Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti stěžovatelky ELKO EP, s. r. o., adresa Palackého 493, 769 01 Holešov, zastoupené JUDr. Lenkou Příkazskou, advokátkou, se sídlem Čechova 2, 750 02 Přerov, směřující proti exekučnímu příkazu vydanému soudní exekutorkou Exekutorského úřadu Praha 4 JUDr. Janou Tvrdkovou dne 7. dubna 2016, č. j. 095 Ex 306/16-028, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
2. Soudní exekutorka Exekutorského úřadu Praha 4, JUDr. Jana Tvrdková, exekučním příkazem ze dne 7. dubna 2016, č. j. 095 Ex 306/16-028, uložila povinné (stěžovatelce) pokutu ve výši 500.000 Kč za porušení povinnosti zdržet se v České republice výroby, nabídky, uvádění na trh, užívání, vystavování, skladování a držení výrobků blíže specifikovaných ve výroku I. exekučního příkazu, jakož i označování dalších výrobků v exekučním příkazu rovněž specifikovaných označením "CIB". Tomuto exekučnímu příkazu předcházel exekuční příkaz téže soudní exekutorky ze dne 1.
dubna 2016, č. j. 095 Ex 306/16-018, jímž byla povinné za nesplnění téže nepeněžité povinnosti uložena pokuta ve výši 50.000 Kč. Soudní exekutorka při uložení pokuty vycházela z návrhu oprávněného a jeho tvrzení podloženého tzv. screenshoty z webových stránek (e-shopu) povinné, které měly dokladovat soustavné porušování povinnosti uložené jí předběžným opatřením. Soudní exekutorka při stanovení výše pokuty vzala v úvahu skutečnost, že se jedná o obchodní spor a rovněž to, že hospodářský výsledek povinné za rok 2014 podle aktuální závěrky zveřejněné ve sbírce listin veřejného rejstříku před zdaněním činil 45,000.000 Kč. V této souvislosti soudní exekutorka uzavřela, že s ohledem na majetkové poměry povinné a ostatní okolnosti případu (jednalo se o opakované udělení pokuty, přičemž nižší pokuta nevedla ke stanovenému cíli) není uložená pokuta nepřiměřená.
5. Pokud stěžovatelka v ústavní stížnosti brojí proti exekučnímu titulu (předběžnému opatření), je třeba konstatovat, že tato její argumentace není pro stávající řízení relevantní. Nalézací řízení a exekuční řízení jsou totiž dva různé typy řízení, které je třeba posuzovat odděleně od sebe, a proto v řízení, v němž se požaduje zrušení exekučního příkazu, není pro přezkum exekučního titulu v zásadě místo. Nehledě na to, že i podle tvrzení stěžovatelky předběžné opatření dosud ani nenabylo právní moci.
6. Ve vztahu k námitkám vůči samotnému exekučnímu příkazu Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost je neopodstatněná. Stěžovatelka namítá především nepřiměřenost uložené pokuty, což ve svém důsledku má mít za následek i porušení práva na podnikání. Co se týče otázky přiměřenosti pokuty, lze samozřejmě dát stěžovatelce v obecné rovině zapravdu, že pokuta by neměla být pro povinný subjekt likvidační a měla by odpovídat majetkovým poměrům dotčené osoby. V dané věci však podle názoru Ústavního soudu soudní exekutorka nepřekročila meze přiměřenosti.
Poslední známé hospodářské výsledky společnosti, které vzala soudní exekutorka při stanovení výše pokuty v úvahu (hospodářský výsledek za rok 2014), bezesporu umožňovaly závěr o uložení pokuty ve výši, která je přiměřená. Tvrzení stěžovatelky, že posléze se její hospodářská situace změnila, nemohla soudní exekutorka nikterak ověřit, neboť jak Ústavní soud zjistil při nahlédnutí do veřejného rejstříku, sbírka listin u stěžovatelky neobsahuje žádné pozdější dokumenty týkající se výsledků jejího hospodaření a posledním veřejně dostupným výsledkem je hospodářská závěrka právě za rok 2014.
Uložená pokuta pak musela být pro stěžovatelku i citelnější, neboť předchozí pokuta ve výši 50.000 Kč evidentně nevedla k požadovanému efektu. Pro danou věc je z pohledu práva na spravedlivý proces rovněž podstatné, že soudní exekutorka své úvahy, které ji vedly ke stanovení výše pokuty, dostatečně a logicky odůvodnila.
7. Ostatní argumenty (např. otázka výše stěžovatelce vzniklé škody v souvislosti s předběžným opatřením) nemají v situaci, když ještě nebylo ani pravomocně rozhodnuto o předběžném opatření v tuto chvíli žádný význam, neboť jsou ryze spekulativní.
8. Ze shora vyřčených důvodů tedy Ústavní soud neshledal porušení základních práv a svobod stěžovatelky a posoudil tak ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou, a jako takovou ji usnesením mimo ústní jednání odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 30. srpna 2016
Vojtěch Šimíček, v. r. předseda senátu