Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jana Svatoně, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Pavla Šámala ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Tomáš B. (jedná se o pseudonym) zastoupeného JUDr. Rostislavem Puklem, advokátem, se sídlem ve Veselí nad Moravou, Karlova 252, proti výroku I. rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 7. března 2024 č. j. 58 Co 200/2023-2028, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení shora uvedné části soudního rozhodnutí. Uvedl, že jím bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu, upravené v ust. čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do rodinného života podle čl. 10 odst. 2 této Listiny. Rozsudkem Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 7. 3. 2024 č. j. 58 Co 200/2023-2028 bylo ve výroku I. rozhodnuto, že rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 26. června 2023 se ve výrocích I., II., III., IV., V., VI., VII., VIII., IX., X. a XI. mění takto: Návrh otce na změnu péče o nezletilého Jirky (jedná se o pseudonym) se zamítá. Otec (stěžovatel) je oprávněn stýkat se s nezletilým Jirkou v každém sudém kalendářním týdnu od pátku od 12:00 hodin do bezprostředně následujícího pondělí do 8:30 hodin a v každém lichém kalendářním týdnu od čtvrtka od 12:00 hodin do následujícího pátku do 8:30 hodin (běžný styk). V době jarních prázdnin, v době velikonočních a vánočních svátků a prázdnin a v době hlavních letních prázdnin byl otci stanoven zde specifikovaný zvláštní režim styku.
2. Podle názoru stěžovatele, vyjádřeném v obsáhlé ústavní stížnosti, ačkoliv soud prvního stupně rozhodl v nejlepším zájmu nezletilého o zcela rovnoměrné střídavé péči rodičů, napadený výrok soudu odvolacího prý svědčí o zjevné náklonosti k matce a nikoliv o nezávislosti a nestrannosti soudu. Stěžovatel uvedl, že nerozumí jednání matky a o to více rozhodnutí odvolacího soudu, který údajně vycházel pouze z jejího tvrzení a jednoho videozáznamu z mnoha, který tendenčně interpretoval v neprospěch otce. Stěžovatel namítl, že doposud nezná jediný důvod matky, který ji vedl k odmítání střídavé péče, když přitom oba rodiče žili v jedné rodinné domácnosti do 13. března 2022 a matka ihned po rozvodu manželství, tj. po vyhlášení rozsudku začala od začátku dubna 2022 odmítat otci předávat dle původní dohody nezletilého syna, ačkoliv k tomu podle stěžovatele neměla jediný relevantní důvod, který by kdy uvedla před soudem. Například když syn dle matky onemocněl a matka s ním šla k lékaři, kde přitom byla zjištěna teplota pouze 37,2 stupňů, matka předkládala fotografie z jiného teploměru s horečkami. Ani nemoc však nemůže být důvodem, aby matka svévolně odmítala předat syna otci, což se běžně děje a dělo a odvolací soud to zcela přehlížel či bagatelizoval.
3. Závěr odvolacího soudu považuje stěžovatel ze „zcela neakceptovatelný“, neboť prý nemá oporu jak v provedeném dokazování, tak ani ve spisovém materiálu. Odvolací soud údajně nepravdivě uvádí, že “matka se přes nesouhlas otce s ním rozvedla a tím se vymanila z jeho vlivu“. Nadto hodnocení důkazů odvolacím soudem je podle stěžovatele „vskutku nepochopitelné“. Stěžovatel pokračoval kopií e-mailové komunikace rodičů za období duben 2022 až září 2022, ze které prý „zcela jistě nemohl odvolací soud dovodit jakoukoliv direktivnost ze strany otce, ale jedině mohl dovodit to, že matka hodlá jako jediná rozhodovat o tom, kdy bude nezl. syn s otcem a kdy nikoliv“. Stěžovatel doplnil, že by rád poukázal na skutečnosti, které vyplývají z e-mailové komunikace, a to především to, že „sama matka až po rozvodu manželství sdělila otci, že mu syna bez problému doveze do jeho domácnosti a neměla jakýkoliv problém a ani trauma z toho, že přijede se synem do domácnosti, kde následně až od 10. 5. 2022 měla velký problém, protože zde měla být týrána a znásilněna…přitom i až po podání trestního oznámení oslovuje otce v e-mailu Ahoj Tomi, ačkoliv již začala všude tvrdit, že byla znásilněna a týrána otcem a do jeho bydliště se bojí chodit“. Dále stěžovatel podrobně cituje soudní judikaturu, v nesouladu s kterou podle jeho názoru odvolací soud rozhodoval.
4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Podstatou ústavní stížnosti je polemika stěžovatele se závěry vyslovenými v jednom výroku odvolacího soudu. Přestože se stěžovatel snaží dát svojí argumentaci ústavněprávní rozměr, nejedná se o nic jiného než o vyjádření nesouhlasu s tím, k jakým závěrům obecný soud ve vztahu k němu dospěl. Ústavní soud neshledal žádné ústavněprávní pochybení v postupu a rozhodnutí Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, a za této situace není oprávněn minuciózně přezkoumávat a přehodnocovat jeho závěry, se kterými stěžovatel nesouhlasí. V ústavněprávním kontextu nelze rovněž pominout, že aplikovaná zákonná ustanovení vybízejí k uplatnění soudního uvážení, směřujícího k vymezení relativně neurčitých pojmů, v němž je obecným soudům k dispozici poměrně široký interpretační prostor, omezený až limity excesu, ať již věcného, logického či judikatorního, případně situací, kdy podaný výklad dosahuje nepřípustné libovůle. K tomu však ve zkoumané věci nedošlo, ačkoliv stěžovatel je zřejmě opačného názoru.
6. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že soud se celou věcí řádně zabýval a své rozhodnutí srozumitelným, velmi podrobným a přezkoumatelným způsobem odůvodnil. Ústavní soud k závěrům v rodinných věcech ostatně přistupuje velmi rezervovaně, jelikož není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva; jeho úkolem je totiž v řízení o ústavní stížnosti ochrana ústavnosti [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy], nikoliv „běžné“ zákonnosti. Ústavnímu soudu proto ani v řízení o ústavních stížnostech, směřujících proti rozhodnutím obecných soudů, týkajících se úpravy výchovných poměrů k nezletilým nenáleží hodnotit důkazy, provedené v příslušných řízeních.
7. Ústavní soud zdůrazňuje, že tyto otázky jsou doménou především obecných soudů. Pro rozhodování o citlivých rodinně právních věcech je zásadní, že jsou to především obecné soudy, které se znalostí spisu, vývoje rodinné situace a bezprostředního kontaktu s účastníky řízení mohou proniknout do mnohdy spletité a těžko řešitelné situace a učinit konečné rozhodnutí, které bude odrážet skutečné zájmy jednotlivých účastníků, zejména nezletilých dětí. V posuzované věci je rovněž důležité, že stěžovateli je umožněn poměrně široký styk s nezletilým, který mu dovolí podílet se na jeho výchově takovou měrou, aby byl i do budoucna jejich vztah udržován a prohlubován.
8. Ústavní stížnost tak byla odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. května 2024
Jan Svatoň v. r.
předseda senátu