Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele J. K., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 12. 2010 sp. zn. 7 To 323/2010, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností, kterou si stěžovatel sepsal sám, navrhl zrušení v záhlaví označeného usnesení Krajského soudu v Ostravě.
Stěžovatel byl, v rámci řízení o jeho dřívějších ústavních stížnostech, již mnohokrát upozorněn na skutečnost, že podle § 30 odst. l zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"), musí být fyzické a právnické osoby, jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem, zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy.
S totožnou vadou, tj. neexistencí povinného zastoupení, se přitom stěžovatel na Ústavní soud obrací již více než počtyřicáté, ačkoliv k jejímu odstranění byl v minulosti opakovaně vyzýván s poučením, že pokud tak neučiní ve stanovené lhůtě, bude jeho ústavní stížnost odmítnuta (např. sp. zn. IV. ÚS 56/06 ,
II. ÚS 256/06 ,
II. ÚS 2521/07 ,
,
,
I. ÚS 3040/08 ,
II. ÚS 1066/09 ,
I. ÚS 2304/09 a další). Stejně tak byl v minulosti rovněž mnohokrát poučen o tom, že není nutnou podmínkou, aby se mu takovéhoto poučení dostávalo vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze tedy vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé stěžovateli zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem. Za této situace by nové poučování stěžovatele o vadách ústavní stížnosti a možnostech jejich odstranění bylo jen postupem neefektivním a formalistickým. Ústavní soud proto ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítl podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. ledna 2011
Dagmar Lastovecká soudce zpravodaj