Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudců Jana Svatoně a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Horní Slavkov, zastoupeného Mgr. Petrou Severovou, advokátkou, sídlem ul. 5. května 163, Sokolov, proti usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. 1 T 10/1991-4736 ze dne 27. 2. 2023 a usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 8 To 21/2023-4745 ze dne 13. 3. 2023, za účasti Krajského soudu v Plzni a Vrchního soudu v Praze, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítl, že se nachází déle než 30 let ve výkonu trestu odnětí svobody a v důsledku toho je zcela nemajetný a nevlastní žádný movitý či nemovitý majetek. Dále uvedl, že je pracovně zařazen a pobírá měsíčně částku 3 600 Kč. Vrchní soud v Praze v odůvodnění svého rozhodnutí sice uvedl, že na účtu odsouzeného je evidována suma vyšší, než 35 000 Kč a pouze s penězi převyšujícími tuto hranici může odsouzený disponovat. Vzhledem k tomu, že tato základní částka, jejíž výše je stanovena vězeňskými předpisy se již na účtu odsouzeného nachází, z každé jeho další měsíční mzdy mu zde narůstají disponibilní úspory, ze kterých mohou být náklady na jeho obhajobu strhávány.
Stěžovatel namítá, že dosáhl věku pro přiznání starobního důchodu a nelze s jistotou stanovit, jak dlouho bude ještě schopen vykonávat stávající pracovní činnost. Částka, která byla pravomocně vyčíslena jako odměna a náhrada hotových výdajů advokáta, značně přesahuje současné a v podstatě i budoucí majetkové poměry stěžovatele.
Ústavní soud nejprve připomíná, že k otázce náhrady nákladů řízení se ve své rozhodovací praxi opakovaně vyjádřil rezervovaně tak, že spor o náhradu nákladů řízení, i když se může dotknout některého z účastníků řízení, zpravidla nedosahuje intenzity opodstatňující indikaci porušení základních práv a svobod. Ústavní soud při posuzování problematiky nákladů řízení, tj. problematiky ve vztahu k předmětu řízení před soudy vedlejší, postupuje nanejvýš zdrženlivě a ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně, například pokud zjistí extrémní rozpor s principy spravedlnosti nebo že by bylo zasaženo i jiné základní právo (srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 653/03 či usnesení sp. zn. IV. ÚS 303/02 nebo
II. ÚS 2135/12 ).
Ústřední námitkou stěžovatele je tvrzení, že se déle než 30 let nachází ve výkonu trestu odnětí svobody a tudíž je nemajetný. K uvedenému lze konstatovat, že z rozhodnutí obecných soudů vyplývá, že je stěžovatel pracovně zařazen a tudíž pobírá měsíční mzdu, byť nijak velkou. Nicméně to neznamená, že by mu za účelem splácení soudem stanovené částky nemohl být stanoven splátkový kalendář. Z odůvodnění vrchního soudu navíc vyplývá, že vězeňskými předpisy stanovená částka 35 000 Kč byla v případě stěžovatele již dosažena a není důvod, pro který by částka uspořená nad tuto hranici nemohla být použita na zaplacení nákladů na obnovu řízení. Z ústavněprávního pohledu je rozhodující především ta skutečnost, že nemajetnost stěžovatele nebyla v řízení o obnově řízení překážkou pro poskytnutí kvalifikované právní pomoci.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud neshledal, že by napadenými rozhodnutími byla porušena ústavně zaručená základní práva stěžovatele, a proto jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 14. června 2023
Tomáš Lichovník v. r. předseda senátu