Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Les Laboratoires Servier, se sídlem 50, rue Carnot, 92284 Suresnes Cedex, Francie, zapsaného v obchodním rejstříku Nanterre pod číslem 085 480 796, zastoupeného JUDr. PharmDr. Vladimírem Bíbou, advokátem se sídlem Karlovo náměstí 17, 120 00 Praha 2, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. března 2013 č. j. 9 A 132/2011-191, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Dotazem u Nejvyššího správního soudu Ústavní soud zjistil, že stěžovatel podal proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. března 2013 č. j. 9 A 132/2011-191 kasační stížnost, o které dosud nebylo Nejvyšším správním soudem rozhodnuto. Věc je u Nejvyššího správního soudu vedena pod sp. zn. 4 Ads 34/2013 a v současné době je řízení u Nejvyššího správního soudu přerušeno.
Podle ust. § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Dle ust. § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě dvou měsíců od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.
Podmínkou, která musí být v zásadě splněna ještě před podáním ústavní stížnosti podle ust. § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, je vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje. Vyčerpáním všech procesních prostředků, jež zákon k ochraně práva poskytuje, není přitom jejich pouhé uplatnění, ale až rozhodnutí příslušného orgánu ve věci (srov. Filip, Holländer, Šimíček: Zákon o Ústavním soudu, komentář, C. H. Beck, 2001, str. 330; shodně rovněž např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 209/01 a sp. zn. II. ÚS 143/2000 , dostupné na http://nalus.usoud.cz).
Jak bylo výše uvedeno, v souzené věci stěžovatel podal proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. března 2013 č. j. 9 A 132/2011-191 kasační stížnost, o které dosud nebylo Nejvyšším správním soudem rozhodnuto. U Nejvyššího správního soudu tedy probíhá řízení a není důvodu pro to, aby Ústavní soud - v rozporu s výše popsaným principem subsidiarity, jakož i v rozporu s principem minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci (zde obecných soudů) - do doby, než toto řízení bude ukončeno, ve věci (paralelně) rozhodoval. Není ani důvodu pro to, aby Ústavní soud vyčkával se svým rozhodnutím až do vydání rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, jenž o daném opravném prostředku rozhoduje, neboť stěžovatel nebyl nucen podávat ústavní stížnost, když tak může učinit až po doručení rozhodnutí o daném opravném prostředku. Podmínkou je pouze to, aby tento opravný prostředek stěžovatel uplatnil řádně.
V souladu s ust. § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podaný návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak. S ohledem na výše uvedené soudce zpravodaj ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle ust. § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 18. února 2014
Radovan Suchánek soudce Ústavního soudu