Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Jaromíra Jirsy a Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. M., zastoupeného JUDr. Vladislavou Rapantovou, advokátkou, sídlem Dukelská 891/4, Olomouc, proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 6. 5. 2021 č. j. 35 Nc 85/2018-1089, rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 2. 2. 2022 č. j. 70 Co 212/2021-1459 a návrhu na odklad vykonatelnosti, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
Stěžovatel v řízení před obecnými soudy navrhoval, aby byli nezletilí svěřeni do střídavé péče obou rodičů. Podle stěžovatele některé závěry soudů nemají oporu v dokazování. Soudy přehlédly tvrzení nezletilých, že kontakt se stěžovatelem jednou za 14 dní od pátku do neděle jim přijde málo. Nezletilý J. by byl rád u otce alespoň 4 dny v kuse. Není pravdou, že by jmenovaný prohlásil, že si nedovede představit, jak by u táty vše fungovalo, když mají chodit do školy. Stejně tak obecné soudy nevyhodnotily tvrzení nezletilého M., že ho mamka občas zbije, třeba když měl kruhy pod očima z hraní her na počítači apod. Z uvedeného je zřejmé, že výchovné chyby dělají oba dva rodiče a není důvod, aby byly přičítány k tíži toliko stěžovateli. Soudy se blíže nezabývaly tím, že se nezletilí chtějí s otcem stýkat nad rámec soudem určeného styku. K pochybení došlo též tím, že soud neprovedl řadu stěžovatelem navržených důkazů, které měly zpochybnit schopnost matky být tím "lepším" z rodičů.
Stran výživného obecné soudy podle stěžovatele neodůvodnily, jak dospěly k výši výživného, kterou mu vyměřily. Obecné soudy odmítly vycházet z ustanovení § 916 o. z., tedy z právní fikce, že průměrný čistý příjem stěžovatele činí 25 násobek životního minima. Z citovaného ustanovení vyplývá, že pokud neprokáže osoba výživou povinná soudu řádně své příjmy předložením všech souvisejících podkladů, platí, že průměrný měsíční příjem této osoby činí shora uvedený násobek životního minima. Z odůvodnění podle stěžovatele nevyplývá, která potvrzení o jeho příjmu absentují. Stěžovatel nebyl řádně poučen dle ustanovení § 118a o. s. ř., pokud by se tak stalo, chybějící doklady by předložil. Zpětně přiznané výživné považuje stěžovatel spíše za zisk matky, než za výživné pro nezletilé.
Ústavní soud v posuzovaném případě předesílá, že se stěžovatel de facto domáhá u Ústavního soudu dalšího instančního přezkumu, což je role, která mu v zásadě nenáleží. Jsou to především obecné soudy, jímž náleží výklad právních předpisů a jejich následná aplikace na zjištěný skutkový stav.
Namítá-li stěžovatel, že obecné soudy řádně nevysvětlily, z jakého důvodu upřednostnily výlučnou péči matky před střídavou péčí obou rodičů, lze jej odkázat na odůvodnění napadených rozhodnutí. Z nich se např. podává, že pokud styk stěžovatele s nezletilými probíhal v minulosti do pondělí, tento nebyl schopen zajistit jejich včasnou docházku v pondělí ráno do školy. Nezletilí nemají u něj žádný režim, pouze zábavu. Nedělají žádnou přípravu do školy, často ponocují, hrají dlouho do noci hry a sledují filmy.
Z pohledu dítěte se může sice jednat o výchovný koncept lákavý, nicméně z hlediska dosažení obecně přijímaných výchovných cílů nevhodný. Z provedeného dokazování je zřejmé, že stěžovatel má vyhrocené vztahy s vedlejší účastnicí, přičemž do těchto sporů vtahuje i nezletilé - za toto jednání mu bylo ostatně obecnými soudy uloženo napomenutí. K rodinné situaci lze ve stručnosti odkázat na odůvodnění nalézacího soudu. V souvislosti s rozsahem styku je třeba uvést, že podle zjištění obecných soudů matka v minulosti nebránila dětem ve styku se stěžovatelem, a není tak vyloučeno, aby se s ním nezletilí stýkali i mimo soudem stanovený rozsah.
Zpochybňuje-li stěžovatel, že obecné soudy nesprávně aplikovaly ustanovení § 916 o. z., lze jej odkázat na ústavně konformní výklad z pera odvolacího soudu (odst. 14). Vzhledem k tomu, že Ústavní soud rozhodl ve věci bez zbytečného odkladu, o návrhu na odklad vykonatelnosti samostatně nerozhodoval. Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 16. června 2022
David Uhlíř v. r. předseda senátu