Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce Jaromíra Jirsy a soudce zpravodaje Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelky S. K., zastoupené Mgr. Miroslavem Dongresem, advokátem, sídlem Dolní nám. 679/5, Jablonec nad Nisou, proti rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 17. 2. 2025, č. j. 11 C 14/2025-43, za účasti Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, jako účastníka řízení, a D. K., jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka se žalobou domáhala po svém otci (vedlejší účastník) doplacení části ústně sjednaného výživného za měsíc říjen 2024. Okresní soud v Jablonci nad Nisou ("okresní soud") žalobu zamítl. Dal za pravdu vedlejšímu účastníkovi, že způsob studia stěžovatelky, s ohledem na délku a dosažený výsledek (stěžovatelka potřetí nastupuje do prvního ročníku vysoké školy, a to na nesouvisející obor), nelze považovat za systematickou, cílenou a účelnou přípravu na budoucí pracovní uplatnění. Stěžovatelka měla mnohem dříve objektivně nahlédnout na své vyhlídky na úspěšné dokončení studia v náročném oboru a zvážit jeho změnu či jiný postup. To, že tak učinila až po pěti letech, nemůže ve svém důsledku vést k prodloužení vyživovací povinnosti k tíži vedlejšího účastníka. Okresní soud uložil stěžovatelce zaplatit úspěšnému vedlejšímu účastníkovi náklady řízení.
2. Stěžovatelka nesouhlasí se závěrem okresního soudu. Namítá vady dokazování i nerespektování judikatury Ústavního soudu, když okresní soud v době, kdy je stěžovatelka ve věku obecně akceptovaném pro existenci vyživovací povinnosti, hodnotí její úspěchy ve studiu jako důvod zániku vyživovací povinnosti. Soud podle ní nezkoumal a nezohlednil, že v jejím případě jde o soustavné a cílevědomé studium, a ne o pouhé "prodlužování mládí", a že nemá trvalý finanční příjem.
3. Ústavní stížností se nyní stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí okresního soudu, neboť jím byl porušen čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod ("Listina") a bylo zasaženo do jejích základních práv zaručených čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
4. Po prostudování ústavní stížnosti a připojených dokumentů dospěl Ústavní soud k závěru, že představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
5. Předně je třeba uvést, že nezbytným předpokladem meritorního zkoumání předmětné věci je vyloučení tzv. bagatelnosti. Částku, o kterou v tomto řízení jde (5 000 Kč), lze přitom v tomto ohledu za bagatelní považovat (srov. k tomu usnesení ze dne 28. 5. 2019, sp. zn. II. ÚS 1383/19 ). Ústavní soud dal opakovaně najevo, že v takových případech, s výjimkou zjevných excesů, je úspěšnost ústavní stížnosti pro její zjevnou neopodstatněnost prakticky vyloučena, neboť věc postrádá ústavněprávní rozměr. Ostatně samotná zákonná úprava omezuje přípustnost opravných prostředků na minimální výši předmětu sporu, takže by bylo proti logice věci, aby se přezkum prvostupňových rozhodnutí paradoxně přesunul přímo do roviny ústavního soudnictví.
6. Ústavní soud v minulosti sice dovodil možnost meritorního přezkumu bagatelních věcí, ale to pouze v případech, ve kterých šlo o přesah vlastních zájmů stěžovatele či stěžovatelky, existoval zájem na respektování judikatury Ústavního soudu nebo vznikla potřeba ústavněprávního výkladu některých právních institutů. Ústavní soud však v nyní posuzované věci takové důvody neshledal a stěžovatelka ani netvrdila přesah vlastních zájmů.
7. Ze všech shora vyložených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 22. května 2025
Pavel Šámal v. r. předseda senátu