Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala a soudců Jiřího Přibáně (soudce zpravodaj) a Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele A. B. (jedná se o pseudonym), zastoupeného JUDr. Bc. Barborou Davidovou, advokátkou, sídlem Eliášova 28, Praha 6, proti vyrozumění Nejvyššího státního zastupitelství o výsledku provedeného dohledu ze dne 13. 11. 2024, č. j. 2 NZT 45/2022-47, a jemu předcházejícímu postupu státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze, a jinému zásahu policejního orgánu, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatel podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že došlo k porušení práva stěžovatele na respektování soukromého života zaručeného čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (Úmluva), jakož i práva stěžovatele na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého života zaručeného čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (Listina) a na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě zaručeného čl. 10 odst. 3 Listiny a konečně i porušení práva stěžovatele na soudní a jinou právní ochranu zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny.
2. Porušení těchto práv spatřuje stěžovatel rovněž v jiném zásahu, který spočíval v postupu policejního orgánu, konkrétně v žádosti právnické fakultě postupem podle § 8 odst. 2 trestního řádu a v zálohování a vyhodnocení aktivity stěžovatele na sociální síti Twitter (X), jakož i v postupu dozorového státního zástupce spočívajícím ve vyžádání si výpisu o pohybech na bankovním účtu stěžovatele.
3. Dne 1. 11. 2022 podal stěžovatel oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin osobou s účtem na sociální síti Twitter (dnes X). Tento muž reagoval na veřejný příspěvek stěžovatele ohledně pietní akce konající se v reakci na střelecký útok z 12. 10. 2022 v bratislavském LGBT+ klubu Tepláreň výrokem: "Smrt buzerantů (emoji) Ten neskutečnéj frajer co ty zmrdy zabil v Bratislavě tak jich měl zabít víc". Na úvodní fotografii svého profilu měl uživatel vloženou fotografii zapálené duhové vlajky (symbolu LGBT+ osob) a také ikonu hákového kříže, jenž na svůj profilu různě umisťoval. V rámci trestního oznámení stěžovatel uváděl i další nenávistné výroky pachatele, které muž publikoval na tehdejší sociální síti Twitter.
4. Hned následujícího dne bylo zahájeno trestní stíhání pro čtyři různé výroky učiněné na sociální síti Twitter. Některé z těchto výroků směřovaly přímo proti stěžovateli, přičemž policejní orgán v nich spatřoval provinění ve formě podpory a propagace terorismu podle § 312e odst. 1 alinea 2, odst. 4 písm. a) trestního zákoníku.
5. První linie řízení podstatná pro stěžovatele se týkala jeho procesního postavení v trestním řízení. Orgány činné v trestním řízení (OČTŘ) zpočátku nepřiznaly stěžovateli postavení poškozeného. Nakonec mu však postavení poškozeného bylo přiznáno Nejvyšším státním zastupitelstvím (vyrozumění ze dne 30. 3. 2023 č. j. 2 NZT 45/2022-27).
6. Stěžovatel byl posléze vyslechnut jako poškozený v červnu 2023. Ve smyslu § 43 odst. 3 trestního řádu se poškozený v rámci svého výslechu připojil se svým nárokem na náhradu škody a nemajetkové újmy ve výši 10 000 Kč. Při výslechu, jakož i pozdějším přípisem stěžovatel odůvodnil výši a konkrétní vyčíslení škody zejména důsledky oznámeného jednání podezřelého. Tyto důsledky měly spočívat (stručně řečeno) v tom, že se stěžovatel následkem psychického otřesení z činu stáhl z veřejného prostoru a ze sociálního života. Zaprvé, z jeho strany sešlo ze zamýšleného rigorózního studia na Právnické fakultě Univerzity Karlovy pro stěžovatelem uvedený špatný psychický stav. Za druhé, stěžovatel omezil svou aktivitu na sociálních sítích (zejm. na síti Twitter). Za třetí, nenávistný komentář měl negativní dopad na každodenní život stěžovatele, konkrétně poškozený uvedl, že večer přestal chodit do společnosti.
7. Po provedeném výslechu a na základě stěžovatelova odůvodnění vyčíslené škody dozorový státní zástupce postupem podle § 8 odst. 2 trestního řádu vyžádal součinnost po bankách, u nichž má stěžovatel vedené účty, konkrétně přehled transakcí a zůstatků na účtu poškozeného v rozmezí od 1. 8. 2022 až do 31. 5. 2023. OČTŘ ověřovaly také délku pracovní neschopnosti stěžovatele u ČSSZ a jeho celkovou aktivitu na sociální síti Twitter. Dále OČTŘ provedly šetření na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, včetně žádosti o poskytnutí e-mailové komunikace mezi stěžovatelem a studijním oddělením a komunikace s H. H. ohledně zájmu o rigorózní studium na této škole.
8. Stěžovatel považoval výše uvedený postup OČTŘ za nezákonný zásah do jeho soukromí a podal k Nejvyššímu státnímu zastupitelství dne 25. 9. 2024 žádost o přezkoumání tohoto postupu. Ve svém podání vyjádřil přesvědčení, že dozorový státní zástupce excesivně ověřuje pravdivost veškerých jednotlivých tvrzení k náhradě škody a tímto se mstí za to, že z pozice poškozeného svá procesní práva aktivně uplatňuje.
9. Napadeným vyrozuměním o výsledku provedeného dohledu Nejvyšší státní zastupitelství stěžovatelem tvrzená pochybení neshledalo. Žádost dozorového státního zástupce podle § 8 odst. 2 trestního řádu ani další postupy OČTR nepovažovalo za nezákonné, současně podle státního zastupitelství ani nedošlo k neoprávněnému zásahu do soukromí stěžovatele a porušení bankovního tajemství. Judikatura Ústavního soudu upevňuje trend vedoucí k prohloubení ochrany oprávněných zájmů obětí trestné činnosti jakožto jednoho z aspektů ústavní povinnosti státu chránit základní práva a svobody jednotlivců, i nadále ovšem nelze odhlížet od primárního účelu trestního řízení, kterým je řádné objasnění trestných činů a spravedlivé potrestání jejich pachatelů.
Naplnění tohoto účelu se přitom odehrává především mezi státem a pachatelem (odkázal přitom mj. na nález Ústavního soudu ze dne 9. 6. 2008, sp. zn. I. ÚS 1587/07 ). Nejvyšší státní zastupitelství posuzovalo, z jakého důvodu byly příslušné bankovní (a další) informace ohledně poškozeného vyžadovány a rovněž v jakém rozsahu, a to právě s ohledem na vyšetřování konkrétní trestné činnosti. Shledalo, že výkon dozorových oprávnění státního zástupce, potažmo postup OČTŘ respektoval zásadu zdrženlivosti a šetřil (ústavní) práva poškozeného.
10. V ústavní stížnosti stěžovatel z pohledu ústavnosti rozporuje obsah napadeného vyrozumění Nejvyššího státního zastupitelství o výsledku provedeného dohledu. Dále zpochybňuje předcházející postup státního zástupce, který si od bank UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a.s. (UniCredit) a Československé obchodní banky, a.s. (ČSOB) vyžádal výpisy z účtu stěžovatele vázané k určitému období postupem podle § 8 odst. 2 trestního řádu. A konečně namítá neústavnost postupu policie, která se s konkrétním dotazem obrátila na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy.
11. Dozorový státní zástupce (a policejní orgán) svou činností spočívající zejm. ve vyžádání bankovních informací, ale také soukromé e-mailové komunikace stěžovatele od třetích osob a v zálohování a podrobném vyhodnocení činnosti stěžovatele na sociální síti Twitter zasáhl do soukromí stěžovatele v rozporu se zákonem. Postup podle § 8 odst. 2 trestního řádu nelze v posuzované věci považovat za souladný se zákonem, ani souladný s bankovním tajemstvím. Postup OČTŘ považuje za svévolný, odporující ústavně souladnému výkladu zákona. Na základě daného ustanovení nelze svévolně prověřovat bankovní účty poškozených. Stěžovatel považuje postup dozorového státního zástupce přímo za šikanózní. Poškozené fakticky staví před volbu, zda využijí možnosti připojit se v adhezním řízení, kde jim v návaznosti na to hrozí podrobné prověřování jejich bankovních účtů a dalších soukromých aktivit, anebo zbytečně vynakládat další finanční náklady na podání žaloby v civilním řízení, kde jim podobné zásahy ze strany státního zastupitelství nehrozí. Zájem na objektivním rozhodování o adhezních nárocích podle stěžovatele není legitimním cílem, který by mohl ospravedlnit zásah státního zastupitelství do soukromí poškozeného. Stěžovatel poukazuje na rozhodnutí Sommer proti Německu, č. 73607/13, rozsudek Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) ze dne 27. dubna 2017, zejména na problematický široký rozsah žádosti o informace. Zásah nebyl nezbytný v demokratické společnosti, navíc některé ze zjištěných informací následně nezůstaly pouze součástí dozorového spisu, ale byly založeny také do spisu trestního. Zásah konečně neobstojí ani optikou proporcionality k právům poškozeného.
12. Stěžovatel požaduje, aby Ústavní soud zakázal Nejvyššímu státnímu zastupitelství, Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze a Krajskému ředitelství policie hlavního města Prahy pokračovat v porušování práv stěžovatele a přikázal jim obnovit stav před porušením.
13. Stěžovatel rovněž vznesl návrh na přiznání náhrady nákladů zastoupení před Ústavním soudem podle § 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu.
14. Ústavní soud nejprve zkoumal splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou, která byla účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny přípustné zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
15. Ústavní soud není součástí soustavy soudů. Je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy), který není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo rozhodnutími v něm vydanými nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody účastníka tohoto řízení, a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy. Ústavněprávním požadavkem je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna. Kvalifikovanou vadou, jak plyne z judikatury Ústavního soudu, je taková vada, která má za následek porušení ústavnosti, které spočívá zejména v porušení ústavně zaručených práv a svobod (viz např. nálezy sp. zn. III. ÚS 3425/16 ze dne 23. 8 2017 a sp. zn. III. ÚS 3725/13 ze dne 10. 4. 2014 či usnesení sp. zn. III. ÚS 1336/10 ze dne 10. 6. 2010).
16. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá porušení svých ústavně zaručených práv: (i) postupem státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze, spočívajícím v žádosti bankám UniCredit a ČSOB podle § 8 odst. 2 trestního řádu; dále (ii) postupem Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, spočívajícím v žádosti Právnické fakultě Univerzity Karlovy podle § 8 odst. 1 trestního řádu a v zálohování a hodnocení aktivity stěžovatele na sociální síti Twitter; a konečně (iii) napadeným vyrozuměním Nejvyššího státního zastupitelství o výsledku provedeného dohledu, které neshledalo na postupu pod bodem (i) a (ii) zákonné pochybení. Ústavní soud se nyní bude vytýkaným nedostatkům věnovat jednotlivě.
17. Vybočení z ústavně konformního výkladu § 8 odst. 2 trestního řádu se OČTŘ nedopustily. Podle § 8 odst. 2 trestního řádu platí: "Jestliže je toho v trestním řízení třeba k řádnému objasnění okolností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin k zjištění povahy, rozsahu nebo umístění věcí pro účely jejich zajištění, k zjištění majetkových poměrů obviněného nebo pro účely zajištění výkonu trestní sankce, může státní zástupce a po podání obžaloby nebo návrhu na potrestání předseda senátu požadovat údaje, které jsou předmětem bankovního tajemství, a údaje z evidence investičních nástrojů a zaknihovaných cenných papírů. (...) Údaje získané podle tohoto ustanovení nelze využít pro jiný účel než pro trestní řízení, v jehož rámci byly vyžádány." Zákon neomezuje vyžádání údajů, které jsou jinak předmětem bankovního tajemství, údajů z evidence cenných papírů, údajů získaných v daňovém řízení nebo individuálních údajů získaných podle zvláštního zákona pro statistické účely pouze na údaje týkající se obviněného, resp. podezřelého z trestné činnosti (Trestní řád, 7. vydání, 2013, s. 120 - 145: P. Šámal, s. 128), na což ostatně stěžovatele upozornilo již Nejvyšší státní zastupitelství. Námitce stěžovatele, že výklad OČTŘ byl v tomto ohledu ústavně nesouladný, proto nelze přisvědčit.
18. Stěžovatel v zásadě nijak (skutkově) nerozporuje závěry, které OČTŘ z vyžádaných podkladů vlastní analýzou dovodily, ani jak se získanými informacemi OČTŘ nakládaly v rámci objasnění závažnosti trestného činu a vzniklé újmy. Nesouhlasí se samotnou relevancí zjišťovaných osobních informací, které nadto považuje za excesivní ve vztahu k jeho právu na soukromí. Ústavní soud však přesto považoval za nutné právě obsah vyžádaných informací níže rekapitulovat, a to pouze ve vztahu k závěrům, které z nich následně OČTŘ vlastní analýzou dovodily. Pakliže by skutečně byly informace s ohledem na průběh trestního řízení (§ 8 odst. 2 trestního řádu) irelevantní a mimoběžné, pak by bylo možné přistoupit k závěru o excesivním postupu dozorového státního zástupce a policejního orgánu. Jak Ústavní soud níže rozvede, k tomuto závěru o pochybení OČTŘ však nakonec nedospěl.
19. Co se týče namítaného porušení (ii), vyžádané informace o aktivitě na Twitteru měly sloužit k doložení toho, že se stěžovatel z důvodu obav v předmětném období stáhl ze sociálních sítí. Policejní orgán porovnával aktivitu v období od 12. 10. 2022, tj. tedy od data, kdy došlo k teroristickému útoku v Bratislavě, do prosince 2022. Ze záznamu o vyhodnocení aktivity stěžovatele na Twitteru vyplynulo, že se stěžovatel ze sociální sítě ani nestáhl, ani jeho aktivita nijak zásadně nestoupla. Dále měly sloužit k doložení, že se stěžovatel vlivem špatného psychického stavu a celkového rozčarování v důsledku nenávistného komentáře zdržel přihlášky na postgraduální studium. Školitelka v tomto ohledu doložila e-mailovou komunikaci, z níž mj. plyne, že důvodem nepřihlášení byl problém s nostrifikací zahraničního magisterského studia. Co se týče namítaného porušení (i), OČTŘ se dotazoval na výpisy o pohybu finančních prostředků na bankovních účtech stěžovatele za období od 1. 8. 2022 do 31. 5. 2023 (tj. v období před a po nenávistném komentáři), k prokázání tvrzení poškozeného o omezení sociálního života po datu 26. 10. 2022. Nezjišťoval žádné další informace (např. dispoziční práva stěžovatele k jiným účtům, využívání bankovních produktů).
20. Z porovnání období před a po spáchání prověřovaného skutku (nenávistném komentáři) lze podle Ústavního soudu rozumně dovodit eventuální změnu chování poškozeného stěžovatele. Výše shrnutá analýza vyžádaných informací bude podkladem pro rozhodnutí trestního soudu o adhezním nároku stěžovatele. Ústavní soud v tomto ohledu zdůrazňuje, že úplnost vyžádaných podkladů a správnost závěrů OČTŘ, které z vlastní provezené analýzy dovodily, bude v budoucnu posuzovat právě trestní soud. Nelze vyloučit, že shledá některé z podkladů nedostatečné nebo vzájemně protichůdné. Ústavnímu soudu v současné době nepřísluší, aby se k nim obsahově jakkoliv vyjadřoval a hodnotil je. Ústavní soud nyní toliko posuzuje, zda byl postup OČTŘ vůči stěžovateli excesivní, či nikoliv.
21. Deklarovaným cílem, k němuž měly sloužit vyžádané informace a jejich porovnání v období před a po hlášeném činu, bylo zajistit, aby o nároku na náhradu škody bylo spolehlivě rozhodnuto již v trestním řízení a poškozený nemusel potenciálně podstupovat vystavení se sekundární viktimizaci v civilním řízení. Ústavní soud nadto již v minulosti zdůraznil, že požadavek náležitého odůvodnění se týká kromě rozhodnutí ve věci samé (zde o vině a trestu) také rozhodnutí o adhezním nároku [nález sp. zn. IV. ÚS 3754/19 ze dne 12. 5. 2020 (N 95/100 SbNU 130)]. Samy OČTŘ deklarovaly, že rozhodnutí soudu mělo být co možná nejvíce usnadněno obstaráním dostatečných podkladů k rozhodnutí o adhezním nároku.
22. Podle Ústavního soudu má výše shrnutý postup OČTŘ v obecné rovině potenciál zjednodušit dokazování ohledně adhezního nároku poškozeného a v co nejvyšší míře usnadnit procesní postavení poškozeného. Skutečnost, že v tomto případě nešlo o postup šikanózní, stěžovateli ústavně souladným způsobem osvětlilo Nejvyšší státní zastupitelství tím, že dalo vyžádané informace do kontextu posuzovaného případu. Ústavní soud v tomto ohledu přisvědčil Nejvyššímu státnímu zastupitelství, že zájem na objasnění trestných činů a spravedlivém potrestání jejich pachatelů, včetně objektivního rozhodování o adhezních nárocích poškozených subjektů, je legitimní, a to i v kontextu možného omezení práva na ochranu soukromí. Uvedené platí rovněž ve vztahu k bankovním informacím podatele jakožto osoby, která potenciální trestný čin nahlásila. Tento závěr vyslovený v napadeném vyrozumění Ústavní soud považuje za racionální a nemá důvod jej jakkoliv korigovat.
23. Omezení sociálního života, které stěžovatel jako poškozený v dosavadním řízení tvrdil a doložil, podle Ústavního soudu rovněž představuje podstatnou okolnost podle § 89 odst. 1 písm. e) trestního řádu, přičemž proces dokazování nesmí být zatížen selekcí důkazů vylučujících mimo jiné aplikaci zásady in dubio pro reo. Účelem dokazování je v konkrétním případě zjistit podstatné okolnosti a získat tak spolehlivý podklad pro správné, spravedlivé a přesvědčivé rozhodnutí o vině obviněného (srov. § 89 odst. 1 trestního řádu).
24. Pro úplnost Ústavní soud podotýká, že stěžovatelem namítané rozhodnutí ESLP Sommer proti Německu, č. 73607/13, se týkalo mj. zpřístupnění vyžádaného okruhu informací třetím osobám oprávněným nahlížet do spisu s tím, že držení informací jako takové nebylo doprovázeno dostatečnými procesními zárukami proti svévoli. Podle § 8 odst. 2 trestního řádu údaje získané podle tohoto ustanovení nelze využít pro jiný účel než pro trestní řízení, v jehož rámci byly vyžádány. Opačný postup z dosavadního průběhu řízení neplyne. Po seznámení se s okolnostmi posuzovaného případu tak Ústavní soud riziko svévole neshledal. Neshledal ani to, že by postup OČTŘ nesplňoval požadavky nezbytnosti zásahu a jeho proporcionality. Samotná skutečnost, že některé vyžádané informace nezůstaly pouze součástí dozorového spisu, ale byly založeny také do trestního spisu, který se po skončení vyšetřování předkládá stranám k prostudování podle § 166 odst. 1 trestního řádu, je plně v souladu s právem obviněného seznámit se s dostupnými podklady k objasnění okolností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, jakož i k určení náhrady škody, a v tomto ohledu vystavit vlastní obhajobu.
25. Protože Ústavní soud neshledal důvodnou ani ostatní argumentaci stěžovatele, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. O návrhu na postup podle § 39 zákona o Ústavním soudu Ústavní soud samostatně nerozhodoval, neboť ve věci rozhodl bezodkladně po seznámení se s okolnostmi případu. Za uvedené situace je bezpředmětný také návrh stěžovatele na přiznání náhrady nákladů zastoupení podle § 83 zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 23. května 2025
Pavel Šámal v. r. předseda senátu