Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatele M. V., t.č. ve Vazební věznici Ostrava, zastoupeného Mgr. Bc. Kateřinou Šímovou, advokátkou se sídlem 28. října 2663/150, Ostrava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 12. 2017 sp. zn. 35 T 10//2017 a proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 2. 2018 sp. zn. 1 To 12/2018, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
2. Stěžovatel byl v rámci trestního stíhání vedeného Policií ČR pod spisovou značkou NCOZ-118/TČ-2016-417704 dne 6. 12. 2016 vzat do vazby. Po rozhodnutích o vzetí do vazby a o prodloužení vazby napadeným rozhodnutím předcházejícím krajský soud dne 21. 12. 2017 prodloužil napadeným usnesením vazbu. Proti tomuto rozhodnutí stěžovatel podal stížnost, kterou 19. 2. 2018 zamítl napadeným usnesením vrchní soud.
3. Stěžovatel vznáší sérii námitek. Zaprvé namítá, že byl nezákonně vzat do vazby, jelikož byl před rozhodnutím soudu zadržen po delší dobu, než umožňuje Listina. Dle stěžovatele o jeho věci dále rozhodoval jiný než zákonný soudce, jelikož rozvrh práce nebyl dostatečně transparentní. Dále stěžovatel uvádí, že neexistují důvody pro jeho držení ve vazbě a že odůvodnění obecných soudů jsou nedostatečná a nepřezkoumatelná. Stěžovatel také uvádí, že je držen ve vazbě pouze na základě hrozby vysokého trestu. Nakonec stěžovatel uvádí, že vrchní soud měl vznést předběžnou otázku k Soudnímu dvoru Evropské unie.
4. Krajský i vrchní soud ve svých vyjádřeních k ústavní stížnosti plně odkázaly na písemná odůvodnění napadených usnesení, přičemž ve svých vyjádřeních neuvedly nová zjištění. Z tohoto důvodu nebyla tato vyjádření zaslána stěžovateli k duplice.
6. Podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
7. Ústavní soud je dle článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo zasahovat do jejich rozhodovací činnosti, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení a rozhodnutím v něm vydaným nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé (viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 3624/15 ze dne 26. 1. 2016).
8. Ústavní soud zruší napadené rozhodnutí také, jedná-li se o projev libovůle, svévole nebo jsou-li právní závěry v extrémním rozporu se skutkovými zjištěními [srov. např. nález sp. zn. II. ÚS 312/15 ze dne 9. 2. 2016 (N 28/80 SbNU 375), nález sp. zn. III. ÚS 922/09 ze dne 11. 6. 2009 (N 143/53 SbNU 759) či usnesení sp. zn. I. ÚS 1010/15 ze dne 11. 2. 2016].
9. Ústavní soud se již v minulosti zabýval některými námitkami, které stěžovatel vznáší v této ústavní stížnosti. Vyjádřil se tak k tvrzení stěžovatele, že byl zadržen po delší dobu, než umožňuje Listina (nález sp. zn. III. ÚS 1447/17 ze dne 1. 8. 2017, bod 25 a 26; usnesení sp. zn. III. ÚS 2968/17 ze dne 10. 10. 2017, bod 13) a k namítanému porušení práva na zákonného soudce (usnesení sp. zn. III. ÚS 3298/17 ze dne 13. 12. 2017). I problematikou položení konkrétní otázky Soudnímu dvoru Evropské unie se Ústavní soud zabýval v souvislosti s ústavními stížnostmi stěžovatele (usnesení sp. zn. III. ÚS 3298/17 ze dne 13. 12. 2017, bod 28). Všechny tyto námitky Ústavní soud shledal jako zjevně neopodstatněné, v některých případech opakovaně; v současném řízení nemá důvodu tato svá rozhodnutí měnit. Ústavní soud proto pouze pro stručnost odkazuje na tato rozhodnutí.
10. Nově vznesené stěžovatelovy námitky se týkají opodstatněnosti dosud zjištěných skutečností, které mají nasvědčovat, že se uvedeného trestného činu dopustil stěžovatel. Ty stěžovatel ve své stížnosti rozporuje a opakovaně zmiňuje, že soudce ani státní zástupce nejsou řádně seznámeni s podstatou věci a že napadená rozhodnutí jsou nepřezkoumatelná, jelikož jsou odůvodněna pouze obecnými odkazy na komplex zajištěných důkazů. Krajský soud v napadeném usnesení odůvodňuje tuto opodstatněnost zčásti odkazem na předcházející usnesení týkající se vazby a v hlavních bodech tyto důvody shrnuje (str. 6-9 napadeného usnesení krajského soudu).
Odůvodnění nejeví známky projevu libovůle, svévole a ani právní závěry nejsou v extrémním rozporu se skutkovými zjištěními. Vzhledem ke skutečnosti, že státní zástupce podal 1. 12. 2017 obžalobu ve věci a 12. 3. 2018 zahájil krajský soud v Ostravě hlavní líčení, lze očekávat brzké rozhodnutí o vině či nevině stěžovatele, jehož součástí bude i vyřešení stěžovatelových námitek; Ústavní soud tak nemůže přisvědčit stěžovateli, že by rozhodnutí o dalším trvání vazby nebylo učiněno řádně s odůvodněním skutečností, které nasvědčují, že uvedený trestný čin spáchal stěžovatel.
11. Krajský soud se ve svém usnesení detailně věnoval i nebezpečí útěku či skrývání se stěžovatele v případě propuštění z vazby (str. 8 napadeného usnesení). Zmiňuje např. vyhýbání se trestnímu stíhání v minulosti, zajištění padělaných cestovních dokladů cizích států s vlepenou fotografií obžalovaného či existenci utajené místnosti, ve které byl stěžovatel zadržen v průběhu domovní prohlídky. Krajský soud se také zabýval hrozícím trestem, který představuje nejen trest, který soud může uložit v případě shledání viny, ale i zbývající částí trestu za předchozí trestnou činnost, který by musel velmi pravděpodobně vykonat, pokud by byl shledán vinným v řízení vedenému proti němu (str. 8 napadeného rozhodnutí). Ústavní soud tedy neshledal, že by bylo rozhodnuto o dalším trvání útěkové vazby čistě z důvodu možného hrozícího vysokého trestu.
12. Ústavní soud proto ze všech výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné V Brně dne 26. července 2018
Ludvík David, v. r. předseda senátu