Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Svatoně, soudce Pavla Šámala a soudce zpravodaje Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele L. P., zastoupeného Mgr. Lukášem Blažkem, advokátem, se sídlem Čs. legií 500, Pardubice, proti souhlasu soudkyně Okresního soudu v Chrudimi ze dne 27. března 2024 č. j. 0 Nt 1804/2023-36, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného souhlasu soudkyně Okresního soudu v Chrudimi pro porušení svých základních práv podle čl. 7 odst. 1 a čl. 10 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Napadeným souhlasem soudkyně okresního soudu udělila podle § 8 odst. 5 trestního řádu souhlas, aby poskytovatel zdravotních služeb Nemocnice Pardubického kraje, a. s., Chrudimská nemocnice, poskytl specifikovanému policejnímu orgánu na jeho vyžádání kopii lékařské zprávy o laboratorním vyšetření krve stěžovatele. Uvedený souhlas soudkyně udělila k žádosti státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Chrudimi, protože probíhá trestní stíhání stěžovatele pro přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 trestního zákoníku. Pro řádné objasnění skutečností důležitých pro trestní řízení podle názoru státního zástupce třeba vyžádat uvedenou dokumentaci, neboť z ní má být zjištěno, zda stěžovatel byl pod vlivem alkoholu. Pro účely trestního řízení stěžovatel odmítl udělit souhlas s vyžádáním této lékařské zprávy. Skutečnost, že tato dokumentace existuje, je policejnímu orgánu známa z jiného trestního řízení, v němž stěžovatel vystupoval v postavení poškozeného.
3. Stěžovatel se domnívá, že okresní soud rozhodl v rozporu s § 8 odst. 5 trestního řádu, neboť v důsledku jeho postupu došlo k neoprávněnému narušení soukromí stěžovatele a užití jeho důvěrných údajů. Stěžovatel má za to, že souhlas soudu je v rozporu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2499/14
. Tvrdí navíc, že je odůvodněn pouze povrchně. Neobsahuje popis konkrétního jednání, kterého se měl stěžovatel dopustit ani úvahu, zda může mít požadovaný údaj nějaký význam pro trestní řízení. Nezabýval se ani tím, že stěžovatel mohl alkoholické nápoje požívat před provedeným odběrem bez vztahu k trestné činnosti. Není zatím postaveno najisto, že stěžovatel skutečně vozidlo řídil a že vozidlo skutečně někoho ohrozilo. Stěžovatel se domnívá, že rozbor krve na obsah alkoholu mohl být policií objednán. Povědomí o existenci laboratorního vyšetření v jiné trestní věci státní zástupce zneužil k podání žádosti o souhlas soudu.
4. Ústavní soud zvážil obsah ústavní stížnosti i napadeného rozhodnutí (opatření) a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Ústavní soud úvodem podotýká, že podle čl. 83 Ústavy ČR je soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů.
6. V projednávaném případě Ústavní soud žádné pochybení ústavněprávní relevance v postupu a opatření soudkyně okresního soudu neshledal. Jak uvedl Evropský soud pro lidská práva, "ochrana osobních dat, o to více lékařských dat, má pro požívání práva na respektování soukromého a rodinného života zásadní význam" (rozsudek ve věci Z. proti Finsku ze dne 25. 2. 1997, č. 22009/93). Ústavní soud ostatně nemá žádnou relevantní pochybnost v tom směru, že zdravotnická dokumentace je chráněna právem na ochranu soukromí. Do této sféry ochrany přitom spadá, mimo jiné, i právo fyzické osoby rozhodnout podle vlastního uvážení zda vůbec, a pokud ano, v jakém rozsahu a jakým způsobem mají být skutečnosti jejího osobního soukromí zpřístupněny jiným (srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 517/99 ).
7. K omezení těchto práv lze přikročit za účelem ochrany základních práv jiných osob, anebo za účelem ochrany veřejného zájmu, který je v podobě principu či hodnoty obsažen v ústavním pořádku (srov. např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 298/05 ,
IV. ÚS 412/04 ). Právo na respektování soukromého života je obsaženo rovněž v čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Podle odst. 2 tohoto článku platí, že "státní orgán nemůže do výkonu tohoto práva zasahovat kromě případů, kdy je to v souladu se zákonem a nezbytné v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, hospodářského blahobytu země, předcházení nepokojům a zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných."
8. Ústavní soud plně souhlasí se závěry nálezu ze dne 10. 3. 2015 sp. zn. II. ÚS 2499/14 , na který stěžovatel odkazuje. Ústavní soud v něm mimo jiné učinil dílčí závěr, že výše zmíněný zájem na objasnění trestných činů a spravedlivém potrestání jejich pachatelů je legitimním případem, kdy může dojít k omezení práva na ochranu soukromí i ve vztahu k informacím o zdraví. Ústavní soud dále v nálezu uvedl, že odůvodnění žádosti státního zástupce a následného souhlasu soudce podle ustanovení § 8 odst. 5 trestního řádu musí být ve vzájemné shodě v tom smyslu, že bude vždy postaveno najisto, (1.) z jakého důvodu (tzn. ve vztahu ke které trestné činnosti) je nutno poskytnout příslušné informace, a dále, (2.) v jakém nezbytném rozsahu, a to právě s ohledem na vyšetřování konkrétní trestné činnosti.
Právě rozsah zpřístupnění veškeré zdravotnické dokumentace s ohledem na tam projednávanou věc Ústavní soud v odkazovaném nálezu považoval za nepřiměřený zásah, který porušil základní práva stěžovatelky.
9. V nyní posuzované věci se však jedná o odlišnou situaci. Soud v napadeném souhlasu uvedl i s odkazem na žádost státního zástupce, pro jakou trestnou činnost souhlas uděluje. S ohledem na charakter stíhaného přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky, je konkrétní údaj o hladině alkoholu v krvi stěžovatele v inkriminovaný pozdní večer, informací důležitou pro trestní řízení. Opatřením soudkyně udělila souhlas k poskytnutí kopie jediné zprávy o laboratorním vyšetření krve z daného dne. Udělený souhlas tak Ústavní soud považuje za opodstatněný a přiměřený vzhledem k projednávané trestné činnosti.
10. Soudkyně tak respektovala ustanovení § 2 odst. 4 věty třetí trestního řádu, podle kterého platí, že orgány činné v trestním řízení "trestní věci projednávají s plným šetřením práv a svobod zaručených Listinou a mezinárodními smlouvami o lidských právech a základních svobodách, jimiž je Česká republika vázána; při provádění úkonů trestního řízení lze do těchto práv osob, jichž se takové úkony dotýkají, zasahovat jen v odůvodněných případech na základě zákona a v nezbytné míře pro zajištění účelu trestního řízení."
11. Ústavní soud tedy shrnuje, že napadeným opatřením soudkyně okresního soudu nedošlo k dotčení ústavně zaručených základních práv stěžovatele, a jeho ústavní stížnost proto odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 22. července 2024
Jan Svatoň v. r. předseda senátu