Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem ve věci návrhu Bc. Ladislava Regnarda, na zrušení rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 53/2019 ze dne 23. 1. 2019, sp. zn. 20 Cdo 57/2019 ze dne 23.1.2019, sp. zn. 20 Cdo 58/2019 ze dne 23. 1. 2019, sp. zn. 20 Cdo 59/2019 ze dne 1. 2. 2019, rozhodnutí Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. 28 EXE 4792/2010, rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě č. j. 10 Co 431/2017-286 ze dne 31. 8. 2017, č. j. 10 Co 432/2017-288 ze dne 31. 8. 2017, č. j. 10 Co 433/2017-291 ze dne 31. 8. 2017 a č. j. 10 Co 434/2017-294 ze dne 31. 8. 2017, takto: Návrh se odmítá.
Návrh na zahájení řízení, doručený Ústavnímu soudu dne 12. 4. 2019, nesplňuje základní zákonné požadavky na jeho projednání podle § 30 odst. 1 a § 34 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 2 a navazujícími ustanoveními zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů [dále jen "zákon o Ústavním soudu" (především absence povinného právního zastoupení)].
Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání, neboť smyslem výzvy a stanovení lhůty podle ustanovení § 41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti.
Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.
Přestože se navrhovatel na Ústavní soud v minulosti opakovaně (ve více než šedesáti případech) obrátil s podáními, při jejichž projednání byl o požadavcích kladených na bezvadnou ústavní stížnost i následcích nevyhovění jím poučen, zvolil i tentokráte nekvalifikovaný postup. Proto Ústavní soud návrh odmítl za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 14. května 2019
Ludvík David, v. r. soudce zpravodaj