Právo kandidáta být volen coby jednotlivec při odmítnutí kandidátní listiny
Česká republika
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem republiky
Ústavní soud rozhodl v senátě v právní věci o ústavní stížnosti proti rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 10. 10. 1994 čj. 21C 24/94-5 ve spojení s rozhodnutím Okresní volební komise v Mladé Boleslavi ze dne 4. 10. 1994 čj. 1/94 a rozhodnutím Místní volební komise v Mladé Boleslavi ze dne 30. 9. 1994, za účasti Krajského soudu v Praze jako účastníka řízení a Okresní volební komise v Mladé Boleslavi jako vedlejšího účastníka řízení, t a k t o :
Návrh na zrušení usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. října 1994 čj. 21C 24/94-5 ve spojení s rozhodnutím Okresní volební komise v Mladé Boleslavi ze dne 4. 10. 1994 čj. 1/94 a rozhodnutím Místní volební komise v Mladé Boleslavi ze dne 30. 9. 1994 se z a m í t á . O d ů v o d n ě n í Navrhovatelé jakožto kandidáti odmítnuté kandidátní listiny pro volby ve dnech 18. a 19. 11. 1994 do Městského zastupitelstva v Mladé Boleslavi ve své ústavní stížnosti namítali nedostatky v postupu všech orgánů, které se podílely na vydání odmítavých rozhodnutí s tím, že tyto nedostatky vedly k porušení jejich ústavou zaručeného práva, upraveného v čl.
21 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina), tj. práva mít za rovných podmínek přístup k voleným a jiným veřejným funkcím a dále práva upraveného v čl. 22 Listiny. Konkrétně rozhodnutí místní volební komise vytýkali, že požadovala za nezbytné, aby podmínky nabytí pasivního volebního práva byly beze zbytku splněny již v den předložení kandidátních listin, ačkoliv ustanovení o aktivním volebním právu je v zákoně konstruováno tak, že podmínky jeho nabytí musí být splněny až ke dni voleb.
Důvodem pro vydání rozhodnutí o odmítnutí kandidátní listiny byl přitom formální nedostatek v uvedení povinných dat, která neodpovídala stavu současnému, ale stavu předpokládanému ke dni voleb. Dále nebylo vzato v úvahu, že tento stav vznikl dvaapůl roku trvajícím dědickým řízením, jehož výsledku je z hlediska vyznačení trvalého pobytu dle zák. č. 135/1982 Sb. třeba. Navíc místní volební komise k možné úpravě kandidátní listiny tak, aby odpovídala stavu ke dni voleb a respektovala současný stav, své stanovisko neposkytla.
Další pochybení spatřovali ve skutečnosti, že důvodem pro odmítnutí kandidátní listiny se stala i nesrovnalost v uvedení křestních jmen jednoho z kandidátů, aniž by tento nedostatek byl vůbec vytknut. Tytéž nesprávnosti pak navrhovatelé vytýkali i rozhodnutí okresní volební komise, zatímco pokud jde o Krajský soud v Praze, namítali, že tento si nevyžádal důkazní materiály, ačkoliv mohl, s tím, že navrhovatel je neměl k dispozici z časových důvodů. Navíc rozhodnutí Krajského soudu v Praze dále navrhovatelé vytýkali, že se pouští do spekulativních úvah o nesplnitelnosti podmínky trvalého bydliště kandidáta, ačkoliv se sám k naplnění této otázky, tj.
vyslovení jasného stanoviska, zda tato podmínka musí být splněna v den předložení volební listiny nebo zda postačí, bude-li splněna do dne konání voleb, vyhýbá. Dále v odůvodnění svého návrhu rekapitulovali navrhovatelé věc z hlediska skutkového tak, že místní sdružení ODS podalo 13. 9. 1994 kandidátní listinu pro volby do Městského zastupitelstva v Mladé Boleslavi. Místní volební komise konstatovala nedostatky této kandidátní listiny a předložila ji ODS zpět k odstranění nedostatků dopisem ze dne 23. 9. 1994. Zmocněnec ODS opravil nesprávné údaje přípisem z 28. 9. 1994, přičemž ponechal u kandidáta ing.
V. K. V., CSc. údaj o předpokládaném trvalém bydlišti ve dnech konání voleb. Dále navrhovatelé poukázali na skutečnost, že zmocněnec ODS navrhl odvolání nebo vyškrtnutí tohoto kandidáta sporného jak z hlediska trvalého pobytu, tak jména z kandidátní listiny. Odvolání kandidáta však nebylo místní volební komisí provedeno s poukazem na prošlou lhůtu k opravě kandidátních listin, neboť zasedání místní volební komise se konalo 49. den před konáním voleb. Krajský soud ve svém vyjádření odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí.
Ústavní soud přezkoumal návrh navrhovatele a za použití § 63 zák. č. 182/1993 Sb. a § 41 odst. 2 o.s.ř. dospěl k závěru, že z obsahu návrhu, zejména z údajů pod bodem III lze dovodit, že ústavní stížnost směřuje proti všem rozhodnutím, tedy i rozhodnutí krajského soudu, jež mělo být správně v petitu jako konečné rozhodnutí uvedeno (srov. § 72 zejm. odstavec 2 zák. č. 182/1993 Sb.). Stejně tak nejsa vázán důvody stížnosti, Ústavní soud především zkoumal, zda navrhovatelé, jakožto fyzické osoby, jsou oprávněné domáhat se ochrany u Ústavního soudu.
Dle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb. je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo nebo svoboda. Dle ustanovení § 28 odst. 3 věta prvá zák. č. 152/1994 Sb. proti rozhodnutí místní volební komise o odmítnutí kandidátní listiny podle odst. 1 nebo o škrtnutí kandidáta na kandidátní listině podle odst. 2 může volební strana, u rozhodnutí o škrtnutí kandidáta rovněž tento kandidát, podat do 24 hodin po doručení rozhodnutí odvolání k okresní volební komisi, v územně členěných statutárních městech a v hlavním městě Praze k městské volební komisi.
Dle ustanovení § 200 k odst. 1 písm. a) o.s.ř., jestliže volební komise, příslušná podle zvláštního zákona vydat konečné rozhodnutí, rozhodla o odmítnutí kandidátní listiny pro volby do zastupitelstva v obci, může se volební strana obrátit na soud s návrhem na vydání rozhodnutí o zaregistrování této kandidátní listiny. Dle ustanovení § 200 k odst. 1 písm.
b) o.s.ř., jestliže volební komise, příslušná podle zvláštního zákona vydat konečné rozhodnutí, rozhodla o škrtnutí na kandidátní listině pro volby do zastupitelstva v obci, může se volební strana jakož i kandidát obrátit na soud s návrhem na vydání rozhodnutí o ponechání kandidáta na kandidátní listině. Dle čl. 1 věty prvé Listiny lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Dle čl. 21 odst. 1 Listiny občané mají právo podílet se na správě veřejných věcí přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců.
Dle čl. 21 odst. 4 Listiny občané mají za rovných podmínek přístup k voleným a jiným veřejným funkcím. Dle čl. 22 Listiny zákonná úprava všech politických práv a svobod a její výklad a používání musí umožňovat a ochraňovat svobodnou soutěž politických sil v demokratické společnosti. Dle čl. 36 odst. 1 Listiny každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech i jiného orgánu. V projednávané věci proběhlo řízení o odmítnutí kandidátní listiny dle zák. č. 152/1994 Sb. a dle § 200 k; § 200 l o.s.ř.
Účastníkem těchto řízení byla pouze volební strana, jak vyplývá z ustanovení § 28 odst. 3 zák. č. 152/1994 Sb. a z ustanovení § 200 k odst. 1 písm. a) o.s.ř. a nikoliv jednotliví kandidáti jako fyzické osoby. Ústavnímu soudu se však nabízela otázka i z pohledu, zda stěžovatelé právě jako fyzické osoby nejsou účastníky řízení proto, že šlo o jiný zásah orgánů veřejné moci dle § 72 zák. č. 182/1993 Sb. O tento případ ale nejde právě proto, že řízení o těchto otázkách je upraveno zvláštním předpisem (zák. č. 152/1994 Sb.), kdy fyzická osoba je účastníkem řízení, jen když byla z kandidátní listiny vyškrtnuta, navíc o jiný zásah orgánu veřejné moci dle § 72 zák. č. 182/1993 Sb. nejde proto, že je tu "ono" rozhodnutí, kterému předcházelo řízení, jehož však nebyli navrhovatelé účastníky.
Z těchto důvodů má Ústavní soud za to, že jde o návrh podaný osobami neoprávněnými, a proto byl návrh zamítnut. Konečně bylo třeba vzhledem k úpravě obsažené v § 78 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., aby Ústavní soud posoudil, zda právní úprava, obsažená v § 28 zák. č. 152/1994 Sb. a § 200 k a 200 l o.s.ř., která vylučuje, aby se jednotlivec v případě odmítnutí kandidátní listiny domáhal soudní cestou práva být volen (čl. 21 a čl. 36 Listiny) a která ale přiznává toto právo vyškrtnutým kandidátům z kandidátní listiny, není v rozporu s čl.
1 Listiny, dle kterého jsou si lidé v právech rovni a dospěl k závěru, že nikoliv, neboť je věcí svobodného rozhodnutí každého jednotlivce, zda bude kandidovat za politickou stranu, čímž sebe dobrovolně podřídí nejen vnitrostranickému režimu i s tím, že třebas vůbec nebude kandidován, ale též právnímu režimu, který upravuje postavení a práva politických stran ve volbách. Navíc sama soudní ochrana, upravená v čl. 36 Listiny předpokládá slovy "stanoveným postupem", že je k jejímu uplatnění třeba zákonného podkladu.
P o u č e n í: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 10. 11. 1994