Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudců Jana Svatoně a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Jaromíry Čunkové, zastoupené Mgr. Lenkou Drápalovou, advokátkou, sídlem Horní náměstí 5/12, Vsetín, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2023 č. j. 20 Cdo 5/2023-695, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a onávrhu na odklad vykonatelnosti, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po formální stránce a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
sp. zn. IV. ÚS 2388/22 , odmítl pro předčasnost. Krajský soud v Ostravě následně usnesením ze dne 29. 6. 2022 č. j. 66 Co 817/2018-651, potvrdil původní usnesení okresního soudu. Druhé stěžovatelčino dovolání Nejvyšší soud odmítl usnesením ze dne 7. 3. 2023 č. j. 20 Cdo 5/2023-695. Dle Nejvyššího soudu je podstatné, že dluh vznikl za trvání manželství, které nebylo rozvedeno (k vypořádání SJM nedošlo). V takovém případě dle právního stavu do 31. 12. 2013 lze vést exekuci na majetek náležející do SJM, jedná-li se o vymáhání dluhu jen jednoho z manželů, který vznikl za trvání manželství.
Stěžovatelka se domnívá, že napadeným rozhodnutím bylo zasaženo do jejího práva na spravedlivý proces a práva vlastnit. Zásah spatřuje v závěru, že exekutorovo oznámení není rozhodnutím, nýbrž je pouze konstatováním, že nastaly okolnosti, pro které došlo k ukončení exekuce ex lege; jestliže však tyto okolnosti nenastaly, exekuce navzdory oznámení stále plyne. Stěžovatelka dále považuje za nespravedlivé, že by dluh svého manžela, o kterém nevěděla a na kterém se nepodílela, měl být uspokojen i z jejího výlučného majetku. Z těchto důvodů se stěžovatelka domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. Zároveň se domáhá odkladu vykonatelnosti napadeného rozhodnutí a posledního usnesení krajského soudu.
Ústavní soud předesílá, že není součástí soustavy obecných soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy), který není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo rozhodnutími v něm vydanými nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody účastníka tohoto řízení, a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy (zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé). Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna.
Ústavní soud neshledal, že by se obecné soudy dopustily ústavně relevantního pochybení. Z posuzované ústavní stížnosti je naopak zřejmé, že stěžovatelka zaměňuje právo na spravedlivý proces s (neexistujícím) právem na úspěch ve věci. Ústavní soud napadené rozhodnutí považuje za srozumitelné, přesvědčivé a nevybočující z mantinelů práva na spravedlivý proces. Toto rozhodnutí není zatížené svévolí a nelze je považovat za projev přepjatého formalismu nebo extrémní nespravedlnosti. Stěžovatelčiny námitky se pohybují výlučně v rovině podústavního práva (povaha oznámení exekutora, správnost závěru o možnosti uspokojení z majetku stěžovatelky) a nemají žádný ústavněprávní přesah. Stěžovatelka přitom sice formálně uvádí, že v napadeném rozhodnutí spatřuje zásah do ústavně garantovaných práv, toto tvrzení však nepodkládá žádnou argumentací v ústavněprávní rovině. Ústavní soud žádný takový zásah neshledal.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný. Z týchž důvodů nevyhověl návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, o němž s ohledem na přednostní projednání věci nerozhodoval samostatným usnesením.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 11. července 2023
Tomáš Lichovník v. r. předseda senátu