Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce Jaromíra Jirsy a soudce zpravodaje Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelky Zdeňky Caskové, zastoupené JUDr. Kamilem Jelínkem, Ph.D., advokátem, sídlem Dominikánské náměstí 656/2, Brno, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 3. 2025, č. j. 7 As 19/2025-40, a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 1. 2025, č. j. 62 A 61/2024-79, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a 1) Krajského úřadu Kraje Vysočina a 2) VAKUUM BOHEMIA s. r. o., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka podala odvolání proti rozhodnutí, kterým Magistrát města Jihlavy - stavební úřad povolil společnosti VAKUUM BOHEMIA s. r. o. stavbu "Nový areál společnosti VAKUUM BOHEMIA Jihlava". Krajský úřad Kraje Vysočina ("vedlejší účastník") jako nadřízený správní orgán zamítl odvolání stěžovatelky jako opožděné. Ačkoliv je stěžovatelka podala včas - ke konci odvolací lhůty, adresovala je nikoliv stavebnímu úřadu, jak stanoví § 86 odst. 1 správního řádu, ale vedlejšímu účastníkovi. Vedlejší účastník sice odvolání stavebnímu úřadu (po předchozí e-mailové komunikaci) postoupil, stalo se tak ale až po uplynutí zákonné lhůty. Odvolání proto bylo posouzeno jako opožděné.
2. Navazující správní žalobu zamítl Krajský soud v Brně ("krajský soud") napadeným rozsudkem jako nedůvodnou. Krajský soud připomenul, že podá-li účastník řízení odvolání nepříslušnému správnímu orgánu, vystavuje se nebezpečí, že takové odvolání nebude postoupeno včasně, tzn. do konce odvolací lhůty. Tak tomu bylo i nyní, ze strany vedlejšího účastníka se přitom nejednalo o úmyslné nepostoupení odvolání a nelze mu klást k tíži, že je nepostoupil v odvolací lhůtě.
3. Nejvyšší správní soud následně odmítl kasační stížnost stěžovatelky nyní rovněž napadeným rozsudkem jako nedůvodnou.
4. Stěžovatelka nezpochybňuje, že odvolání nepodala u příslušného správního orgánu, současně však v ústavní stížnosti namítá, že díky dalším souvisejícím okolnostem bylo její odvolání (v blanketní formě) doručeno stavebnímu úřadu včas.
5. Vychází z toho, že vedlejší účastník po obdržení odvolání zaslal stavebnímu úřadu dne 4. 6. 2024 (poslední den lhůty) e-mail tohoto znění "Dobrý den, Krajský úřad obdržel 3. 6. 2024 odvolání p. Caskové proti vašemu rozhodnutí ze dne 15. 5. 2024 na stavbu: NOVÝ AREÁL SPOLEČNOSTI VAKUUM BOHEMIA Jihlava. Došlo odvolání i na Magistrát města Jihlavy? Prosím o odpověď obratem, abych Vám odvolání přeposlala včas." Stěžovatelka z toho usuzuje, že vedlejší účastník jednal dne 4. 6. 2024 v intencích § 12 zákona správního řádu, tedy postoupil věcně příslušnému orgánu podané odvolání, přičemž nepostoupil jeho plné znění, ale pouze takové identifikační údaje, které svým rozsahem odpovídají blanketnímu odvolání. Vedlejší účastník identifikoval odvolatele, okolnost, že se jedná o odvolání, věc, které se odvolání týká i datum jeho podání.
6. Jak vedlejší účastník, tak i správní soudy však uvedené skutečnosti posoudily přepjatě formalisticky, nedůvodně úzce a bez zohlednění relevantního kontextu, tedy bez spravedlivého zohlednění splnění obecných náležitostí takto provedených podání.
7. Z uvedených důvodů se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, a to pro porušení základního práva zaručeného čl. 36 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 47 Listiny základních práv Evropské unie.
8. Po prostudování ústavní stížnosti a připojených dokumentů dospěl Ústavní soud k závěru, že představuje návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
9. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutím vydaným v soudním řízení správním či ve správním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jejich věcná nesprávnost, neboť Ústavní soud není povolán k instančnímu přezkumu rozhodnutí správních orgánů a soudů. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízeních (rozhodnutími v nich vydanými) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.
10. V nyní posuzované věci jde pouze o námitku, že správní soudy postupovaly formalisticky, když úkon vedlejšího účastníka nevyhodnotily jako postoupení blanketního odvolání stěžovatelky stavebnímu úřadu. Ústavní soud však dává za pravdu Nejvyššímu správnímu soudu, který stěžovatelce vysvětlil, že samotný text e-mailu ze dne 4. 6. 2024 materiálně není blanketním odvoláním, resp. jeho postoupením, ale má zjevně charakter dotazu spadajícího pod pojem vzájemné spolupráce správních orgánů dle § 8 odst. 1 a 2 správního řádu. Z obsahu e-mailu skutečně nelze dovodit záměr vedlejšího účastníka již tímto e-mailem odvolání stěžovatelky postoupit, byť i jen v blanketní formě. Relevantní je i argument, že stěžovatelka sama žádné blanketní odvolání, které by mohlo být postoupeno, nepodala a vedlejší účastník jakožto postupující orgán neměl oprávnění podání stěžovatelky (úplné odvolání) nahradit podáním jiným (zde blanketním odvoláním).
11. Potvrdil-li tedy Nejvyšší správní soud závěr krajského soudu o opožděnosti stěžovatelčina odvolání a doplnil jej odkazem na vlastní judikaturu, ve které se podáním odvolání nepříslušnému správnímu orgánu již dříve zabýval, Ústavní soud mu nemá co vytknout. Ústavní soud uzavírá, že závěr Nejvyššího správního soudu i krajského soudu je řádně odůvodněný, z hlediska zákonné úpravy plně akceptovatelný a nelze jej považovat za jakkoliv vybočující z mezí ústavnosti či (oproti názoru stěžovatelky) za projev přepjatého formalismu. Ústavní soud k němu nemá žádných ústavněprávních výhrad a současně při rozhodování správních soudů neshledal ani jiná pochybení, která by bylo možné vyhodnotit jako zásah do ústavně zaručených práv a svobod stěžovatelky.
12. Ze všech shora vyložených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 18. června 2025
Pavel Šámal v. r. předseda senátu