Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti stěžovatele 2R Holding, s. r. o., se sídlem Weilova 1451/2g, 102 00 Praha 10 - Hostivař, zastoupeného Mgr. Janem Tomaierem, advokátem, se sídlem Vodičkova 1935/38, 110 00 Praha 1, týkající se průtahů v odvolacím řízení vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 29 Co 731/2010, v řízení o určení neplatnosti kupní smlouvy vedeném u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 13 C 17/2010, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
5. Stěžovatel dále namítá porušení práva na ochranu vlastnictví (čl. 11 odst. 1 Listiny) a práva na podnikání (čl. 26 odst. 1 Listiny), neboť v důsledku nečinnosti soudu hrozí stěžovateli škoda ve výši 200 - 500 miliónů Kč. Rovněž mohou být dotčeny zahraniční investice jediného společníka stěžovatele z hlediska dohody o ochraně investic.
7. Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení základních práv a svobod zaručených ústavním zákonem. Vzhledem k tomu, že stěžovatel se dovolával ochrany svých základních práv obsažených v Listině a Úmluvě, přezkoumal Ústavní soud v tomto směru napadená rozhodnutí, a dospěl k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný.
8. Stěžovatel v ústavní stížnosti brojí proti nečinnosti Krajského soudu v Praze, který kvůli přerušení řízení z důvodu prohlášení konkursu na jednoho z účastníků nemůže rozhodnut o podaném odvolání. Otázkou tedy je, zda nepokračováním v přerušeném řízení dochází k porušení práva stěžovatele na projednání věci bez zbytečných průtahů ve smyslu čl. 38 odst. 1 Listiny, resp. čl. 6 Úmluvy. Převedeno do podústavní roviny, jde o otázku výkladu § 265 odst. 1 insolvenčního zákona, podle něhož v přerušených řízeních, ve kterých v době prohlášení konkursu věřitelé uplatňovali proti dlužníku pohledávky nebo jiná práva, která se týkají majetkové podstaty nebo které mají být uspokojeny z majetkové podstaty, lze pokračovat, jde-li o spory o rozsah majetkové podstaty, s výjimkou sporů o vyloučení majetku z ní, nebo jde-li o řízení o nárocích s právem na uspokojení ze zajištění anebo o řízení o pohledávkách za majetkovou podstatou nebo o pohledávkách postavených jim na roveň.
Přitom je třeba vyjít z toho, zda lze podřadit spor, resp. řízení o určení neplatnosti kupní smlouvy pod spory o rozsah majetkové podstaty, či zda má spíše charakter sporu o vyloučení majetku z majetkové podstaty dlužníka.
9. Žaloba o určení neplatnosti kupní smlouvy může ve svém důsledku znamenat, pokud jí bude vyhověno, že kupující k nemovitostem, které byly předmětem kupní smlouvy, nenabyde vlastnické právo, čímž zůstanou ve vlastnictví prodávajícího (ve stávající věci úpadce). V dané věci to tedy prakticky znamená, že se nemovitosti stanou součástí majetkové podstaty, přičemž jediný možný postup, jak dosáhnout jejich vyloučení z majetkové podstaty úpadce je podání incidenční žaloby podle § 225 insolvenčního zákona.
Z tohoto pohledu má spor o určení neplatnosti kupní smlouvy v insolvenčních poměrech charakter sporu o vyloučení věci ze soupisu majetkové podstaty dlužníka. Tím nastávají účinky předvídané v § 263 odst. 1 ve spojení s § 265 odst. 1 insolvenčního zákona a ve sporu o určení neplatnosti kupní smlouvy nelze pokračovat. Nelze přitom přehlédnout, že stěžovatel incidenční žalobu podal. Ústavní soud uzavírá, že v postupu Krajského soudu v Praze, který řízení o určení neplatnosti přerušil nelze spatřovat porušení ústavně zaručeného práva na projednání věci bez průtahů ve smyslu čl.
38 odst. 2 Listiny.
10. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud nezjistil, že by v daném případě došlo k porušení ústavním pořádkem garantovaných práv stěžovatele, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 12. dubna 2012
Stanislav Balík, v. r. předseda senátu