Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 21. května 2007 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti PhDr. H. P., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 2. 2007, č. j. 16 Co 353/2006-140, a rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 30. 5. 2006, č. j. 16 C 290/2004-109, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Dne 2. 5. 2007 bylo Ústavnímu soudu doručeno elektronické podání stěžovatelky, v němž brojila proti rozhodnutím obecných soudů specifikovaným v záhlaví tohoto usnesení.
Vzhledem k tomu, že toto podání vykazovalo obsahové a formální vady (k podání nebyly přiloženy kopie rozhodnutí, na něž text návrhu odkazuje a stěžovatelka nebyla právně zastoupena), byla stěžovatelka přípisem ze dne 10. 5. 2007 vyzvána k jejich odstranění, a to ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení této výzvy.
Na tuto výzvu stěžovatelka reagovala elektronickým podáním ze dne 17. 5. 2007, ve kterém požádala o prodloužení lhůty k odstranění vad o 30 dnů. Tuto žádost odůvodnila tak, že poté, co Českou advokátní komorou určený advokát odmítl sepsat její ústavní stížnost s upozorněním na neoprávněnost nároku stěžovatelky, pokusí se v této lhůtě "přemluvit" některého advokáta o bezplatné právní zastupování v řízení před Ústavním soudem.
Soudce zpravodaj po zvážení konkrétní situace stěžovatelky dospěl k závěru, že žádosti o prodloužení lhůty nelze vyhovět. Soudce zpravodaj přitom vážil, zda v konkrétním případě stěžovatelky bude nevyhovění žádosti o prodloužení lhůty k odstranění vad podání a jeho odmítnutí pro neodstranění vad v původně určené lhůtě proporcionálním z hlediska vztahu mezi základním právem stěžovatelky na přístup k Ústavnímu soudu a trváním na splnění zákonných podmínek realizace tohoto práva ve lhůtách stanovených zákonem o Ústavním soudu.
Zákonná šedesátidenní lhůta stanovená zákonem o Ústavním soudu je podle soudce zpravodaje plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti a její faktické prodlužování stanovováním dalších lhůt k jejímu doplňování či odstraňování vad by mělo být výjimečné, neboť v takovém případě je stěžovatelka zvýhodňována oproti ostatním stěžovatelům, kteří této zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli. V případě stěžovatelky nelze ani odhlédnout od skutečnosti, že v okamžiku, kdy počala plynout lhůta k podání ústavní stížnosti, jí, jak vyplývá z její žádosti České advokátní komoře o poskytnutí bezplatné právní služby, byla známa skutečnost, že v řízení před Ústavním soudem je vyžadováno povinné zastoupení advokátem.
S ohledem na to, že stěžovatelka výzvě k odstranění vad v určené lhůtě nevyhověla, soudce zpravodaj návrh podle ust. § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 21. května 2007
Eliška Wagnerová
soudce zpravodaj