Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Šámalem o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti GRASO a. s., sídlem Šantova 656/6, Olomouc, zastoupené JUDr. Miloslavem Drbálkem, advokátem, sídlem Na Návsi 15, Radslavice, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. prosince 2019 č. j. 23 Cdo 4042/2018-502 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 15. května 2018 č. j. 75 Co 349/2017-439, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti PREFA Grygov a. s., sídlem V Podlesí 258, Grygov (vymazána z obchodního rejstříku dne 1. 4. 2020) jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi bylo porušeno právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou splněny všechny procesní předpoklady meritorního posouzení ústavní stížnosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a dospěl k závěru, že tomu tak není.
3. Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
4. V předmětné věci bylo rozhodnutím o posledním procesním prostředku k ochraně práva stěžovatelky napadené usnesení Nejvyššího soudu. V ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že uvedené usnesení Nejvyššího soudu jí, resp. jejímu právnímu zástupci, bylo doručeno do datové schránky dne 14. 1. 2020 a téhož dne nabylo právní moci (na přiloženém stejnopise písemného vyhotovení rozhodnutí je vyznačena doložka, že toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 14. 1. 2020). Od následujícího dne po doručení tohoto rozhodnutí právnímu zástupci stěžovatelky počala stěžovatelce běžet dvouměsíční lhůta k podání ústavní stížnosti, která uplynula dnem 16. 3. 2020 (pondělí). Byla-li ústavní stížnost podána u Ústavního soudu dne 5. 6. 2024, je zřejmé, že se tak stalo až po uplynutí zákonem stanovené lhůty pro její podání.
5. V ústavní stížnosti stěžovatelka poukazuje na to, že zákonem stanovenou dvouměsíční lhůtu k podání ústavní stížnosti dodržela, když její původní právní zástupce JUDr. Jaromír Kubis ústavní stížnost ze dne 9. 3. 2020 podal v zákonem stanovené lhůtě dne 13. 3. 2020 u Okresního soudu v Olomouci. Ústavnímu soudu nezbývá, než odkázat na přípis JUDr. Petra Chládka, poradce pro správní agendu, ze dne 12. 4. 2024 sp. zn. SPR. ÚS 502/24, jehož obsah je stěžovatelce znám, ve kterém JUDr. Chládek stěžovatelce sdělil, že nedatovanou ústavní stížnost, jejíž kopii přiložila ke svému podání - datové zprávě ze dne 8. 4. 2024, označené jako "dotaz a prosba", chybně podanou u Okresního soudu v Olomouci, Ústavní soud nikdy neobdržel. Proto k podání této tvrzené "původní" ústavní stížnosti Ústavní soud nyní při svém rozhodování nemohl přihlédnout.
6. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 26. června 2024
Pavel Šámal v. r. soudce zpravodaj