Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským o ústavní stížnosti Petra Bartheldiho, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. dubna 2018 č. j. 30 Cdo 187/2018-73, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Ústavnímu soudu byla dne 3. 5. 2018 doručena ústavní stížnost stěžovatele proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2018 č. j. 30 Cdo 187/2018-73, kterým bylo zastaveno dovolací řízení ve věci návrhu stěžovatele na zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 4. 2017 č. j. 69 Co 139/2017-48. Výše uvedeným usnesením Městského soudu v Praze bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 17. 3. 2017 č. j. 42 C 83/2017-43, kterým soud rozhodl o odmítnutí návrhu žalobce (stěžovatele) na náhradu škody, zadostiučinění a vzniklou zdravotní a psychickou újmu ve výši 511 000 Kč, dále o zamítnutí návrhu žalobce (stěžovatele) na ustanovení zástupce z řad advokátů a o náhradě nákladů řízení.
Předtím, než mohl Ústavní soud přistoupit k věcnému posouzení ústavní stížnosti, musel se zabývat otázkou, zda tato obsahuje všechny náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a jsou tak splněny předpoklady pro její meritorní posouzení.
Z obsahu ústavní stížnosti je zřejmé, že ta zákonné náležitosti nesplňuje, zejména není sepsána advokátem a nebyla k ní připojena kvalifikovaná plná moc osvědčující zastoupení pro řízení před Ústavním soudem (§ 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu). Uvedená podmínka je přitom stěžovateli známa, neboť byl o povinnosti zastoupení advokátem opakovaně poučen v mnoha řízeních, která byla v minulosti zahájena na jeho návrh (srov. např. usnesení ze dne 10. 3. 2016 sp. zn. III. ÚS 3759/15 , usnesení ze dne 11. 4. 2016 sp. zn. II. ÚS 292/16 , usnesení ze dne 20. 4. 2016 sp. zn. II. ÚS 293/16 nebo usnesení ze dne 19. 7. 2016 sp. zn. I. ÚS 1778/16 ; uvedená rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).
Podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené.
Ústavní soud stěžovatele k odstranění vad návrhu nevyzýval. Stěžovatel si totiž musí být vědom zákonem stanovených náležitostí podání včetně povinnosti být zastoupen advokátem, neboť o nich byl v minulosti Ústavním soudem opakovaně poučen, jak je uvedeno shora. Současně byl stěžovatel v předchozích řízeních včetně řízení specifikovaných výše opakovaně poučen o možnosti obrátit se na Českou advokátní komoru se žádostí o určení advokáta podle § 18 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii.
Ústavní soud přitom ve své ustálené rozhodovací činnosti zdůraznil, že není nezbytně nutnou podmínkou, aby se totožnému stěžovateli dostávalo v každém individuálním řízení poučení o povinném zastoupení advokátem, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Za situace, kdy je dán spolehlivý předpoklad o tom, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé stěžovateli zprostředkovat zásadu povinného zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem, se jeví setrvání na požadavku vždy nového, z hlediska obsahu však stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.
S ohledem na vady ústavní stížnosti a ustálené hodnocení nedostatku zastoupení stěžovatele se Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a rozhodl soudcem zpravodajem o odmítnutí ústavní stížnosti mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 10. května 2018
Pavel Rychetský v. r. soudce zpravodaj