Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudců Jana Svatoně a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky V. J., zastoupené Mgr. Lucií Pichl Šebelovou, advokátkou, sídlem nám. Republiky 899/18, Znojmo, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. 2. 2023 č. j. 100 Co 295/2022-763, a rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 10. 8. 2022 č. j. 26 P 247/2020-708, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Mladé Boleslavi, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po formální stránce a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
Stěžovatelka je přesvědčena, že obecné soudy porušily její práva garantovaná v čl. 32 a 36 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 7 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. Obecné soudy neprovedly navrhované důkazy a učinily chybné skutkové závěry. Rozhodnutí byla učiněna v rozporu se zájmy dětí a nejsou dostatečně odůvodněna. Z toho důvodu se stěžovatelka domáhá jejich zrušení.
Ústavní soud není součástí soustavy soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněna práva nebo svobody jeho účastníka a zda řízení jako celek bylo vedeno v souladu s ústavními principy. V nyní projednávané věci Ústavní soud žádné ústavněprávně relevantní pochybení neshledal. Napadená rozhodnutí jsou srozumitelně a logicky odůvodněna a nevykazují známky svévole ani jiného kvalifikovaného excesu nezbytného pro uplatnění kasační pravomoci.
Stěžovatelka namítá neúplně zjištěný skutkový stav věci zapříčiněný zamítnutím důkazních návrhů (znaleckého posudku, audio a videonahrávek). Ústavní soud tento nedostatek v napadených rozhodnutích neshledal. Soudy nejsou povinny vyhovět všem důkazním návrhům účastníků, jejich povinností však je o důkazních návrzích rozhodnout a vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedly (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 27. 8. 2001 sp. zn. IV. ÚS 463/2000 ). V nynějším případě bylo neprovedení navrhovaných důkazů řádně odůvodněno (srov. zejm.
body 43 a 44 rozsudku okresního soudu a bod 16 rozsudku krajského soudu). Stěžovatelka dále namítá, že rozhodnutí nezohledňují zájmy nezletilých, jsou založena na subjektivním hodnocení obou rodičů (např. závěr o matčině manipulaci s dětmi), aniž by tyto závěry byly opřeny o relevantní důkazy. Domnívá se, že rozhodnutí jsou zatížena antipatiemi soudů vůči ní. Závěr, že se stěžovatelka přestěhovala pouze za účelem ztížení styku otce s dětmi, není nijak podložený. Ústavní soud ani v tomto ohledu žádné pochybení obecných soudů neshledal.
Učiněné závěry jsou pečlivě odůvodněny a logicky vyplývají z provedeného dokazování (srov. zejm. body 12 a násl. rozsudku okresního soudu a body 22 a 25 rozsudku krajského soudu). Z uvedených důvodů Ústavní soud stěžovatelčinu ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 8. srpna 2023
Tomáš Lichovník v. r. předseda senátu