Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce Ludvíka Davida a soudce zpravodaje Davida Uhlíře, o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Ing. Ludvíka Veleckého, Ph.D., zastoupeného Mgr. Josefem Kazdou, advokátem, se sídlem Palackého náměstí 653, Třeboň, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 10. 2019 č. j. 24 Co 175/2019-105 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 4. 2020 č. j. 4 Co 356/2019-126, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 5. 6. 2020, stěžovatel podle § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhoval zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí vyplývá, že v řízení o zmatečnostní žalobě proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 2. 2019 sp. zn. 24 Co 175/2019, o návrhu stěžovatele na osvobození od soudního poplatku z podané zmatečnostní žaloby, Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením, napadeným ústavní stížností, návrh stěžovatele na osvobození od placení soudního poplatku zamítl. K odvolání, podanému stěžovatelem, Vrchní soud v Praze usnesením, rovněž napadeným ústavní stížností, napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích potvrdil.
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti vyjádřil nesouhlas s právním závěrem, ke kterému obecné soudy v posuzované věci dospěly, a považuje jej za nesprávný. Podle tvrzení stěžovatele soudy dovozený závěr, že nejsou splněny zákonné předpoklady § 138 odst. 1 o. s. ř. pro přiznání osvobození od soudních poplatků z důvodu zřejmé bezúspěšnosti uplatňování práva (opožděné podání žaloby pro zmatečnost a nedostatek pasivní legitimace na straně žalovaných) je nesprávný.
4. Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost byla podána včas, byla přípustná a splňovala veškeré formální a obsahové náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu.
5. Poté, co se Ústavní soud seznámil s ústavní stížností a námitkami stěžovatele o údajném porušení jeho základního práva, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
6. Podle § 138 o. s. ř. může předseda senátu přiznat účastníkovi zcela nebo zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to jeho poměry a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. V nyní projednávané věci dospěl Krajský soud v Českých Budějovicích k závěru, že u stěžovatele nebyly splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Odvolací soud se s jeho učiněným závěrem ztotožnil a stěžovateli podrobně vysvětlil, že pokud žaloba pro zmatečnost byla podána opožděně a proti osobám odlišným od účastníků původního řízení (a to i přes poučení krajského soudu), jedná se, jak správně uvedl soud prvního stupně, o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva a v takovém případě nebyla splněna jedna z podmínek stanovených § 138 o. s. ř.
7. Z ustálené judikatury Ústavního soudu vyplývá, že posouzení toho, zda jsou splněny zákonem stanovené předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků, spadá výlučně do rozhodovací sféry obecných soudů a Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat závěry, ke kterým obecný soud při zvažování důvodnosti uplatněného nároku dospěl. Pouze tehdy, jestliže by nesprávná aplikace zákonných ustanovení obecnými soudy měla za následek porušení některého z ústavně zaručených práv či svobod, například v důsledku svévole anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, byl by Ústavní soud povolán k ochraně práv stěžovatele zasáhnout [srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 12. 2006 sp. zn. IV. ÚS 541/05
(N 216/43 SbNU 405)].
8. Ústavní soud v tomto smyslu napadená rozhodnutí přezkoumal, přičemž vadu, jež by vyžadovala jeho zásah, nenalezl. Obecné soudy se otázkou (ne)naplnění podmínek ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. odpovídajícím způsobem zabývaly a své závěry v tomto směru logicky zdůvodnily. Ústavní soud je toho názoru, že hodnocení provedené obecnými soudy je z tohoto hlediska možno považovat za přiléhavé a ústavně konformní.
9. Dle názoru Ústavního soudu nelze právním závěrům a ani procesnímu postupu ve věci rozhodujícím soudům z ústavněprávního hlediska nic vytknout, a proto ústavní stížnost stěžovatele mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 23. června 2020
Kateřina Šimáčková v. r. předsedkyně senátu