Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka a soudců Jana Svatoně (soudce zpravodaje) a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky Venuše Nemetschkeové, zastoupené JUDr. Karlem Davidem, advokátem sídlem Sladkovského 1640, Louny, proti výrokům II., III., IV. a V. usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. března 2023 č. j. 14 Co 202/2021-263, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Stěžovatelka se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí v jeho nákladových výrocích, neboť má za to, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Jak vyplývá ze spisového materiálu, Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") změnil usnesení Okresního soudu v Lounech ze dne 14. 10. 2021 č. j. 11 EXE 3017/2021-65 tak, že se exekuce vedená JUDr. Lukášem Jíchou, soudním exekutorem Exekutorského úřadu Přerov, na základě pověření Okresního soudu v Lounech ze dne 25. 2. 2021 č. j. 11 EX 3017/2021-27, zastavuje (výrok I.). Krajský soud dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů exekučního řízení (výrok II.), uložil stěžovatelce povinnost uhradit soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši 33 041,47 Kč (výrok III.) a náklady řízení státu ve výši 31 281,83 Kč (výrok IV.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok V.).
Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že procesní zavinění na zastavení exekuce a na vedení odvolacího řízení spočívá na vedlejším účastníkovi (v původním řízení oprávněný). Rozhodnutí krajského soudu o náhradě nákladů řízení je podle stěžovatelky v zásadním rozporu s očekáváním účastníků řízení a narušuje důvěru ve spravedlivé soudní řízení. Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatelky a obsah napadených nákladových výroků rozhodnutí, a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.
Podle ustanovení § 43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod.
Doktrína minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti jiných orgánů veřejné moci se ještě markantněji promítá do rozhodování o nákladech řízení, neboť tuto otázku nelze z hlediska kritérií spravedlivého procesu klást na stejnou úroveň jako na proces vedoucí k rozhodnutí ve věci samé. Z judikatury Ústavního soudu vyplývá, že rozhodování o nákladech řízení je výhradně doménou civilních soudů. Ústavní soud dal opakovaně najevo, že při posuzování problematiky nákladů řízení postupuje nanejvýš zdrženlivě a ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně. Otázka náhrady nákladů řízení by mohla nabýt ústavněprávní dimenze pouze v případě extrémního vybočení ze základních zákonných procesních pravidel.
Krajský soud rozhodl o nákladech exekučního řízení podle § 87 a § 89 exekučního řádu, neboť za rozhodnou považoval skutečnost, že to byla stěžovatelka (v původním řízení v postavení povinné), která nesplnila vykonatelné rozhodnutí a přistoupila k účinnému právnímu jednání vedoucímu k zániku vymáhané pohledávky teprve v průběhu exekučního řízení, ačkoliv tak mohla učinit ještě před jeho započetím. Pokud jde o náklady odvolacího řízení, krajský soud rozhodl podle § 89 exekučního řádu ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že jakkoli stěžovatelka dosáhla v odvolacím řízení požadovaného výsledku, je třeba přihlédnout k tomu, že s ohledem na to, že svou pohledávku účinně započetla teprve během odvolacího řízení, nesla zavinění jak na zastavení exekuce, tak i na vzniku odvolacích nákladů, a je proto tím, kdo by měl nahradit náklady oprávněného.
Ústavní soud v daném případě neshledává důvod pro svůj zásah, neboť krajský soud na danou věc aplikoval relevantní právní předpisy a jeho rozhodnutí o nákladech řízení vychází z náležitě posouzených okolností věci a nelze jej považovat za důsledek libovůle či svévole. Závěry krajského soudu je proto nutné považovat za projev nezávislého soudního rozhodování.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné V Brně dne 25. července 2023
Tomáš Lichovník, v. r. předseda senátu