Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 5. května 2008 soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele S. K. T., právně zastoupeného Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem v Brně, Příkop 8, proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 29. 3. 2008, sp. zn. 3 T 66/2008, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 28. 4. 2008 se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaného usnesení a tvrdil porušení různých aspektů svého základního práva na spravedlivý proces. Z obsahu ústavní stížnosti vyplývá, že výše citovaným usnesením byl vzat do vazby z důvodů uvedených v § 67 písm. a) a c) tr. ř.
Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR tvoří procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod. Z ustanovení § 72 odst. 1, 3, 4 a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, lze vyvodit, že ústavní stížnost představuje subsidiární prostředek k ochraně práv, který je možno zásadně využít po vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje. Přímo v ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je vyjádřen formální obsah principu subsidiarity jako jednoho z atributu ústavní stížnosti, tedy že ústavní stížnost je nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení).
Na druhé straně lze z principu subsidiarity vyvodit i jeho materiální obsah, který spočívá v samotné působnosti Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR), který poskytuje ochranu základním právům a svobodám jednotlivce teprve tehdy, pokud tato práva a svobody nebyly respektovány ostatními orgány veřejné moci. V subsidiaritě ústavní stížnosti se fakticky projevuje ústavní princip dělby moci mezi jednotlivými orgány veřejné moci.
Ústavní soud vychází z tvrzení stěžovatele v ústavní stížnosti, že podal řádný opravný prostředek proti napadenému rozhodnutí, o němž doposud nebylo rozhodnuto. Stěžovatel žádá, aby Ústavní soud postupoval podle § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost neodmítl pro nepřípustnost. Svůj návrh odůvodňuje setrvalou praxí Městského soudu v Brně, která je dle jeho názoru pro stěžovatele nepříznivá.
Ústavní soud neshledal důvod postupovat podle § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, a to zejména proto, že pokud by Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost předtím, než o řádném opravném prostředku rozhodne příslušný soud, mohl by zasáhnout do rozhodování obecných soudů a nedodržel by princip subsidiarity ústavní stížnosti, jak je shora uvedeno. Má-li právní zástupce zato, že Městský soud v Brně setrvale rozhoduje v rozporu s řádně vykládaným trestním řádem, měl by hledat cestu, jak poskytnout skrze příslušné osoby podnět Nejvyššímu soudu, který je povolán ke sjednocování judikatury, jakož i k řádnému sjednocujícímu výkladu zákona. Jistě by si právní zástupce stěžovatele mohl stěžovat na zadržování spisů i u předsedkyně Městského soudu v Brně.
Odmítnutím ústavní stížnosti nemůže být stěžovatel poškozen, poněvadž lhůta pro podání nové řádné ústavní stížnosti mu počne běžet teprve poté, co příslušný soud ve věci rozhodne (viz § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
Vzhledem k výše uvedenému nezbylo soudci zpravodaji než ústavní stížnost stěžovatele mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout jako návrh nepřípustný dle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 5. května 2008
Eliška Wagnerová soudce zpravodaj