Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Svatoně (soudce zpravodaje) a soudců Pavla Šámala a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky I. F., zastoupené Mgr. Ing. Jiřím Horou, advokátem, sídlem Moravské náměstí 690/15, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. ledna 2024 č. j. 19 Co 144/2023-603 a rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 6. června 2023 č. j. 2 Nc 50007/2022-490, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu ve Znojmě, jako účastníků řízení, a nezletilé K. J. a L. J., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka (dále též "matka") domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi došlo k porušení jejích práv podle čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1 a 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i právo vedlejší účastnice (dále též "nezletilá") podle čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Okresní soud ve Znojmě (dále jen "okresní soud") napadeným rozsudkem svěřil nezletilou do péče vedlejšího účastníka (dále též "otec") (výrok I), rozhodl, že matka je povinna přispívat na výživu nezletilé s účinností od 16. 1. 2023 částkou 1 500 Kč měsíčně splatnou k rukám otce vždy do každého 15. dne daného měsíce (výrok II), rozhodl o uhrazení dlužného výživného matkou (výrok III), rozhodl o styku matky s nezletilou (výrok IV), tím vším změnil rozsudek okresního soudu ze dne 26. 4. 2022 č. j. 2 Nc 50007/2022-57 (výrok V), zamítl návrh matky na nahrazení souhlasu otce se změnou bydliště nezletilé na adresu X (výrok VI), rozhodl o nákladech řízení (výroky VII až IX a XI) a rozhodl, že výroky I a IV tohoto rozsudku jsou předběžně vykonatelné (výrok X).
3. K odvolání obou rodičů rozhodl Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem, že rozsudek okresního soudu se ve výroku III mění tak, že dlužné výživné pro nezletilou za období od 16. 1. 2023 do 31. 1. 2024 ve výší 5 726 Kč je matka povinna uhradit k rukám otce do 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku (výrok I), rozsudek okresního soudu se ve výroku IV mění takto: matka je oprávněna stýkat se s nezletilou vždy každý lichý kalendářní týden od pátku 14:30 hod. do pondělí následujícího týdne do 8:00 hod., dále v každém sudém kalendářním týdnu od středy 14:30 hod.
do čtvrtka 8:00 hod. Matka nezletilou vždy převezme a odevzdá ve školském zařízení, které nezletilá navštěvuje. V případě nepřítomnosti nezletilé ve školském zařízení předá otec nezletilou ke styku matce v místě bydliště matky a matka po skončení styku odevzdá nezletilou do péče otce v místě bydliště otce. Matka je dále oprávněna stýkat se s nezletilou: v době jarních prázdnin v každém sudém kalendářním roce od neděle předcházející jarním prázdninám od 17:00 hod., kdy otec předá nezletilou ke styku matce v místě bydliště matky, do pondělí následujícího po jarních prázdninách 8:00 hod., kdy matka odevzdá nezletilou ve školském zařízení, v případě nepřítomnosti nezletilé ve školském zařízení odevzdá matka nezletilou po skončení styku do péče otce v místě bydliště otce; v době velikonočních prázdnin v každém lichém kalendářním roce od pátku 17:00 hod., kdy otec předá nezletilou ke styku matce v místě bydliště matky, do Velikonočního pondělí 17:00 hod., kdy matka odevzdá nezletilou po skončení styku do péče otce v místě bydliště otce; v době letních prázdnin v každém sudém kalendářním roce od 1.
7. 17:00 hod. do 16. 7. 17:00 hod., od 1. 8. 17:00 hod. do 16. 8. 17:00 hod., v každém lichém kalendářním roce od 16. 7. 17:00 hod. do 1. 8. 17:00 hod., od 16. 8. 17:00 hod. do 31. 8. 17:00 hod., otec vždy předá nezletilou ke styku matce v místě bydliště matky a matka vždy odevzdá nezletilou po skončení styku do péče otce v místě bydliště otce; v době vánočních prázdnin v každém sudém kalendářním roce od 23. 12. 9:00 hod. do 28. 12. 17:00 hod. a v každém lichém kalendářním roce od 28. 12. 17:00 hod.
do posledního dne těchto prázdnin 17:00 hod., otec vždy předá nezletilou ke styku matce v místě bydliště matky a matka vždy odevzdá nezletilou po skončení styku do péče otce v místě bydliště otce (výrok II). Dále krajský soud rozhodl, že ve výrocích I, II, V až XI se rozsudek okresního soudu potvrzuje (výrok III), a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok IV).
4. Obecné soudy dospěly k závěru, že matka nevykonávala svou rodičovskou odpovědnost vůči dceři řádně, kdy opakovaně znemožňovala styk otce s dcerou. Otec byl nucen situaci řešit návrhy na vydání předběžného opatření a následně na výkon rozhodnutí. Přes opakované poučení soudem i opatrovníkem se matka bez souhlasu otce s dcerou odstěhovala mimo okres Z., cca 50 km od bydliště otce, o této skutečnosti pak matka otce ani předem neinformovala. Při předávání dítěte v novém bydlišti matky docházelo ke konfliktním situacím mezi rodinou matky a otcem.
K posouzení výchovné způsobilosti obou rodičů pak okresní soud nechal vypracovat znalecký posudek, ze kterého jednoznačně vyplynula lepší výchovná způsobilost otce. Výchovné schopnosti otce jsou na velmi dobré úrovni, je schopen nezletilou dostatečně rozvíjet v rozumové, emoční i sociální oblasti. Naproti tomu výchovné schopnosti matky jsou sníženy, a to s ohledem k její simplexní osobnosti a nižším intelektovým schopnostem při horní hranici lehké mentální retardace. Matka je při výchově limitována svými intelektovými schopnostmi, je schopna zajistit základní potřeby dítěte.
Nedostatků v péči o dítě si však matka není vědoma z důvodu snížené sebereflexe. Nezletilá je pak dítětem se speciálními výchovnými nároky, je dítětem s opožděným vývojem, a to v oblasti řeči. Je potřebné s nezletilou soustavně a pravidelně pracovat, rozvíjet její schopnosti, zajistit jí pravidelný režim a stálé výchovné prostředí. K tomuto má lepší výchovné předpoklady otec, jak vyplynulo nejen ze znaleckého zkoumání rodičů, ale i z přístupu obou rodičů v průběhu řízení. Byl to otec, který upozorňoval na zjevné zaostávání dítěte, měl snahu s dítětem pracovat, měl zájem na docházce nezletilé do mateřské školy, kdy vnímal, že její zapojení do kolektivu dětí by pro ni bylo přínosné.
Následně zajistil docházku nezletilé do mateřské školy, která se specializuje na děti s logopedickými obtížemi. Matka naopak jakékoliv opoždění vývoje dcery negovala, měla za to, že její vývoj odpovídá jejímu věku. Obecné soudy měly proto za to, že je v zájmu nezletilé, aby byla svěřena do výlučné péče otce, kdy svěření do střídavé péče rodičů, jak bylo matkou navrhováno, se s ohledem na výše uvedené, nejeví v tuto chvíli jako vhodné. Je potřebné, aby se nezletilá nyní pokusila dohnat handicap ve vývoji, rozvíjely se její schopnosti, kdy k tomuto má lepší výchovné předpoklady otec.
Pro nezletilou je důležité, aby toto výchovné vedení bylo soustavné, jednotné a pravidelné, kdy v případě střídavé péče by toto mohlo být narušeno.
5. Stěžovatelka zejména namítá, že byť je pro toto řízení typická dominance principu oficiality a materiální pravdy, tak okresní soud nikdy nezjistil skutečný stav věci a spolehl se pouze na ničím nepodložená tvrzení otce. Okresní soud byl povinen vykonat i jiné důkazy pro zjištění skutečného stavu věci, byť je účastníci nenavrhovali. Matka styku otce s nezletilou nikdy nebránila. Od vydání předběžného opatření dne 12. 9. 2022 č. j. 2 Nc 50007/2022-161 se otec stýkal s nezletilou pravidelně každý týden po dobu tří dnů.
Jednalo se tak o faktický výkon střídavé péče, byť nerovnoměrně rozvržené. Matka tvrdí, že tím, že jí bylo právo na péči o nezletilou odepřeno, došlo k porušení čl. 32 odst. 1 Listiny, neboť rodičovská práva matky pod jejich ochranou rozhodně nebyla, spíše naopak - rozhodnutími byla matce odepřena, aniž by k tomu byl dán jakýkoliv důvod. Péče matky o dceru byla vyloučena minimálně po dobu téměř 8 měsíců (než okresní soud rozhodl ve věci samé) a následně byl upravený styk s matkou pouze v minimální míře; byl tak narušeny dlouhodobý a zaužívaný stav, kdy fakticky rodiče vykonávali střídavou péči s nerovnoměrně rozvrženou dobou.
Napadená rozhodnutí postrádají rozhodující argument, proč by mělo ke změně péče dojít a proč je tato změna v zájmu nezletilé.
6. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování soudů. Úkolem Ústavního soudu je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití na jednotlivý případ je v zásadě věcí soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.
7. Proces interpretace a aplikace podústavního práva pak bývá stižen takovouto kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li obecné soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného soudního řízení - neakceptovatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi podáván, resp. který odpovídá všeobecně přijímanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [srov. např. nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06
(N 148/46 SbNU 471)].
8. Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování obecných soudů ve věcech péče o dítě. Posuzování těchto otázek je především v kognici těchto soudů, které v kontradiktorně vedeném řízení mají odpovídající podmínky pro dokazování a pro následné rozhodnutí věci. Do jejich rozhodování Ústavní soud zasahuje toliko v případech extrémního vykročení z pravidel řádně vedeného soudního řízení. V posuzované věci neshledal Ústavní soud v jejich postupu a v rozhodnutích žádné kvalifikované pochybení, jež by mohlo být z hledisek výše uvedených posuzováno jako porušení základních práv stěžovatelky, resp. nezletilé, a jež by mělo vést ke kasaci napadených rozhodnutí.
Oba soudy ve věci provedly dostatečné dokazování a zabývaly se podstatnými kritérii pro rozhodnutí o stanovení péče o nezletilou a související otázky (vč. stanovení rozsahu styku a výše výživného). Obecné soudy napadená rozhodnutí řádně a přehledně odůvodnily a na jejich klíčových závěrech (sub 4) neshledal Ústavní soud žádné extrémní vybočení z výkladových pravidel s ústavní relevancí. Závěry obecných soudů jsou jasné, rozumné a logické [srov. k tomuto požadavku nález ze dne 27. 3. 2012 sp. zn. IV.
ÚS 3441/11
(N 61/64 SbNU 723)].
9. Ústavní soud se již vícekrát vyjádřil ve svých rozhodnutích k problematice střídavé péče. Ve stručnosti lze shrnout jeho postoj tak, že i když je střídavá péče obou rodičů o nezletilé dítě obecně vhodným řešením z hlediska nevyhnutelného zásahu do ústavně zaručených práv rodičů i jejich nezletilých dětí, nejde o řešení jediné, tím méně pak automatické. Prioritním měřítkem pro svěření dítěte do střídavé péče není ani (mnohdy subjektivní) přání jednoho z rodičů, ale nejlepší zájem dítěte (srov. čl.
3 Úmluvy o právech dítěte). Posouzení naplnění tohoto měřítka přísluší obecným soudům, které jsou povinny posuzovat věc individuálně s přihlédnutím k jejím konkrétním okolnostem a zvláštnostem. Jejich úkolem je ovšem zároveň na základě uplatnění zásady proporcionality nalézt řešení, které nebude nepřiměřeně omezovat ani právo žádného z rodičů zaručené v čl. 32 odst. 4 Listiny. V praktické rovině by měly obecné soudy vycházet z toho, že právem obou rodičů je v zásadě pečovat o dítě stejnou měrou a podílet se na jeho výchově, s čímž koresponduje i právo dítěte na péči obou rodičů.
Je-li tudíž rozhodnutím soudu svěřeno dítě do péče jednoho z nich, pak by tomuto nezletilému mělo být umožněno stýkat se s druhým rodičem v takové míře, aby byl postulát rovné rodičovské péče co nejvíce naplněn. Takové uspořádání bude totiž zpravidla vždy v nejlepším zájmu dítěte, přičemž odchylky musí být odůvodněny ochranou jiného, dostatečně silného legitimního zájmu (srov. za všechny včetně odkazů na předchozí judikaturu nález sp. zn. IV. ÚS 1286/18 ; viz také nález sp. zn. I. ÚS 3065/21 ).
10. Postup obecných soudů při posuzování nejlepšího zájmu dítěte a volby příslušného modelu péče rodičů o dítě nicméně nemůže být libovolný. Ustálená judikatura Ústavního soudu proto vymezila kritéria, která musí obecné soudy z hlediska nutnosti zohlednění nejlepšího zájmu (zejména) dítěte vzít v úvahu při rozhodování o úpravě výchovných poměrů (srov. komplexně nález sp. zn. I. ÚS 2482/13 , body 19-25). Tato kritéria byla v posuzované věci při rozhodování obecných soudů vzata v potaz.
11. Důvodem pro svěření nezletilé do výlučné péče otce byly konkrétní okolnosti, které ve svém souhrnu vedly obecné soudy k závěru o nevhodnosti střídavé péče pro nezletilou. Obecné soudy svá rozhodnutí dostatečně a srozumitelně odůvodnily, uvedly, jaké skutečnosti mají za zjištěné, na základě jakých důkazů dospěly ke shora uvedeným závěrům, a které předpisy použily. Napadené rozsudky tak nejsou ve střetu se zájmy nezletilé, naopak předním hlediskem při rozhodování byl podle Ústavního soudu nejlepší zájem nezletilé ve smyslu čl.
3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, o čemž svědčí důkladné odůvodnění napadených rozsudků. Ústavní soud pak dodává, že tvrdí-li stěžovatelka, že z péče o dceru byla vyloučena minimálně po dobu téměř 8 měsíců (než okresní soud rozhodl ve věci samé), tak je nutno zdůraznit, že předmětem nyní posuzované věci jsou napadené rozsudky, přičemž stěžovatelka bezpochyby měla jiné procesní nástroje před vydáním rozsudku ve věci samé, jak mohla jí tvrzenou, avšak v ústavní stížnosti ničím nepodloženou, nečinnost okresního soudu zvrátit.
12. Ústavní soud k posouzení vhodnosti střídavé péče uzavírá, že především obecným soudům náleží, aby s ohledem na zjištěný skutkový stav, a s přihlédnutím k nezastupitelné osobní zkušenosti vyplývající z bezprostředního kontaktu s účastníky řízení a znalosti vývoje rodinné situace, rozhodly o úpravě či změně výkonu rodičovských práv a povinností. Ústavní soud nemůže mít postavení konečného univerzálního "rozhodce", jeho úkol může spočívat pouze v posouzení vzniklého stavu z hlediska ochrany základních práv toho účastníka, jemuž byla soudem eventuálně upřena jejich ochrana (srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 106/15 ). Ústavní soud shledává, že je na obou rodičích, aby respektovali nejlepší zájem své nezletilé dcery a snažili se jí poskytnout (podle svých možností) co nejlepší rodinné zázemí pro její budoucí rozvoj.
13. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti. Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatelky (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. července 2024
Jan Svatoň v. r. předseda senátu