Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudce Vojtěcha Šimíčka a soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti stěžovatele P. Č., zastoupeného JUDr. Petrou Carvanovou, advokátkou se sídlem Huťská 1383, Kladno, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2017, č. j. 26 Co 78/2017-470, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2017, č.j. 26 Co 78/2017-470, byl rozsudek soudu prvního stupně změněn, a to ve výrocích I., II. a III. tak, že výživné stěžovatele na nezletilého M. zůstává zachováno dle předchozího rozsudku, a ve výroku IV. tak, že matce se s účinností od 1. 7. 2016 snižuje výživné pro nezletilého M. na částku 1.500,- Kč a pro nezletilého A. na částku 1.000,- Kč měsíčně, čímž se mění rozsudek Okresního soudu v Rakovníku ze dne 16. 7. 2012, č. j. 0 P 130/2011-210 (výrok I.). Dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II.).
Krajský soud v Praze dospěl k závěru, že narození třetího potomka matce představuje takovou podstatnou změnu poměrů, že její návrh na snížení výživného vůči předchozím synům shledal důvodným. Takový závěr soudu je ale dle přesvědčení stěžovatele v extrémním rozporu s principy spravedlnosti. Na snížení vyživovací povinnosti matce by dle stěžovatele nebylo nic rozporuplného, pokud by matka např. vážně onemocněla a tyto okolnosti by zapříčinily její dlouhodobou pracovní neschopnost, která by se odrazila na výši příjmu.
V daném případě se matce ale narodila dcera, která byla plánovaná. V důsledku toho se sice matce snížil příjem, nicméně dle názoru stěžovatele toto snížení nelze zohledňovat. Jedná se podle něj o analogickou situaci rodiče, který se bezdůvodně vzdá výhodnějšího zaměstnání a snížený příjem má kompenzovat biologický otec dcery. Podle názoru stěžovatele není možné, aby nezletilé děti "trpěly" rozhodnutím matky o pořízení dalšího potomka v podobě snížení vyživovací povinnosti, když každá osoba si má nejprve zajistit podmínky k výchově a výživě stávajících dětí, než se rozhodne svou rodinu rozšířit.
Argumentace stěžovatele spočívá v nesouhlasu s tím, že odvolací soud matce z důvodu narození dcery snížil výživné na oba nezletilé syny. Odvolací soud však toto své rozhodnutí řádně zdůvodnil, což je patrné již z výše naznačené stručné rekapitulace rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2017, č. j. 26 Co 78/2017-470.
Odvolací soud přihlédl při stanovení výživného na nezletilé syny matce k tomu, že jí nově přibyla vyživovací povinnost k narozené dceři a že aktuálně ztratila vlastní výdělek ze zaměstnání a pobírá toliko významně nižší rodičovský příspěvek. Stěžovatel přitom zcela opomíjí, že stejně tak odvolací soud přihlédl i k tomu, že také jemu přibyly dvě nové vyživovací povinnosti. S ohledem na nárůst potřeb obou synů a výrazné zvýšení měsíčního výdělku stěžovatele by přitom jinak připadala do úvahy možnost výživné původně stanovené stěžovateli rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 16. 7. 2012, č.j. 0 P 130/2011-210, navýšit. Vzhledem k existenci dvou nových vyživovacích povinností stěžovatele však odvolací soud rozhodl tak, že výše vyživovací povinnosti stěžovatele vůči nezletilým synům zůstala nezměněna.
Odvolací soud se tedy nezabýval izolovaně pouze faktickými příjmy každého z rodičů, ale jejich majetkovou situaci hodnotil komplexně a přihlédl jak k aktuálním výdělkovým možnostem a schopnostem každého z nich, tak k jednotlivým vyživovacím povinnostem každého z nich. Podstatným skutkovým okolnostem věnoval odpovídající pozornost, rozvedl, podle kterých zákonných ustanovení postupoval a adekvátně vysvětlil, jakými úvahami se při svém rozhodování řídil. Své rozhodnutí také srozumitelně a přezkoumatelným způsobem odůvodnil. Důvody, pro které by učiněné závěry bylo nutné označit za zcela neodůvodněné, excesivní či svévolné Ústavní soud nenalezl.
Vzhledem k tomu, že kvalifikované pochybení relevantní z hlediska ústavněprávního přezkumu a způsobilé zapříčinit porušení stěžovatelem namítaných práv Ústavní soud nezjistil, odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení.
Pokud jde o pro stěžovatele podstatnou vyživovací povinnost matky nezletilých synů, odvolací soud uvedl, že matce přibyla vyživovací povinnost k nově narozené dceři a v důsledku narození dítěte je nyní odkázána na rodičovský příspěvek ve výši 7.096,- Kč měsíčně. Odvolací soud připustil, že k matce má vyživovací povinnost její nynější manžel (§ 697 občanského zákoníku). Ten však již nemá vyživovací povinnost k nezletilému M. a k nezletilému A. a není tak povinen ve vztahu k nim nahrazovat úbytek možností matky, k němuž nepochybně po jejím nástupu na rodičovskou dovolenou došlo. Odvolací soud uzavřel, že stejně jako v případě stěžovatele, i u matky způsobuje narození dalšího dítěte snížení objektivních možností, rozdíl je ovšem v tom, že zatímco stěžovatel nadále pracuje a vydělává, matka o výdělek přišla. Proto odvolací soud matce výživné snížil na částky odpovídající této změně poměrů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 31. října 2017
Ludvík David v. r. předseda senátu