Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Nykodýma, soudkyně Dagmar Lastovecké a Pavla Rychetského (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti obchodní společnosti K K S spol. s r. o. se sídlem v Chomutově, Hornická ul. 5435, IČO: 40231381, zastoupené JUDr. Blankou Chmelenskou, advokátkou se sídlem v Chomutově, Na Příkopech 902, proti rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 25 Co 386/2011-208 ze dne 29. 2. 2012 za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a L. P., jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Návrhem došlým dne 20. 4. 2012 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost proti výrokům I a III rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 25 Co 386/2011-208 ze dne 29. 2. 2012. Stěžovatelka tak brojila jen proti výrokům o náhradě nákladů řízení, neboť měla za to, že Krajský soud v Praze tím, že výrok o náhradě nákladů řízení před soudem prvého stupně změnil a ani za řízení před odvolacím soudem jí náhradu nákladů řízení nepřiznal, ač byla v řízení úspěšná, zasáhl do práva na spravedlivý proces, do práva na rovnost účastníků řízení před soudem, jak garantují čl. 36 a 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 96 odst. 1 Ústavy.
2. Ústavní soud nepovažoval za nutné vyžádat si kompletní soudní spis, neboť rozhodné skutečnosti se shodně podávaly jak z obsahu ústavní stížnosti, tak z přiložené kopie napadeného rozhodnutí a dalšího svazku listin, které stěžovatelka k návrhu připojila.
3. Z těchto pramenů se podává, že v průběhu řízení o náhradu škody, jež měla být vedlejší účastnici způsobena tím, že jí stěžovatelka neumožnila průchod a průjezd přes svůj pozemek, bylo v jiném řízení (o zřízení věcného břemene průjezdu a průchodu za náhradu) usnesením Okresního soudu v Rakovníku č. j. 3 C 145/2007-17 ze dne 31. 7. 2007 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze č. j. 20 Co 476/2007-30 ze dne 29. 8. 2007 vydáno předběžné opatření, jímž stěžovatelce zakázal bránit mj. vedlejší účastnici v průchodu a průjezdu přes vymezený pozemek a uložil jí tento průchod a průjezd umožnit.
Okresní soud v Rakovníku zjistil, jak v jeho rozsudku č. j. 3 C 145/2007-321 ze dne 29. 4. 2010 uvedeno, že se na pozemku vyskytoval složený stavební materiál a vykopaný příkop, který přístup k nemovitostem vedlejší účastnice znemožňoval. Za nedodržení předběžným opatřením uložené povinnosti byly stěžovatelce v řízení o výkon rozhodnutí uloženy pokuty; příslušná usnesení však byla vzhledem k formální vadě zrušena Nejvyšším soudem (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2193/2008 ze dne 27. 5. 2010, dostupné na http://www.nsoud.cz).
Žaloba o náhradu škody byla výrokem I rozsudku Okresního soudu v Rakovníku č. j. 7 C 107/2010-118 ze dne 18. 5. 2011 zamítnuta a výrokem II byla vedlejší účastnici uložena povinnost nahradit stěžovatelce náklady řízení. K odvolání vedlejší účastnice Krajský soud v Praze rozsudkem č. j. 25 Co 386/2011-208 ze dne 29. 2. 2012 rozsudek nalézacího soudu ve věci samé potvrdil (výrok II), ale výrok o náhradě nákladů změnil a za řízení před soudem prvého stupně ji nepřiznal (výrok I), stejně tak jako za řízení před odvolacím soudem (výrok III).
Své rozhodnutí v této části odůvodnil tak, že shledal důvody zřetele hodné, pro které je nutné úspěšnému účastníkovi právo na náhradu nákladů odepřít, neboť "žalovaná fakticky zamezila žalobkyni přístup k nemovitosti tím, že již v létě roku 2007 vybudovala na svém pozemku vrata, která uzamkla, navíc v určitém období toto místo zahrnula i stavením materiálem. Takto si žalovaná počínala dlouhodobě po vydání předběžného opatření v podstatě až do léta roku 2011".
4. Ústavní soud ve své judikatuře mnohokrát konstatoval, že postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů. Z hlediska ústavněprávního může být posouzena pouze otázka, zda právní závěry obecných soudů nejsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, zda právní názory obecných soudů jsou ústavně konformní, nebo zda naopak jejich uplatnění představuje zásah orgánu veřejné moci, kterým bylo porušeno některé z ústavně zaručených základních práv nebo svobod. Jestliže postupují obecné soudy v souladu s příslušnými ustanoveními příslušného procesního předpisu, respektují ustanovení upravující základní zásady civilního procesu, jakož i záruky transparentnosti a přesvědčivosti odůvodnění svých rozhodnutí, nemůže Ústavní soud činit závěr, že proces byl veden způsobem, který nezajistil možnost spravedlivého výsledku.
5. Odvolací soud dostatečně odůvodnil, proč využil ustanovení § 150 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů; z hlediska aplikace citovaného ustanovení jsou přípustné i důvody spočívající v okolnostech, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a další. Ústavní soud proto konstatuje, že Krajský soud v Praze mohl vzít v potaz chování stěžovatelky v průběhu soudního řízení, přičemž využitím citovaného zákonného ustanovení jen sledoval dosažení spravedlivého rozhodnutí.
6. Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přikazuje podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) nejprve zjišťovat, zda návrh není zjevně neopodstatněný. V zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem je tak dána pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. Předpokladem je objektivně založená způsobilost rozhodnout o "nepřijatelnosti" již na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a argumentace, jež je proti nim uplatněna v ústavní stížnosti a jež nedosahuje ústavněprávní roviny, tj. nemůže-li se, vzhledem ke své povaze a obsahu, dotknout ústavně zaručených práv a svobod.
7. Protože Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv a svobod, rozhodl o návrhu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu tak, že návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 3. května 2012
Jiří Nykodým v. r. předseda senátu