Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy, soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatele Václava Vokála, zastoupeného JUDr. Jiřím Brožem, LL.M., advokátem, sídlem Vinohradská 2828/151, Praha 3 - Žižkov, proti usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 9 As 214/2024-24 ze dne 27. února 2025 a rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 2 A 21/2023-50 ze dne 26. září 2024, za účasti Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Magistrátu hlavního města Prahy, sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1 - Staré Město, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení shora uvedených soudních rozhodnutí, neboť jimi mělo dojít k porušení jeho ústavně zaručených základních práv.
2. Stěžovatel byl rozhodnutím Úřadu městské části Praha 5 č. j. MC05 161187/2022 ze dne 5. srpna 2022 uznán vinným z přestupku. Toho se měl dopustit zjednodušeně řečeno tím, že jako provozovatel vozidla nezajistil, aby při jeho užití na pozemních komunikacích byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla silničního provozu. Konkrétně ve třech různých dnech toto vozidlo stálo na místě vyhrazeném pro placené parkování, aniž by bylo parkovné uhrazeno. Stěžovateli byla uložena pokuta 1 500 Kč a bylo mu uloženo uhradit náklady správního řízení ve výši 1 000 Kč.
3. K odvolání stěžovatele vedlejší účastník rozhodnutí úřadu městské části částečně změnil tak, že upravil formulaci výroku ohledně způsobu zjištění přestupku, a ve zbytku rozhodnutí potvrdil.
4. Napadeným rozsudkem Městský soud v Praze zamítl stěžovatelovu žalobu (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II). Městský soud považoval skutkový stav zjištěný správními orgány za dostatečně důkazně podložený a následné právní posouzení za správné.
5. Napadeným usnesením Nejvyšší správní soud odmítl stěžovatelovu kasační stížnost pro nepřijatelnost (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II). Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že nebyl dán žádný ze čtyř důvodů, které by mohly založit přijatelnost kasační stížnosti.
6. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že Nejvyšší správní soud postupoval svévolně, když neshledal jeho kasační stížnost přijatelnou. Dovozuje, že otázky předložené v kasační stížnosti dosud nebyly v judikatuře řešeny či že rozsudek městského soudu vykazoval zásadní pochybení, která měla dopad do stěžovatelova hmotněprávního postavení. Stěžovatel namítá, že přestupky byly zjištěny prostřednictvím monitorovacího vozidla soukromé obchodní společnosti, že při pořizování fotografií, z nichž byly přestupky zjištěny, nebylo použito certifikovaného měřidla času (a není tedy prokázáno, že by vozidlo na místě parkovalo v době, kdy bylo parkování placené), že neměl možnost seznámit se s podklady pro rozhodnutí, že dodatková tabulka dopravní značky byla nesrozumitelná a že dopravní značka pro stěžovatelovo vozidlo neplatila, neboť do ulice přijelo v protisměru.
7. Ústavní stížnost byla podána oprávněným stěžovatelem, je včasná a přípustná. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný a stěžovatel je řádně zastoupen advokátem.
8. Pokuta uložená stěžovateli činí 1 500 Kč a povinnost k náhradě nákladů 1 000 Kč. Stěžovatelova věc je tedy z kvantitativního hlediska věcí očividně bagatelní. Již z tohoto důvodu by meritorní přezkum a případný kasační zásah Ústavního soudu byl opodstatněn jen při extrémně vadném rozhodování soudů přivozujícím (posuzováno kvalitativně) zřetelný zásah do ústavně garantovaných základní práv a svobod stěžovatele [k problematice bagatelních věcí a rozlišování tzv. kvantitativních a kvalitativních hledisek viz např. nález sp. zn. III. ÚS 2018/15 ze dne 19. ledna 2016 (N 11/80 SbNU 139)]. Jinými slovy řečeno by při zohlednění kvalitativního hlediska věci muselo dojít k situaci, kdy se napadené rozhodnutí jeho intenzitou a účinky dotýká samotné podstaty a smyslu některého z ústavně zaručených základních práv (usnesení sp. zn. IV. ÚS 1824/23 ze dne 31. ledna 2024, bod 6).
9. Stěžovatel v ústavní stížnosti nepředkládá žádné argumenty, proč by jeho věc měla být významnou z hlediska kvalitativního. Pouze v bodu 45 ústavní stížnosti obecně zmiňuje, že z ústavního pořádku neplyne, že by se od určité finanční částky měla kvalitativně měnit povaha demokratického právního státu. K tomu Ústavní soud dodává, že standard přezkumu bagatelních věcí plyne z ustálené judikatury Ústavního soudu, jež je podle čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky závazná pro všechny orgány i osoby, včetně Ústavního soudu samotného. Ústavní soud přitom v nynější věci neshledal důvod iniciovat postup podle § 23 zákona o Ústavním soudu, aby se od této judikatury mohl odchýlit.
10. Stěžovatel v relativně obsáhlé ústavní stížnosti předkládá řadu argumentů, jež rámuje jako námitky porušení ústavně zaručených základních práv. Fakticky však pouze opakuje argumenty, s nimiž již v průběhu řízení několikrát neuspěl. Nejvyšší správní soud reagoval na všechny stěžovatelovy námitky obsažené v kasační stížnosti a vysvětlil, proč nemohly založit přijatelnost kasační stížnosti. Neporušil tak stěžovatelovo právo na přístup k soudu.
11. Ústavní soud ani neshledal, že by se napadená rozhodnutí svou intenzitou a účinky dotýkala samotné podstaty a smyslu některého z ústavně zaručených základních práv.
12. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně 7. května 2025
Jaromír Jirsa v. r. předseda senátu