Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a Jaromíra Jirsy ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky DIGIVOLT s.r.o., sídlem Holečkova 789/49, Praha 5, a stěžovatele Radka Trousila, oba zastoupeni Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem, sídlem Na Flusárně 168, Příbram, směřující proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 7. 2021 č. j. 40 Cm 64/2021-88, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 9. 2021 č. j. 2 Cmo 247/2021-96 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 12. 2021 č. j. 29 Cdo 3533/2021-104; za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích, Vrchního soudu v Praze a Nejvyššího soudu jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelé se ústavní stížností domáhají zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí. Mají za to, že obecné soudy svým postupem porušily jejich základní právo na spravedlivý proces zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy a ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Jak vyplývá z obsahu ústavní stížnosti a připojených soudních rozhodnutí, stěžovatelka vystavila v roce 2020 směnku, druhý stěžovatel se za tuto směnku zaručil. Jelikož z ní nic neuhradili, čelili směnečnému platebnímu rozkazu vydanému (na návrh držitele směnky) Krajským soudem v Českých Budějovicích. Proti tomuto rozkazu podali stěžovatelé námitky, v jejichž rámci mj. rozporovali místní příslušnost citovaného soudu - dle nich měl být příslušným k projednání Městský soud v Praze, neboť v jeho obvodu měla sídlo stěžovatelka.
Krajský soud v Českých Budějovicích námitku místní nepříslušnosti napadeným usnesením odmítl. Po citaci relevantních ustanovení občanského soudního řádu konstatoval, že stěžovatel uvádí jako adresu trvalého pobytu (i bydliště) obec L. a s ohledem na to má bydliště v obvodu Okresního (tedy i Krajského) soudu v Českých Budějovicích. Jelikož žaloba směřovala proti oběma stěžovatelům, je místně příslušný soud stěžovatele příslušný i k řízení proti stěžovatelce (spolužalované). Navíc je Krajský soud v Českých Budějovicích příslušný i jako tzv. soud na výběr daný, neboť v jeho obvodu se nachází platební místo sporné směnky.
Odvolání a dovolání stěžovatelů Vrchní soud v Praze a Nejvyšší soud v záhlaví uvedenými usneseními nevyhověly.
3. Pro vypořádání ústavní stížnosti není podrobnější rekapitulace průběhu řízení a napadených rozhodnutí účelná, samotným účastníkům jsou všechny skutečnosti známy.
4. Stěžovatelé s rozhodnutími obecných soudů nesouhlasí, podle nich soudy nehodnotily veškeré skutečnosti důležité pro rozhodování o místní příslušnosti. Stěžovatelka má sídlo v Praze, stěžovatelé v rámci námitek dále poukazovali na neurčitost platebního místa směnky, kvůli čemuž tento údaj nemůže sloužit jako základ určení místní příslušnosti. Soudy tedy při rozhodnutí o místní příslušnosti pochybily, odvolací a dovolací soud se přitom k argumentaci stěžovatelů vůbec nevyjádřily.
5. Ústavní stížnost byla podána ve lhůtě osobami oprávněnými a řádně zastoupenými, k jejímu projednání je Ústavní soud příslušný a návrh je přípustný.
6. Ústavní soud však posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. Jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, ve kterém Ústavní soud může rozhodnout jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti.
7. Dále je třeba zdůraznit, že pravomoc Ústavního soudu je v řízení o ústavní stížnosti založena výlučně k přezkumu rozhodnutí či namítaného zásahu z hlediska ústavnosti, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí je završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněná práva a svobody účastníků tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatelů a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Po důkladném seznámení se s obsahem ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí se Ústavní soud domnívá, že v projednávaném případě takový zásah shledán nebyl.
8. Ústavní stížnost v podstatě vůbec žádnou ústavněprávní argumentaci neobsahuje. Základem pro určení místní příslušnosti nalézacího soudu bylo trvalé bydliště stěžovatele. Není pochyb o tom, že se nachází v obvodu Krajského soudu v Českých Budějovicích, stěžovatelé to nijak nerozporují. Místní příslušnost jednoho ze žalovaných dle § 89 o. s. ř., zakládá místní příslušnost rovněž pro ostatní žalované. Stěžovatelé tuto zásadní skutečnost ponechávají ve své argumentaci stranou, čímž ovšem (nepřímo) přiznávají, že soudy rozhodly o předmětné otázce správně. Rovněž námitky stěžovatelů proti určení místní příslušnosti na základě platebního místa směnky nemohou obstát (srov. podrobně bod 12 usnesení nalézacího soudu), nehledě na to, že z důvodu již vymezené místní příslušnosti dle bydliště stěžovatele byl tento (alternativní) způsob určení místní příslušnosti nalézacím soudem diskutován pouze pro úplnost nad rámec nosných důvodů rozhodnutí.
9. S ohledem na shora uvedené Ústavní soud uzavírá, že v projednávané věci nemá proti závěrům obecných soudů ústavněprávních výhrad. Ústavní stížnost proto odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 16. března 2022
David Uhlíř v. r. předseda senátu