Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudců Jana Svatoně a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. R., zastoupeného Mgr. Petrou Hrubou, advokátkou, sídlem Školská 694/32, Praha 1, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 16. 11. 2022 č. j. 9 P 41/2022-211, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2023 č. j. 72 Co 58/2023-244, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 7 a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
K podanému odvolání stěžovatele byl rozsudkem Městského soudu v Praze rozsudek soudu prvního stupně potvrzen.
Stěžovatel napadl rozsudky obecných soudů ústavní stížností, v níž vyjádřil svůj nesouhlas se změnou mateřské školky nezletilého, přičemž poukázal na odlišnou otevírací dobu mateřských škol a jejich rozdílného zřizovatele. Stejně tak hodnotil kvalitu konkrétních školských zařízení.
Podle Ústavního soudu může rozhodnutí obecných soudů o tom, které předškolní zařízení bude nezletilý navštěvovat, jen stěží představovat zásah do základních práv stěžovatele či jeho nezletilého dítěte. V zásadě se jedná o materii, na které by měli být rodiče schopni se dohodnout, a to i bez účasti obecných soudů, natož pak soudu Ústavního.
Z ústavněprávního hlediska je podstatné, že z odůvodnění napadených rozhodnutí je zřejmé, z jakých ustanovení zákona obecné soudy vyšly, které skutečnosti považovaly za rozhodné a jaký je jejich právní názor na věc. Samotný nesouhlas stěžovatele s právním názorem soudu jeho rozhodnutí protiústavním nečiní. V podrobnostech lze zcela odkázat na odůvodnění napadených rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud rozhodl o předmětné ústavní stížnosti bez zbytečného prodlení, o návrhu na odklad vykonatelnosti samostatně nerozhodoval.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud neshledal, že by napadenými rozhodnutími byla porušena ústavně zaručená základní práva stěžovatele, a proto jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 14. června 2023
Tomáš Lichovník v. r. předseda senátu