Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Šámalem o ústavní stížnosti stěžovatelky K. K., zastoupené JUDr. Vladimírem Sharpem, LL.M., Ph.D., advokátem, sídlem Revoluční 1003/3, Praha 1 - Staré Město, proti usnesení Vrchní státního zastupitelství v Praze ze dne 27. května 2024 č. j. 1 VZN 1900/2021-141 a usnesení Vrchní státního zastupitelství v Praze ze dne 27. května 2024 č. j. 1 VZN 1900/2021-144, za účasti Vrchního státního zastupitelství v Praze, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejích ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že usneseními Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje, Odboru hospodářské kriminality, SKPV (dále jen "policejní orgán"), ze dne 6. 3. 2024 č. j. KRPH-64519-46/TČ-2023-050080 a ze dne 6. 3. 2024 č. j. KRPH-64519-47/TČ-2023-050080 byla podle § 79f odst. 1, odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, byla zrušena zajištění věcí, které byly podrobně specifikované v daných usneseních (zajištění prostředků na bankovním účtu a zajištění pohledávky).
3. Napadenými usneseními státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze (dále jen "vrchní státní zastupitelství") byla shora uvedená usnesení policejního orgánu podle § 149 odst. 1 trestního řádu za použití § 146 odst. 2 písm. a) trestního řádu v celém rozsahu zrušena a policejnímu orgánu bylo uloženo, aby v obou věcech znovu jednal a rozhodl. II.
Argumentace stěžovatelky
4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti podrobně rekapituluje dosavadní průběh trestního řízení i skutkového děje. Uvádí, že v roce 2021 jí byly zajištěny jako výnos z trestné činnosti jednak pohledávka s nominální hodnotou 1 940 527 000 Kč, jednak prostředky na bankovním účtu ve výši 1 200 000 Kč, a to v trestním řízení, kde byla prověřovaná pro podezření, že zfalšovala či zmanipulovala převedení této pohledávky jejím otcem na ni. Toto podezření bylo později odloženo postupem podle § 159a odst. 1 trestního řádu. Následně policejní orgán uvedenými usneseními (sub 2) zrušil zajištění pohledávky a prostředků na bankovním účtu, kdy proti těmto usnesením podal D. Ř., který v průběhu předchozího prověřování vystupoval jako poškozený, stížnost, na jejímž základě státní zástupce vrchního státního zastupitelství vydal napadená usnesení. V takovém postupu spatřuje stěžovatelka zásah do jejích základních práv a svobod, neboť podle ní není žádný důvod držet zajištění v účinnosti. III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ještě dříve, než mohl Ústavní soud přikročit k věcnému projednání ústavní stížnosti, musel zkoumat, zda jsou splněny formální požadavky kladené na takový návrh zákonem o Ústavním soudu. Shledal přitom, že ústavní stížnost je nepřípustná.
6. Ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy tvoří procesní prostředek k ochraně subjektivních základních práv a svobod individuálního stěžovatele, které jsou zaručovány ústavním pořádkem. Z ustanovení § 72 odst. 1, 3, 4 a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu lze dovodit, že ústavní stížnost představuje subsidiární prostředek k ochraně základních práv, který je možno zásadně využít až po vyčerpání všech právních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně toho kterého práva poskytuje. Proto je také ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
7. Ústavní stížností napadenými rozhodnutími státního zástupce vrchního státního zastupitelství bylo rozhodnuto o zrušení uvedených usnesení policejního orgánu a o vrácení věcí tomuto orgánu k novému projednání a rozhodnutí. Procesním důsledkem těchto rozhodnutí tedy je, že obě věci se vrací zpět policejnímu orgánu, který o nich bude znovu jednat a rozhodovat. Nejde tak o věci pravomocně skončené, ve kterých tvrzenou protiústavnost či neústavnost již nejde v dalším řízení napravit. Z těchto důvodů je ústavní stížnost stěžovatelky nepřípustná.
8. Stěžovatelka nedodržela požadavek subsidiarity ústavní stížnosti, tj. před jejím podáním nevyčerpala všechny procesní prostředky k ochraně práva, které jí zákon poskytuje.
9. Podaná ústavní stížnost stěžovatelky je tedy nepřípustná ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, a proto ji Ústavní soud, aniž by se zabýval meritem věci, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) téhož zákona jako nepřípustnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 27. června 2024
Pavel Šámal v. r. soudce zpravodaj