Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Svatoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. D., zastoupeného JUDr. Rostislavem Kovářem, advokátem, sídlem Bráfova třída 770/52, Třebíč, proti usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne 22. dubna 2024 č. j. 17 Nt 24001/2024-11 a usnesení Okresního státního zastupitelství ve Znojmě ze dne 12. března 2024 č. j. ZT 14/2022-447, takto: Ústavní stížnost a s ní spojené návrhy se odmítají.
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tím, že jimi došlo k porušení jeho práva na nedotknutelnost majetku. Předmětem napadených rozhodnutí je trvání zajištění motorového vozidla, které měl stěžovatel užívat při páchání trestné činnosti.
2. Stěžovatel namítá, že vozidlo je ve vlastnictví jeho matky a ač zpočátku trestního řízení sama státní zástupkyně uváděla jako přiměřenou dobu zajištění vozidla 12 měsíců, zajištění trvá ke dni podání ústavní stížnost již 28 měsíců a orgány činné v trestním řízení nesjednaly nápravu. V mezidobí policejní orgán rozhodl o tom, že automobil se bez souhlasu obviněného prodá, přičemž byl označen za jeho majetek, aniž by bylo vlastnické právo prokázáno (sám přiznává vlastnické právo třetí osobě).
Odůvodnění napadených usnesení je strohé a nevypořádává se s uplatněnou argumentací. Dlouhotrvající zajištění je výsledkem liknavosti orgánů činných v trestním řízení, které nedokáží ukončit vyšetřování dané věci. Stěžovatel navíc nesouhlasí s argumentací soudu o tříleté lhůtě pro zajištění vozidla, neboť podle zákona může pouze jedna třetina této lhůty připadnout na přípravné řízení.
3. V doplnění ústavní stížnosti, doručeném Ústavnímu soudu dne 17. 10. 2024, stěžovatel uvádí, že na internetu narazil na inzerát, kterým ministerstvo vnitra nabízí předmětné vozidlo ke koupi. Prodejem vozidla by podle stěžovatele nastala komplikovaná právní situace. Stěžovatel tedy navrhuje, aby Ústavní soud projednal ústavní stížnost přednostně a buď odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí, nebo vydal předběžné opatření zamezující prodeji vozidla.
4. Ústavní soud musel nejprve zkoumat, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení (§ 42 odst. 1 a 2 zákona o Ústavním soudu), a dospěl k závěru, že tomu tak není.
5. Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu jsou oprávněni podat ústavní stížnost pouze osoby, které tvrdí, že došlo k zásahům do jejich práv. Ústavní stížnost tedy není prostředkem, kterým by se kdokoliv mohl domáhat ochrany práv jiné osoby. Sám stěžovatel identifikuje dotčená základní práva a svobody jako právo "na nedotknutelnost majetku". Jak ústavní stížnost, tak napadená rozhodnutí vychází z předpokladu, že vlastnictví k předmětnému vozidlu má stěžovatelova matka. Nelze tedy dovodit, že jeho zajištěním (případně i prodejem) by došlo k jakémukoliv relevantnímu zásahu do ústavněprávní sféry stěžovatele (ostatně stěžovatel ani nic takového reálně netvrdí).
Skutečnost, že trestní řád dává stěžovateli možnost brojit proti zajištění či prodeji vozidla vlastněného jinou osobou (tj. matkou stěžovatele, která navíc žádost v právě souzené věci nepodala a ani stížnost proti předmětnému napadenému usnesení okresního státního zastupitelství nebrojila), bez dalšího neznamená, že proti takovému postupu lze podat i ústavní stížnost. Podmínky pro její podání upravuje Ústava a zákon o Ústavním soudu.
6. Z uvedených důvodů proto Ústavní soud musel ústavní stížnost odmítnout jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu. Z totožných důvodů nebylo možné vyhovět ani návrhům na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí nebo předběžného opatření.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 18. listopadu 2024
Jan Svatoň v. r. soudce zpravodaj