Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Ronovské (soudkyně zpravodajky) a soudců Pavla Šámala a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelů Světlany Boučkové a Antonína Boučka, zastoupených Mgr. Bc. Petrem Dostálem, advokátem se sídlem Za Poštou 416/2, Olomouc, směřující proti postupu Krajského soudu v Brně ve věci vedené pod sp. zn. 74 Co 15/2024 a postupu Okresního soudu v Třebíči ve věci vedené pod sp. zn. 12 C 308/2015, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Třebíči, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti Český Triangl, a.s., se sídlem Heršpická 800/6, Brno, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelé byli účastníky řízení vedeného u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 12 C 308/2015. Okresní soud usnesením č. j. 12 C 308/2015-207 ze dne 12. 9. 2022 zamítl jejich žalobu pro zmatečnost směřující proti rozsudku téhož soudu č. j. 12 C 308/2015-14 ze dne 15. 12. 2015 (žaloba vedlejší účastnice o zaplacení částky 498 481 Kč s příslušenstvím). Stěžovatelka, zastoupená v řízení stěžovatelem jako obecným zmocněncem, podala proti tomuto usnesení odvolání. Toto odvolání stěžovatelka z důvodu pochybení podala z datové schránky právnické osoby Spolek 2020, z.s., jehož předsedou je stěžovatel.
2. Usnesením okresního soudu č. j. 12 C 308/2015-213 ze dne 21. 11. 2022 byla stěžovatelka vyzvána k zaplacení soudního poplatku ve výši 2 000 Kč za podané odvolání. Po předložení věci k vyřízení Krajskému soudu v Brně byla věc okresnímu soudu vrácena s pokynem, že věcně soud rozhodovat nebude. Sdělením okresního soudu č. j. 12 C 308/2015-228 ze dne 30. 11. 2023 byla stěžovatelka prostřednictvím obecného zmocněnce informována, že odvolací soud zjistil, že podané odvolání proti usnesení č. j. 12 C 308/2015-207 není opatřeno ani podpisem stěžovatelky a ani podpisem stěžovatele jakožto jejího zástupce. Odvolání bylo zasláno z datové schránky právnické osoby Spolek 2020, z.s., a nelze jej proto považovat za podání podepsané stěžovatelkou či jejím zástupcem. Odvolání zároveň nebylo doplněno předložením jeho listinného originálu ani elektronicky, tj. podáním s uznávaným elektronickým podpisem nebo autentizovaným prostřednictvím systému datových schránek. K odvolání jako podání ve věci samé proto okresní soud nepřihlížel.
3. Usnesením č. j. 12 C 308/2015-225 ze dne 30. 11. 2023 okresní soud zrušil výše nadepsané usnesení č. j. 12 C 308/2015-213, kterým byla stěžovatelka vyzvána k zaplacení soudního poplatku (výrok I). Rozhodl, že stěžovatelce bude soudní poplatek v plné výši vrácen do 5 dnů na účet, který soudu sdělí, nebo pokud účet nemá, poštovní poukázkou (výroky II a III). Proti tomuto usnesení podali stěžovatelé odvolání ke krajskému soudu. To bylo usnesením krajského soudu č. j. 74 Co 15/2024-245 ze dne 8. 4. 2024 odmítnuto jak ve vztahu ke stěžovatelce (výrok I), tak ve vztahu ke stěžovateli (výrok II). Současně krajský soud určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto odvolacího řízení (výrok III).
4. Stěžovatelé v ústavní stížnosti kritizují postup okresního soudu v řízení vedeném pod sp. zn. 12 C 308/2015, který stěžovatelce sdělil, že k jejímu odvolání nebude přihlížet, neboť odvolání nebylo možno považovat za podepsané jí nebo jejím obecným zmocněncem (stěžovatelem) a zároveň nebylo doplněno o listinný originál nebo ani elektronicky, tj. podáním s uznávaným elektronickým podpisem nebo autentizovaným prostřednictvím systému datových schránek. Tento postup přitom podle jejich názoru porušil jejich práva zaručená v čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i právo garantované čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
5. Namítají, že postup okresního lze označit jako přepjatě formalistický a trestající jednotlivce za prostou chybu a nepozornost. Upozorňují, že soud stěžovatelku - přestože návrh podala ze špatné datové schránky, a tedy nepodepsaný - vyzval k zaplacení soudního poplatku a dále s ní komunikoval skrze datovou schránku jejího obecného zmocněnce. I sám soud se tedy v řízení dopustil pochybení. Tvrdí, že soud měl zohlednit širší kontext celé věci, přistoupit k upozornění na toto pochybení a dát jí prostor k zajištění nápravy.
6. Stěžovatelé rovněž namítají, že jejich práva zaručená v čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 a čl. 11 odst. 1 Listiny, jakož i právo garantované čl. 6 odst. 1 Úmluvy, porušil i krajský soud svým postupem v řízení vedeném pod sp. zn. 74 Co 15/2024. Zdůrazňují ovšem, že k zásahu do jejich práv nedošlo samotným vrácením soudního poplatku a zastavením řízení, ale tím, že obecné soudy odvolání proti zamítavému usnesení o žalobě pro zmatečnost nesprávně vyhodnotily jako nepodepsané a dále o něm nejednaly.
7. Ústavní soud se na úvod zabýval splněním procesních předpokladů pro řízení před Ústavním soudem a konstatoval následující.
8. Stěžovatelé ústavní stížností napadají postup okresního soudu v řízení vedeném pod sp. zn. 12 C 308/2015 a domáhají se přezkumu jeho postupu, že ke stěžovatelčině odvolání proti zamítavému usnesení o žalobě pro zmatečnost nelze přihlížet.
9. Ústavní soud konstatuje, že ve vztahu ke stěžovateli se jedná o návrh podaný někým zjevně neoprávněným [§ 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu]. Z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh totiž vyplývá, že odvolání podala toliko stěžovatelka. Naopak stěžovatel v řízení vystupoval jako její obecný zmocněnec, nikoli jako účastník řízení. Stěžovatel proto není osobou oprávněnou k podání ústavní stížnosti proti postupu okresního soudu ve stěžovatelčině věci.
10. Stěžovatelka je osobou oprávněnou k podání návrhu, neboť byla účastnicí řízení, ve kterém k tvrzenému zásahu došlo. Ve vztahu k řízení o odvolání proti usnesení okresního soudu č. j. 12 C 308/2015-207 je ovšem ústavní stížnost podaná stěžovatelkou návrhem podaným po lhůtě stanovené pro jeho podání zákonem o Ústavním soudu [§ 43 odst. 1 písm. b) téhož zákona]. Ve smyslu § 72 odst. 5 zákona o Ústavním soudu totiž platí, že pokud zákon nestanoví procesní prostředek k ochraně práva stěžovatele, lze podat ústavní stížnost ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl. Z ústavní stížnosti plyne, že se stěžovatelka o tomto zásahu veřejné moci dozvěděla skrze sdělení okresního soudu č. j. 12 C 308/2015-228 ze dne 30. 11. 2023. Dále z ústavní stížnosti vyplývá, že minimálně 15. 12. 2023 již stěžovatelka o tomto zásahu věděla, když podala odvolání proti usnesení č. j. 12 C 308/2015-225 ze dne 30. 11. 2023, kterým okresní soud mj. rozhodl o vrácení soudního poplatku. Ústavní stížnost je proto zjevně opožděná. Ústavní soud rovněž konstatuje, že zmiňované odvolání nelze považovat ani za procesní prostředek, který je způsobilý zvrátit závěr o tom, že soud nemůže ke konkrétnímu úkonu (odvolání) přihlížet. Splnění lhůty pro podání ústavní stížnosti proto nelze k tomuto procesnímu prostředku vázat.
11. Dále stěžovatelé napadají postup krajského soudu v řízení vedeném pod sp. zn. 74 Co 15/2024. K tomu Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelé jsou řádně zastoupeni (§ 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu). Vyčerpali též všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost je tedy přípustná.
12. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy obecných soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a zásadně není oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti (srov. čl. 83 a čl. 90 Ústavy). V řízeních o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) proti rozhodnutí obecných soudů tedy není další přezkumnou instancí. K zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů Ústavní soud přistoupí pouze v případě, zjistí-li na podkladě individuální ústavní stížnosti neoprávněný zásah do základních práv a svobod jednotlivce (srov. např. nález sp. zn. II. ÚS 45/94 ze dne 25. 1. 1995). To se však v nyní posuzované věci nestalo.
13. Argumentace stěžovatelů předložená v jejich ústavní stížnosti směřující proti postupu krajského soudu v řízení vedeném pod sp. zn. 74 Co 15/2024 představuje toliko jejich pokračující polemiku s - pro ně nepříznivým - výsledkem řízení, avšak nikoli nepříznivým výsledkem rozhodnutí, které napadli odvoláním, a postupem tohoto soudu, ale polemiku se zásahem orgánu veřejné moci (okresního soudu), který Ústavní soud nemohl z důvodu opožděnosti přezkoumat.
14. Stěžovatelé tak brojí proti postupu krajského soudu toliko formálně, ale materiálně již žádnou argumentaci vztahující se přímo k postupu tohoto soudu nepředkládají. Ústavní soud k tomu připomíná, že stěžovatele, povinně zastoupené právním profesionálem (advokátem), stíhá břemeno tvrzení, a je především na nich samotných, aby Ústavnímu soudu předložili přesvědčivou ústavněprávní argumentaci, podpořenou případně i relevantní judikaturou, na jejichž základě by teprve Ústavní soud mohl přezkoumat napadená rozhodnutí a následně pak případně ústavní stížnosti vyhovět.
Není však úkolem Ústavního soudu, aby tuto argumentaci domýšlel namísto stěžovatelů a suploval tak činnost zmocněného advokáta. Pokud ovšem stěžovatelé, ačkoli právně zastoupeni, žádnou argumentaci nenabídnou, nemá Ústavní soud co přezkoumávat (viz z mnoha např. usnesení sp. zn. II. ÚS 3451/23 ze dne 28. 2. 2024, usnesení sp. zn. I. ÚS 599/23 ze dne 30. 5. 2023 či usnesení sp. zn. I. ÚS 2741/21 ze dne 2. 11. 2021). Vzhledem k tomu, že se stěžovatelé úplně míjí obsahem řízení před krajským soudem a žádnou argumentaci k němu nepředkládají, považuje Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatelů v tomto rozsahu za zjevně neopodstatněnou [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Ústavní soud doplňuje, že odvolání proti procesnímu usnesení, kterým soud rozhodl zejména o vrácení soudního poplatku, neslouží k přezkumu postupu (zásahu) orgánu veřejné moci, jakým je soud, pokud rozhodne o tom, že nemůže k podání přihlížet.
15. Na základě výše uvedeného byla proto ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení zčásti odmítnuta podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným (viz bod 8 tohoto usnesení), zčásti odmítnuto podle § 43 odst. 1 písm. b) téhož zákona jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem (viz bod 9 tohoto usnesení) a zčásti odmítnuta podle § 43 odst. 2 písm. a) posledně citovaného zákona jako návrh zjevně neopodstatněný (viz body 12 a 14 tohoto usnesení).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 28. srpna 2024
Kateřina Ronovská v. r. předsedkyně senátu