II.ÚS 124/96

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

II.ÚS 124/96

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatelů 1) MAČ, pro dvojí občanství, restituce a volební právo, zastoupené koordinátorkou J.F., 2) A.V., 3) D.V., 4) A.F., 5) M.Z., 6) J.H. K., 7) J.M., 8) Dr. J.G., 9) J.G A.B., 10) K.H., 11) J.M.,

t a k t o:

Návrhy se odmítají. 1

II.ÚS 124/96

O d ů v o d n ě n í:

Dne 2. a 13. května 1996 navrhovatelé podali formálně i obsahově totožné ústavní stížnosti, které nadepsali "Vyloučení všech Č., kdo do 1.1.1990, tzv. ztratili své právoplatné české občanství z nároku na restituce majetku movitého, nemovitého a zemědělské půdy". V návrzích žádají, aby ústavní soud uvedl stávající zákony o českém občanství a o dvojím občanství pro Č., vůbec v souladu s Listinou základních práv a svobod. Navrhovatelé ve stížnosti uvádějí, že český parlament na svém zasedání ve stavu "legislativní nouze" přijal novelu zákona o restitucích.

Tato novela prakticky neguje nález Ústavního soudu ČR z prosince 1995 a je přímo v rozporu se základními články uvedenými v Listině základních práv a svobod. V důsledku toho se převážná většina Č., žijících dnes v zahraničí nemůže domoci svých základních práv v zemi, kde se narodili a kde mají tzv. "domovské právo". Soudce zpravodaj posoudil tato podání jako návrhy na zrušení zákona podle hlavy druhé oddílu prvého zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Nejprve podle § 42 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., zkoumal, zda nejsou dány podmínky pro odmítnutí návrhu podle § 43 odst. 1 téhož zákona.

Podání jsou podle obsahu návrhy na zrušení zákona, i když nemají náležitosti, požadované zákonem č. 182/1993 Sb., a navrhovatelé nejsou zastoupeni advokátem, komerčním právníkem nebo notářem v rozsahu, stanoveném zvláštními předpisy (§ 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.). Ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy České republiky rozhoduje Ústavní soud o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Podle § 64 odst. 1, 4 a 5 zákona č. 182/1993 Sb., návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení je oprávněn podat prezident republiky, skupina nejméně 41 poslanců nebo skupina nejméně 17 senátorů, senát ústavního soudu v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti a ten, kdo podal ústavní stížnost za podmínek, uvedených v § 74 tohoto II.ÚS 124/96

zákona. Návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení je oprávněn podat též soud v souvislosti se svou rozhodovací činností podle čl. 95 odst. 2 Ústavy. Řízení o zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení může též zahájit plénum Ústavního soudu, jsou-li pro to dány důvody podle § 78 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. V dané věci se však o případ předvídaný výše uvedenými ustanoveními zákona nejedná. Navrhovatelé nejsou osobami, které § 64 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., k podání návrhu na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení zmocňuje podle písm. a) až c).

Navrhovatelé rovněž nepodali ústavní stížnost, v souvislosti s níž by bylo možno podat návrh na zrušení zákona podle § 64 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb. Z toho vyplývá, že návrhy podaly osoby zjevně neoprávněné. Z uvedených důvodů soudce zpravodaj návrhy navrhovatelů odmítl podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb. P o u č e n í: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 28. června 1996 JUDr. Miloš Holeček

soudce Ústavního soudu ČR