Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Šámalem o ústavní stížnosti stěžovatelky L. V., proti nespecifikovaným zásahům orgánů veřejné moci, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Dne 20. 5. 2024 Ústavní soud obdržel podání stěžovatelky, z jehož kontextu lze dovodit, že jako ústavní stížnost směřuje proti "jiným zásahům ČR", proti Nejvyššímu správnímu soudu, správě státu a Evropské unie a dalším blíže nespecifikovaným zásahům různých subjektů. Porušena měla být ústavně zaručená práva stěžovatelky a jejích synů.
2. Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a procesní předpoklady jejího meritorního posouzení stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
3. Podání stěžovatelky trpí vadami. Stěžovatelka při podání ústavní stížnosti nebyla a ani nyní není řádně zastoupena advokátem na základě plné moci splňující náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu. Podle § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu přitom platí, že fyzické a právnické osoby musí být v řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy, což se vztahuje již na samotné sepsání ústavní stížnosti. Ústavní stížnost stěžovatelky nesplňuje ani další náležitosti stanovené v § 34 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Zejména z ní není zřejmé, proti čemu konkrétně stěžovatelka brojí a čeho se domáhá.
4. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Smyslem výzvy a stanovení lhůty podle § 41 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučit účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. Lze-li však vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli vědomí o náležitostech kvalifikovaného podání, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení jako postup neefektivní a přehnaně formalistický.
5. Z úřední činnosti je Ústavnímu soudu známo, že stěžovatelka se na něj opakovaně obrací s návrhy trpícími týmiž vadami. Na nedostatky byla stěžovatelka opakovaně náležitě upozorňována s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem pro odmítnutí návrhu. Stěžovatelka byla poučena o náležitostech uvedených sub 3 např. v řízeních vedených pod sp. zn. IV. ÚS 1513/18 , sp. zn. I. ÚS 3044/18 či sp. zn. II. ÚS 1878/19 , nehledě na množství dalších řízení, v nichž Ústavní soud návrhy stěžovatelky z týchž důvodů odmítl. Navzdory uvedenému stěžovatelka nadále volí postup, kterým opomíjí zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli o nich byla Ústavním soudem mnohokrát poučena.
6. Proto soudce zpravodaj za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu nynější ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl, stejně jako v mnoha dalších věcech stěžovatelky vedených u Ústavního soudu (srov. např. usnesení ze dne 3. 6. 2022 sp. zn. III. ÚS 1371/22 , ze dne 20. 7. 2023 sp. zn. I. ÚS 1877/23 či ze dne 25. 1. 2024 sp. zn. IV. ÚS 148/24 a další; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. května 2024
Pavel Šámal v. r. soudce zpravodaj