Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Veronikou Křesťanovou o ústavní stížnosti stěžovatele Stanislava Pariška, zastoupeného JUDr. Zbyňkem Petrem, Ph.D., LL.M., advokátem, sídlem Záhřebská 577/33, Praha 2 - Vinohrady, proti sdělení Krajského úřadu Středočeského kraje č. j. 042320/2025/KUSK/OSŽPS/POL ze dne 2. dubna 2025, za účasti Krajského úřadu Středočeského kraje, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel se domáhá zrušení v záhlaví označeného sdělení Krajského úřadu Středočeského kraje; tvrdí, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 1, čl. 3 odst. 1, čl. 8, 36 a 38 Listiny základních práv a svobod.
2. Stěžovatele 6. června 2024 kontrolovala Policie České republiky (Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, Odbor služby dopravní policie, Dálniční oddělení Mirošovice) na dálnici D1 v km 32 ve směru na Brno z důvodu, že při poruše vozidla neoznačil překážku v silničním provozu. Policie zjistila, že řídil jízdní soupravu bez příslušného řidičského oprávnění, na přípojném vozidle nebyla umístěna tabulka registrační značky, byla zjištěna nefunkční zadní směrová světla a stěžovatel užil dálnici bez zaplaceného časového poplatku. Oznámení přestupku stěžovatel na místě samém podepsal. V kolonce "Adresa pro doručování" uvedl adresu X.
3. Příkazem Městského úřadu Benešov, Odboru správních agend ze dne 11. listopadu 2024 byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) a § 125c odst. 1 písm. e) bodu 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Příkaz byl doručován na adresu X/1. Z doručenky vyplývá, že 18. listopadu 2024 byla zásilka připravena k vyzvednutí a 7. prosince 2024 byla vložena do schránky. Proti příkazu nebyl podán odpor a městský úřad vyznačil na písemnosti datum nabytí právní moci dne 10. prosince 2024.
4. Stěžovatel podal podnět k zahájení přezkumného řízení. Uvedl, že městský úřad doručoval příkaz vadně na adresu, kde už stěžovatel dávno nebydlí, písemnost tedy nemohla být vhozena do schránky. Měl doručovat na adresu trvalého pobytu stěžovatele.
5. Krajský úřad neshledal důvody pro zahájení přezkumného řízení podle § 94 správního řádu. Stěžovateli sdělil, že příkaz byl vydán na základě zjištěného stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a je v souladu se zákonem. Rovněž sankce jsou uloženy v souladu se zákonem, výrok je jasný, určitý a nezaměnitelný, a z odůvodnění rozhodnutí jsou seznatelné úvahy městského úřadu. Příkaz je pravomocným rozhodnutím, protože ho městský úřad v souladu se zákonem doručoval na adresu pro doručování, kterou stěžovatel uvedl policejnímu orgánu. Skutečnost, že se stěžovatel z této adresy odstěhoval, písemnosti na uvedené adrese nevyzvedával, a ty se nedostaly do jeho sféry, je zcela irelevantní pro to, že byl příkaz doručen tzv. fikcí.
6. Nad rámec uvedeného dodal, že městský úřad vadně vyznačil datum nabytí právní moci na předmětném příkazu. Z doručenky vyplývá, že předmětná písemnost byla připravena k vyzvednutí 18. listopadu 2024, v souladu s § 24 odst. 1 správního řádu se tedy považovala za doručenou desátý den, tj. 28. listopadu 2024. Následně bylo možné podat odpor do 8 dnů ode dne doručení příkazu. Poslední den, kdy bylo možné podat odpor, byl 6. prosince 2024. Příkaz tedy nabyl právní moci 7. prosince 2024, nikoliv až 10. prosince 2024. Vzhledem k tomu, že městský úřad vyznačil nabytí právní moci ve prospěch stěžovatele později, a toto datum je již evidováno v registru řidičů, není potřeba v této věci zjednávat nápravu.
7. Stěžovatel připouští, že městský úřad zaslal příkaz (na stěžovatelem sdělenou doručovací adresu) v souladu s příslušnými ustanoveními správního řádu. Tvrdí ale, že příkaz nemohl nabýt právní moci, protože se nikdy nedostal do dispoziční sféry stěžovatele. Na dodejce od České pošty bylo uvedeno, že zásilka byla 7. prosince 2024 vložena do poštovní schránky stěžovatele. To je ovšem nepravdivá informace, protože stěžovatel na adrese, na kterou mu bylo doručováno, žádnou poštovní schránku neměl.
8. Ústavní soud se již v minulosti zabýval otázkou právní povahy sdělení vydaného správním orgánem k podnětu na zahájení přezkumného řízení, a ve svých rozhodnutích opakovaně dospěl k závěru, že na přezkoumání pravomocného rozhodnutí (§ 94 a následující správního řádu) není právní nárok, neboť přezkumné řízení je správním řádem koncipováno jako dozorčí prostředek, který není v procesní dispozici účastníka řízení (např. usnesení sp. zn. I. ÚS 955/19 ze dne 11. června 2019).
9. V přezkumném řízení přezkoumávají správní orgány pravomocná rozhodnutí z moci úřední, přičemž účastník může dát podnět k provedení přezkumného řízení; tento podnět není návrhem na zahájení řízení; jestliže správní orgán neshledá důvody k zahájení přezkumného řízení, sdělí tuto skutečnost s uvedením důvodů do 30 dnů podateli. Jestliže správní orgán neshledá na základě podnětu k přezkumu důvody, nevydává o tom rozhodnutí, ale informuje stěžovatele sdělením, které není dále napadnutelné správní žalobou, neboť nezasahuje do subjektivních práv či povinností účastníků řízení. Tím spíše pak sdělení nemá dopad do práv ústavně zaručených (usnesení sp. zn. IV. ÚS 1865/13 ze dne 24. července 2013 nebo sp. zn. IV. ÚS 2148/11 ze dne 27. února 2012). V citovaných usneseních Ústavní soud také dovodil, že sdělení k podnětu k zahájení přezkumného řízení nelze považovat ani za zásah orgánu veřejné moci ve smyslu § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
10. V případě, že neexistuje veřejné subjektivní právo na určitý úkon, není z povahy věci možné, aby jeho neuplatněním bylo zasaženo do práv stěžovatele [k tomu srov. např. stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 12/2000 ze dne 19. prosince 2000 (ST 12/21 SbNU 484) a usnesení sp. zn. I. ÚS 3608/18 ze dne 29. ledna 2019 (U 3/92 SbNU 365)]. Vzhledem k tomu, že nezahájením přezkumného řízení nemohlo dojít k porušení základních práv stěžovatele, nezabýval se Ústavní soud námitkou, že rozhodnutí městského úřadu, které mělo být předmětem přezkumného řízení, dosud nenabylo právní moci. Tato otázka mohla být řešena v souvislosti s podáním odporu proti rozhodnutí městského úřadu (ve lhůtě 8 dnů ode dne, kdy měl stěžovatel za to, že mu byl příkaz oznámen), ten však, jak vyplývá z napadeného sdělení, stěžovatel nepodal.
11. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu jako návrh, k jehož projednání není příslušný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně 25. června 2025
Veronika Křesťanová v. r. soudkyně zpravodajka