Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti N. T. V., právně zastoupené JUDr. Jaroslavem Savkem, advokátem se sídlem Dlouhá 31/63, Teplice, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2007 sp. zn. 8 Ca 87/2007, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Ústavní stížností stěžovatelka napadla rubrikované usnesení Městského soudu v Praze, jímž nebyl přiznán odkladný účinek její žalobě proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 7. 2. 2007, č. j. VS-437/RK/3-2006, a navrhuje jeho zrušení pro porušení práva na spravedlivý proces dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Současně stěžovatelka žádá Ústavní soud o přiznání odkladného účinku její ústavní stížnosti.
V ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, že dle poučení městského soudu proti jeho usnesení není přípustná kasační stížnost podle § 104 odst. 3 písm. c) s. ř. s. Stěžovatelka přesto kasační stížnost podala, neboť nesouhlasí s právním posouzením věci. Usnesení městského soudu neobsahuje odůvodnění, a proto nelze zjistit, jakou úvahou se soud při svém rozhodování řídil. Stěžovatelka je občankou Vietnamu a nepřiznání odkladného účinku správní žalobě může způsobit negativní reakci orgánů rozhodujících o povolení k pobytu. Podle jejího názoru nemá nepřiznání odkladného účinku žalobě proti rozhodnutí v řízení o pobytu cizince na území České republiky dočasný charakter.
Podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o Ústavním soudu) je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
K povaze rozhodnutí soudu o zamítnutí návrhu na přiznání odkladného účinku správní žalobě se vyjádřil Ústavní soud ve svém usnesení
sp. zn. III.ÚS 665/06
tak, že jde o "rozhodnutí zatímní povahy, které bude v průběhu řízení nebo po jeho skončení změněno či zrušeno (srov. § 73 odst. 3, 4 s.ř.s.)", a proto se nejedná o rozhodnutí, "proti kterému by nebylo možno použít dalších prostředků. Za takovýto prostředek v uvažovaném smyslu je totiž třeba pokládat projednání věci samé a rozhodnutí". Z toho Ústavní soud dovodil, že "rozhodnutí správního soudu o odkladném účinku žaloby nemůže být zásadně pokládáno za rozhodnutí, proti kterému by byla ústavní stížnost přípustná". Posuzovaná ústavní stížnost "tedy v podstatě brojí ... proti rozhodnutí ve věci, o které řízení před obecnými soudy nebylo dosud pravomocně skončeno (srov. přiměřeně usnesení III. ÚS 119/98, Sb.n.u.ÚS, sv. 12, str. 489)". Ústavní soud podanou ústavní stížnost odmítl jako nepřípustnou s tím, že nesměřovala proti pravomocnému rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje.
Ústavní soud nemá důvod se od těchto závěrů odchýlit a v nyní posuzované věci rozhodnout jinak.
Je nepochybné, že v projednávané věci ústavní stížnost nesměřuje proti rozhodnutí ve věci samé, ale proti rozhodnutí, které je dle své povahy dočasné, neboť má pouze omezené trvání a není-li zrušeno soudem, zaniká z moci zákona. Jedná se toliko o procesní rozhodnutí, které bylo vydáno jakožto dílčí opatření v rámci řízení, jehož účel a smysl je jen procesní. Vzhledem k tomu, a vzhledem k jeho dočasnosti, se nejedná o "konečné rozhodnutí", jež je již procesními prostředky nenapravitelné a může jím dojít k zásahu do ústavně zaručených práv a svobod účastníka. Nadto dle § 55 odst. 4 s.ř.s. usnesení o nepřiznání odkladného účinku správní žalobě, tj. usnesení kterým se řízení nekončí a ani se jím neukládá nikomu žádná povinnost, nemusí obsahovat odůvodnění. Z toho logicky vyplývá, že takovéto rozhodnutí nelze z věcného hlediska vůbec přezkoumávat. Tento závěr potvrzuje rovněž § 104 odst. 3 písm. c) s.ř.s. podle nějž není kasační stížnost přípustná proti rozhodnutí, které je svou povahou dočasné.
Na základě shora uvedených skutečností Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout jako návrh nepřípustný ve smyslu § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Poněvadž návrh stěžovatelky byl shledán nepřípustným, nebyl dán důvod pro rozhodnutí dle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, o odkladu vykonatelnosti napadeného usnesení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. listopadu 2007
Dagmar Lastovecká
soudce zpravodaj