Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudců Jana Svatoně a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. H., zastoupeného Mgr. Michaelou Zelinkovou Opršalovou, advokátkou, sídlem Nádražní 24, Semily, proti usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 30. 1. 2023 sp. zn. 6 T 27/2022 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 2. 2023 sp. zn. 12 To 34/2023, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
Stěžovatel považuje uložení ochranného léčení za opatření nepřiměřené, neboť od doby svého znaleckého zkoumání neměl s alkoholem žádný problém a neměl výpadky paměti. Sám znalec konstatoval, že posuzovaná osoba nedosáhla stupně závislosti na alkoholu. V takovém případě však podle stěžovatele nebyly splněny zákonné podmínky pro uložení ochranného léčení. Soudy svá odůvodnění založily toliko na znaleckém posudku, přičemž nevyhověly návrhu stěžovatele na vyhotovení posudku revizního - ten měl přitom zohlednit tu skutečnost, že posuzovaný již rok neměl žádný výpadek paměti spojený s konzumací alkoholu. Stěžovatel pracuje jako barman a má tedy v popisu práce degustaci alkoholických nápojů. Výsledku ochranného léčení tak nelze dosáhnout bez toho, aniž by mu byla znemožněna výdělečná činnost. Pro úspěšnost léčby je zásadní ochota léčit se a být motivován, což u stěžovatele nelze dohledat.
Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy.
Ústřední námitkou stěžovatele je nesouhlas s tím, že mu bylo uloženo protialkoholní ochranné léčení, přičemž stěžovatel má za to, že toto je nepřiměřeně přísné. K tomu Ústavní soud konstatuje, že není superrevizní instancí, jejímž úkolem by bylo perfekcionisticky "předělávat řízení", které před obecnými soudy proběhlo a případně sestavovat inventář všech možných pochybení. Jeho povinností je neztratit ze zřetele skutečné poslání Ústavního soudu a omezit se na svůj základní úkol, jímž není kontrola soudní činnosti ve všech směrech a ohledech a dohledávání jakéhokoliv možného pochybení, které se snad v individuálním soudním řízení naskytne, nýbrž posuzování konformity aktů aplikace práva s ústavním pořádkem.
Měřítkem pro rozhodování Ústavního soudu musí být proto intenzita, s níž bylo zasaženo do ústavně zaručených základních práv, a v této souvislosti zjištění, zda se jedná o zásah, který zřetelně vedl k omezení, resp. odepření základních práv (shodně nález sp. zn. I. ÚS 60/97 , Sb. n. u., sv. 11 str. 9).
Napadená rozhodnutí jsou založena na znaleckém posudku a prakticky jen z něj činí závěr, že bez nařízení ochranného léčení by u stěžovatele hrozilo opakování jeho protiprávního jednání. Velmi stručné odůvodnění okresního soudu krajský soud rozvedl a Ústavní soud tak považuje rozhodnutí o protialkoholní léčbě stěžovatele za ústavně konformní.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a proto ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 31. května 2023
Tomáš Lichovník v. r. předseda senátu