Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti stěžovatele Martina Voňavky, bez právního zastoupení, proti usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. 15 Co 84/2021-167 ze dne 21. dubna 2021, za účasti Krajského soudu v Plzni, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavnímu soudu byla doručena blanketní stížnost právně nezastoupeného stěžovatele proti nadepsanému, leč nepřiloženému usnesení.
2. Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní stížnost stěžovatele zákonné náležitosti nesplňuje, zejména není sepsána advokátem a nebyla předložena kvalifikovaná plná moc pro řízení před Ústavním soudem (§ 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).
3. Stěžovatel si je patrně vědom náležitostí řádného zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), neboť v podání avizoval, že požádá Českou advokátní komoru o určení advokáta. Ústavnímu soudu je z úřední činnosti (konkrétně z korespondence s Českou advokátní komorou realizovanou v jiném řízení stěžovatele vedeném pod sp. zn. I. ÚS 2178/21 ) známo, že stěžovatel v této věci podal České advokátní komoře toliko neúplnou žádost.
4. Ústavní soud stěžovatele k odstranění vad návrhu v tomto řízení nevyzýval, a to ze dvou důvodů. V prvé řadě si stěžovatel musel být vědom zákonem stanovených náležitostí ústavní stížnosti včetně povinnosti být zastoupen advokátem, neboť o nich byl v minulosti Ústavním soudem opakovaně poučen (srov. např. usnesení ze dne 9. února 2018 sp. zn. II. ÚS 2464/17 , usnesení ze dne 11. srpna 2020 sp. zn. III. ÚS 1590/20 nebo usnesení ze dne 25. října 2021 sp. zn. I. ÚS 2178/21 ). Trvání na tom, aby byl stěžovatel v každém jednotlivém řízení individuálně vyzván a poučen o důsledcích neodstranění vad, se za této situace jeví být neúčinným a formalistickým.
Ustálená judikatura Ústavního soudu za těchto podmínek takovou výzvu nevyžaduje (srov. např. usnesení ze dne 24. 8. 2021, sp. zn. III. ÚS 2113/21 , usnesení ze dne 20. 2. 2017, sp. zn. II. ÚS 396/17 , usnesení ze dne 20. 1. 2016, sp. zn. IV. ÚS 92/16 a mnoho dalších). Navíc, jak již plyne ze shora uvedeného, si stěžovatel nedostatku právního zastoupení a jeho důsledků skutečně vědom byl.
5. Stěžovatel však vadu spočívající v nedostatku právního zastoupení do dne rozhodnutí Ústavního soudu neodstranil. Ústavní soud proto jeho ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu pro neodstraněné vady.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 4. ledna 2022
David Uhlíř v. r. soudce zpravodaj