Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jana Svatoně, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Pavla Šámala ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. S., zastoupeného Mgr. Helenou Hejskovou, advokátkou se sídlem Opletalova 1525/39, Plzeň, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. února 2024 č. j. 56 Co 19/2024-330, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
2. Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o ÚS.
4. Stěžovatel namítl, že se v řízení před obecnými soudy domáhal mimo jiné svěření nezletilé do střídavé péče, o čemž obecné soudy vůbec nerozhodly. Odvolací soud k tomuto konstatoval, že návrh na svěření do střídavé péče nebyl v podání stěžovatele obsažen a ani nadpis jednotlivých kapitol jeho podání toto označení neobsahoval. Argumentaci odvolacího soudu považuje stěžovatel za příliš formalistickou, zvláště pak za situace, kdy ve svém podání tento návrh výslovně zmínil a opakovaně se jej domáhal též na ústním jednání. Obecné soudy se nezabývaly nejlepším zájmem dítěte, kterým je péče obou rodičů. Stěžovatel nenavrhoval, aby nezletilá navštěvovala dvě školská zařízení, ale domáhal se toliko toho, aby mohl s nezletilou trávit více času o prázdninách. Stěžovateli bylo z velké části odepřeno právo na výchovu a péče o nezletilou a spolurozhodování o důležitých věcech týkajících se nezletilé.
5. Tím, kdo odešel ze společné domácnosti a odstěhoval se 160 km daleko, byla matka a obecné soudy by tuto skutečnost měly ve svém rozhodování zohlednit při stanovení výživného a určení místa, kde dochází k předávání nezletilé. Většinu cestování s nezletilou zajišťuje stěžovatel na vlastní náklady, přičemž vynaložený čas a energie mu není nijak kompenzována. Z napadeného rozsudku nelze seznat, jakým způsobem krajský soud zohlednil náklady na dopravu ve výši výživného. Otec přitom najezdí měsíčně minimálně 1 000 kilometrů. Při výpočtu výše výživného nebyly zohledněny stěžovatelovy výdaje na bydlení, dopravu do zaměstnání apod.
sp. zn. II. ÚS 2391/22
ze dne 22. 2. 2023).
7. Namítá-li stěžovatel, že se obecné soudy nevypořádaly s jeho návrhem na svěření nezletilé do střídavé péče, lze jej zcela odkázat na odst. 10 a 20 rozsudku odvolacího soudu, který se s touto problematikou ústavně konformním způsobem vypořádal. Krajský soud na jednu stranu sice připustil, že se nalézací soud návrhem stěžovatele na úpravu styku s nezletilou řádně nezabýval, na stranu druhou však svojí argumentací toto pochybení zhojil. Současně poukázal na skutečnost, že již nalézací soud návrhu stěžovatele v části vyhověl, když ve výroku III. stanovil styk otce s dcerou v sudý týden od čtvrtku do neděle. Jde-li stěžovateli o to, aby mohl s nezletilou trávit více času o prázdninách, nutno uvést, že rozvržení styku lze mít za proporcionální a stěží tak lze obecným soudům něco vytknout.
8. Stěžovateli nelze dát zapravdu ani v té části ústavní stížnosti, v níž namítá, že obecné soudy nezohlednily při stanovení výše výživného, že je to právě otec, kdo zajišťuje v převážné míře přepravu nezletilé mezi P. a K. Již nalézací soud vyšel při stanovení výše výživného ze sdělení otce, podle kterého vynakládá na cestu mezi svým bydlištěm a K. cca 3500 Kč měsíčně (srov. odst. 19). Podle náhledu Ústavního soudu je podstatnou ta skutečnost, že obecné soudy tyto cestovní náklady ve výši výživného zohlednily, byť nikoliv v míře stěžovatelem očekávané. Zde je třeba uvést, že rodič, který se odstěhoval z předchozího společného bydliště, by neměl nést veškeré náklady na dojíždění druhého rodiče, ale měl by se na nich toliko podílet. Je tomu tak proto, že lze očekávat, že jisté náklady by rodič musel vynaložit i v případě, že by prvý z rodičů setrval v blízkosti původního společného bydliště.
9. Stěžovateli nelze přisvědčit ani v tom smyslu, že by mu bylo upřeno právo na spolurozhodování o důležitých věcech týkajících se nezletilé. Právo spolurozhodovat o běžných záležitostech mají oba rodiče bez ohledu na to, zda jednomu z nich bylo nezletilé dítě svěřeno do výlučné péče, či byla stanovena střídavá výchova.
10. Ústavní soud uzavírá, že z výše vyložených důvodů neshledal v postupu obecných soudů kvalifikované pochybení, které by mohlo být chápáno jako porušení základních práv stěžovatele a mělo vést ke kasaci napadených rozhodnutí.
11. Ústavní soud proto odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. září 2024
Jan Svatoň v. r.
předseda senátu