Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Svatoněm ve věci ústavní stížnosti Mgr. Milana Kroužila, zastoupeného Mgr. Martinem Štuksou, advokátem, sídlem Kaplická 1037/12, Praha 4 - Podolí, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. února 2024 č. j. 55 Co 310/2023-140 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 9. března 2023 č. j. 27 C 458/2021-109, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 6, jako účastníků řízení, a obchodních korporací UNIQA pojišťovna, a. s., sídlem Evropská 810/136, Praha 6 - Vokovice, a Broker Trust a. s., sídlem Hanusova 1411/18, Praha 4 - Michle, jako vedlejších účastnic řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených soudních rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi byla porušena jeho základní práva zaručená čl. 11, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
2. V ústavní stížnosti stěžovatel mj. uvádí, že výše uvedený rozsudek Městského soudu v Praze napadl dovoláním (a to pro rozpor s judikaturou Nejvyššího soudu), a navrhuje, aby Ústavní soud řízení o ústavní stížnosti přerušil do doby vyřízení dovolání Nejvyšším soudem. Svůj návrh zdůvodnil tím, že nechce připustit zmeškání lhůty k podání ústavní stížnosti.
3. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení (§ 42 odst. 1 a 2 zákona o Ústavním soudu), a dospěl k závěru, že tomu tak není.
4. Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
5. Podle § 72 odst. 4 téhož zákona, byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě dvou měsíců od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.
6. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 téhož zákona); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 téhož zákona).
7. V posuzované věci dovolání představuje procesní prostředek podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, eventuálně mimořádný opravný prostředek podle 72 odst. 4 téhož zákona, jehož vyčerpání je podle § 75 odst. 1 téhož zákona podmínkou přípustnosti ústavní stížnosti [viz usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2013 sp. zn. III. ÚS 772/13
(U 5/68 SbNU 541)]; "vyčerpáním" přitom nutno rozumět nejen uplatnění příslušného procesního prostředku, ale i dosažení rozhodnutí o něm (srov. i § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu).
8. Jak patrno z ústavní stížnosti, stěžovatel v souladu s poučením poskytnutým Městským soudem v Praze dovolání podal, o tomto mimořádném opravném prostředku však dosud rozhodnuto nebylo. Ústavní stížnost je tudíž tzv. předčasná, resp. podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná. Obává-li se stěžovatel ztráty lhůty k podání ústavní stížnosti, Ústavní soud připomíná, že i když Nejvyšší soud dovolání odmítne s tím, že není ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, přípustné, stěžovatel může ústavní stížností znovu napadnout (i) rozsudek Městského soudu v Praze (viz § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
9. Zbývá dodat, že stěžovatel se postupu podle § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu nedomáhal, a ani Ústavní soud naplnění (mimořádných) podmínek pro přijetí (jinak nepřípustné) ústavní stížnosti podle uvedeného ustanovení neshledal.
10. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. června 2024
Jan Svatoň v. r. soudce zpravodaj