Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jana Svatoně, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Pavla Šámala ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů Mgr. Petry Štochl Rendové a Bc. Pavla Štochla, zastoupených JUDr. Mgr. Slavomírem Hrinkem, advokátem se sídlem Jičínská 2348/10, Praha 3 - Vinohrady, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. února 2024 č. j. 26 Cdo 1947/2023-96, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. března 2023 č. j. 21 Co 35/2023-71 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 10. listopadu 2022 č. j. 15 C 173/2022-45, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
2. Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
4. O podané žalobě rozhodl Obvodní soud pro Prahu 9 ústavní stížností napadeným rozsudkem tak, že uložil stěžovatelům vyklidit blíže určený byt v Bytovém družstvu X. Důvodem měla být ta skutečnost, že stěžovatelé užívají tento byt bez právního důvodu. K podanému odvolání Městský soud v Praze ústavní stížností napadeným rozsudkem potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně. Následně podané dovolání bylo Nejvyšším soudem odmítnuto.
5. Stěžovatelé mají za to, že vyhovění předmětné žalobě má za následek závažný zásah do jejich životních poměrů a uplatnění práv vedlejšího účastníka považují za rozporné s dobrými mravy. Obecné soudy se řádně nevypořádaly s tvrzeními stěžovatelů a předloženými důkazy, jež se týkají jejich legitimního užívání předmětného bytu. Stěžovatelé byli opakovaně od roku 2016 ubezpečováni, že s nimi nájemní smlouva bude znovu uzavřena. V souvislosti s uvedeným pak poukazují na § 3 odst. 2 písm. d) o. z., podle něhož daný slib zavazuje a smlouvy mají být plněny. Obecné soudy ve svém rozhodování nezohlednily, že žalobce není z povahy věci osobou, která by mohla nemovitost užívat pro uspokojení svých bytových potřeb. Z ústavněprávního hlediska je třeba sledovat, zda omezení vlastnického práva ještě splňuje požadavek proporcionality, přičemž je nutno přihlížet ke specifickému rysu sociálních práv.
7. Ústavní soud má za to, že s námitkami stěžovatelů se řádně vypořádaly již obecné soudy v ústavní stížností napadených rozhodnutích. Ve své podstatě se tak stěžovatelé toliko snaží dosáhnout přehodnocení právních závěrů obecných soudů, což je však role, která Ústavnímu soudu nenáleží. Poukazují-li stěžovatelé na jednu ze zásad soukromého práva, podle níž slib zavazuje a smlouvy mají být plněny, nutno uvést, že aplikace této zásady v právních vztazích má své hranice. Pokud byl stěžovatelům dán příslib, že s nimi bude v budoucnu uzavřena nájemní smlouva, může mít takovéto jednání určité právní dopady, ovšem nelze očekávat, že by jím bylo lze nahradit právní jednání samotné. Obecné soudy vysvětlily, proč mají za to, že stěžovatelům nesvědčí žádný právní titul k bytu a proč jejich nájem zanikl ke dni 31. 1. 2016. V současné době nejsou stěžovatelé členy bytového družstva, a tudíž nelze obecným soudům vytknout, že dospěly k závěru, že jim nenáleží ani právo na uzavření nájemní smlouvy.
8. S ohledem na výše uvedené proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 5. listopadu 2024
Jan Svatoň v. r. předseda senátu