Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka a soudců Jana Svatoně (soudce zpravodaje) a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele J. Ch., zastoupeného Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem, sídlem náměstí T. G. Masaryka 153, Příbram, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. března 2023 č. j. 101 Co 244/2022-728, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a nezletilé E. Ch. a M. S., jako vedlejších účastnic řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel (dále též "otec") domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jím došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv podle čl. 2 odst. 2 a odst. 3, čl. 3 odst. 3, čl. 4 odst. 1, odst. 3 a odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a vyžádaného soudního spisu vedeného u Okresního soudu v Kladně (dále jen "okresní soud") pod sp. zn. 42 P 429/2019, se podává, že okresní soud rozsudkem ze dne 29. 6. 2022 č. j. 42 P 429/2019-537 zamítl návrh 2. vedlejší účastníce (dále jen "matka") na změnu úpravy poměrů ve vztahu k 1. vedlejší účastnici (dále jen "nezletilá") (výrok I) a zamítl návrh otce na zvýšení výživného pro nezletilou (výrok II). Dále změnil úpravu styku matky s nezletilou tak, že matka je oprávněna stýkat se s nezletilou každý lichý týden v roce v období od pátku od 16.00 hodin do neděle do 16.00 hodin. Dále je matka oprávněna se s nezletilou stýkat každý lichý týden v roce od pondělí od 16.00 hodin do úterý do 16.00 hodin. Matka si vždy nezletilou vyzvedne v místě bydliště otce a otci ji odevzdá opět v jeho bydlišti. Otec je povinen nezletilou na styk řádně připravit. Tím změnil rozsudek okresního soudu ze dne 19. 3. 2021 č. j. 42 P 429/2019 - 255 ve výroku IV ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") ze dne 14. 6. 2021 č. j. 101 Co 131/2021-342 ve výroku II (výrok IV). Konečně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok V).
3. K odvolání otce rozhodl krajský soud napadeným rozsudkem, že se rozsudek okresního soudu ve výroku III mění tak, že matka je oprávněna s účinností od právní moci tohoto rozsudku stýkat se s nezletilou každý lichý týden v kalendářním roce od pátku od 12.30 hodin do neděle do 18.00 hodin s tím, že matka si nezletilou převezme v příslušném předškolním zařízení navštěvovaném nezletilou, popř. nebude-li nezletilá přítomna v příslušném předškolním zařízení, tak v místě bydliště otce, po ukončení styku předá nezletilou zpět otci v místě svého bydliště; každý sudý týden v kalendářním roce od středy od 12.30 hodin do pátku do 18.00 hodin s tím, že matka si nezletilou převezme v příslušném předškolním zařízení navštěvovaném nezletilou, popř. nebude-li nezletilá přítomna v příslušném předškolním zařízení, tak v místě bydliště otce, po ukončení styku předá nezletilou zpět otci v místě svého bydliště; v období hlavních letních školních prázdnin v každém kalendářním roce od 1.
7. od 9.00 hodin do 7. 7. do 18.00 hodin, od 15. 7. od 9.00 hodin do 22. 7. do 18.00 hodin a od 1. 8. od 9.00 hodin do 7. 8. do 18.00 hodin, od 22. 8. od 9.00 hodin do 28. 8. do 18.00 hodin; v období vánočních školních prázdnin v každém lichém kalendářním roce od 22. 12. od 9.00 hodin do 25. 12. do 18.00 hodin a v každém sudém kalendářním roce od 26. 12. od 9.00 hodin do 1. 1. následujícího kalendářního roku do 18.00 hodin. Úprava styku pro období hlavních školních letních a vánočních prázdnin má přednost před úpravou běžného styku.
V případě úpravy styku matka převezme nezletilou v místě bydliště otce a otec po ukončení styku nezletilou převezme v místě bydliště matky. Otec je povinen nezletilou na styk řádně připravit a v určené termíny a časy nezletilou matce ke styku předat a po ukončení styku si nezletilou převzít v místě bydliště matky (výrok I). Rozsudek okresního soudu se ve výroku II mění tak, že s účinností od 1. 2. 2023 je matka povinna přispívat na výživu nezletilé částkou 1 000 Kč měsíčně splatnou do každého 15.
dne v měsíci předem k rukám otce (výrok II). Tím se mění rozsudek okresního soudu ze dne 19. 3. 2021 č. j. 42 P 429/2019-255 ve výroku II a IV ve spojení s rozsudkem krajského soudu ze dne 14. 6. 2021 č. j. 101 Co 131/2021-342 ve výroku II a III (výrok III). Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok IV).
4. Krajský soud shledal, že matka má právo podílet se na výchově svého nezletilého dítěte. Je nepochybné, že otec vytváří tzv. "monopol" na výchovu nezletilé, vztah nezletilé s matkou nepodporuje, snaží se matku vytěsnit z péče o nezletilou. Otec se snaží o "zakonzervování" statu quo nastaveného prvním rozhodnutím ve věci po rozpadu rodiny, který matka jako nepečující rodič s postupujícím časem nebude mít šanci zvrátit. V průběhu řízení bylo prokázáno, že rodiče nejsou schopni vzájemné konstruktivní komunikace, nejsou schopni si vyjít vstříc.
Jejich komunikace se točí ohledně vzájemného obviňování, přičemž zájem nezletilé a její zdárný psychický vývoj je upozaděn, byť otec na něj neustále poukazuje a tvrdí, že jedná pouze v zájmu nezletilé. Z postoje otce, který v průběhu odvolacího řízení dával najevo, že matka není rovnocenným rodičem, je nepochybné, že nemá zájem na tom, aby se vztah nezletilé s matkou zlepšoval a obě si budovaly vzájemnou citovou vazbu. Bylo-li krajským soudem dne 10. 1. 2023 sděleno, že styk bude zkušebně probíhat každý týden od pátku do soboty, aby si nezletilá začala zvykat na přespávání u matky, neboť doposud toto otec neumožnil, otec toto doporučení nerespektoval odvolávaje se, že byla vznesena námitka podjatosti rozhodujícího senátu, a proto bude nadále probíhat styk podle původního pravomocného rozhodnutí.
Na jednu stranu otec neustále tvrdil, že je třeba, aby matka prokázala dostatečný zájem o nezletilou, na druhou stranu toto matce neumožnil a svým setrvalým postojem bránil, aby matka svůj zájem mohla prokázat. Nejlepším zájmem nezletilé je, aby měla kontakty s oběma rodiči, aby matka na nezletilou mohla působit, což je možné za situace, kdy s nezletilou trvale nežije, pouze v době kontaktu s ní. Je to právě množství času, ve kterém je možno realizovat neverbální výchovné působení rodiče tzv. výchovou přítomnosti či příkladem, která je nejúčinnější výchovnou metodou, proto rozhodl o rozšíření styku nezletilé s matkou, s čímž souhlasil též orgán sociálně-právní ochrany dětí.
Současně také vzhledem ke změně rozsahu styku a k tomu, že byly zjištěny nové majetkové poměry matky, které odůvodňují snížení výživného pro nezletilou, rozhodl též o snížení výživného.
5. Stěžovatel zejména namítá, že při jednání dne 10. 1. 2023 rozhodující soudní senát krajského soudu postupoval zcela zřejmě zaujatě vůči stěžovateli, kdy soudkyně tohoto senátu zaujaly vůči stěžovateli nepřátelský a agresivní postoj. Takové nepřátelské jednání je pak ustálenou judikaturou považováno za dostatečný důvod pro vyloučení soudce. Krajský soud se při svém rozhodováním vůbec nezabýval skutečnostmi, že matka neplní soudem nařízený styk s nezletilou podle pravomocného soudního rozhodnutí, ignoruje dietní potřeby nezletilé a neprojevuje žádný zájem o zdravotní stav nezletilé, a to vše navzdory skutečnosti, že nezletilá trpí vážnými potravinovými alergiemi a atopickým ekzémem. Tyto skutečnosti byly naopak ze strany krajského soudu zcela bagatelizovány a stěžovateli na úkor toho bylo vyčítáno, že na těchto věcech zbytečně "lpí". Krajský soud svým postupem zcela záměrně ignoruje či překrucuje skutečnosti, které by mohly negativně ovlivnit rozhodnutí ve prospěch matky, a naopak při řízení překrucoval skutečnosti tak, aby vyzněly v neprospěch stěžovatele, což prokazuje konkrétními skutečnostmi. Další skutečnost prokazující absenci nestrannosti soudu je fakt, že stěžovatel se nemohl účastnit jednání nařízeného na den 21. 3. 2023, a to z důvodu, že nezletilá dcera trpěla vysokými horečkami, a tudíž se o ni musel starat. O skutečnosti, že krajský soud nerozhodoval jakožto nezávislý a nestranný soud pak svědčí také skutečnost plynoucí z protokolu o jednání ze dne 10. 1. 2023, kdy na konci tohoto jednání vydal usnesení, které bylo podle stěžovatele vydáno v rozporu s § 471 odst. 1 ve spojení s § 466 písm. d) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů.
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
7. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití na jednotlivý případ je v zásadě věcí soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.
8. Proces výkladu a používání podústavního práva bývá stižen takovouto kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného soudního řízení - nepřijatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi podáván, resp. který odpovídá všeobecně přijímanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [srov. např. nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06
(N 148/46 SbNU 471); tato i všechna dále uvedená rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz].
9. Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování ve věcech péče o děti a o stanovení rozsahu styku s nimi. Posuzování těchto otázek je především v kognici obecných soudů, které v kontradiktorně vedeném řízení mají odpovídající podmínky pro dokazování a pro následné rozhodnutí věci. Do jejich rozhodování Ústavní soud zasahuje toliko v případech extrémního vykročení z pravidel řádně vedeného soudního řízení. V posuzované věci neshledal Ústavní soud v postupu a v rozhodnutí krajského soudu žádné kvalifikované pochybení, jež by mohlo být z hledisek výše uvedených shledáno jako porušení základních práv stěžovatele a jež by mělo vést ke zrušení napadeného rozhodnutí.
Ústavní soud na základě zvukového záznamu odvolacího jednání (viz CD založené na č. l. 667 vyžádaného soudního spisu) konstatuje, že je z průběhu celého odvolacího jednání zřejmé, že snahou rozhodujícího senátu bylo, jak ostatně zcela přiléhavě konstatoval Vrchní soud v Praze v usnesení ze dne 30. 1. 2023 č. j. Nco 7/2023-681, když rozhodoval o námitce podjatosti vznesené stěžovatelem, "aby se rodiče začali chovat vůči sobě navzájem jako lidé a nikoliv jako nepřátelé, s tím, že hlavním zájmem byla snaha o zdravý a nerušený budoucí vývoj nezletilé." Také nutno zdůraznit, že zvýšily-li soudkyně soudního senátu na stěžovatele hlas, bylo to v důsledku nerespektování pokynů ve vztahu k průběhu jednání nebo z důvodu mluvení stěžovatele bez vyzvání apod. (např. nahrávka v čase 35.
min.). Z průběhu odvolacího jednání je též zřejmé, že bylo vedeno vyváženě na obě strany (např. nahrávka v čase 32. min.). Krajský soud též přesvědčivě a zejména ústavně konformně odůvodnil, proč se jednání nařízené na den 21. 3. 2023 konalo v nepřítomnosti stěžovatele, a to i přes jeho omluvu (viz nahrávka na č. l. 723 a protokol z odvolacího jednání na č. l. 725 vyžádaného soudního spisu). Klíčovou námitku stěžovatele stran podjatosti soudkyň rozhodujícího senátu krajského soudu je pak nutno ve světle těchto skutečností označit za nedůvodnou.
Stěžovateli lze dát sice do jisté míry za pravdu v tom, že není zřejmé, jakou právní povahu mělo "usnesení" uvedené na č. l. 669 druhá strana in fine, když sám krajský soud o tomto aktu v průběhu jednání dne 21. 3. 2023 hovoří jako o "doporučeném styku" (viz Protokol o jednání před odvolacím soudem ze dne 21. 3. 2023 a zejména č. l. 726 nahoře, jakož i zvuková nahrávka na č. l. 723). Nicméně uvedené jednak nemůže mít vliv na ústavnost napadeného rozsudku jako takového a za druhé, měl-li stěžovatel za to, že toto "usnesení" je nezákonné, mohl se proti němu bránit odpovídajícím procesním postupem, což (i přes zastoupení advokátem) neučinil.
Po přezkumu napadeného rozsudku pak nelze než konstatovat, že na postupu krajského soudu a na jeho závěrech týkající se péče a styku o nezletilou, Ústavní soud neshledal žádné (natožpak extrémní) vybočení z výkladových pravidel s ústavní relevancí. Závěry krajského soudu jsou jasné, rozumné a logické [srov. k tomuto požadavku nález ze dne 27. 3. 2012 sp. zn. IV. ÚS 3441/11
(N 61/64 SbNU 723)].
10. Ústavní soud zastává též obecně zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování obecných soudů ve věcech stanovení výživného a jeho výše. Posuzování těchto otázek je především doménou obecných soudů, které mají nejlepší podmínky pro dokazování a pro následné spravedlivé rozhodnutí. Ústavní soud zejména nepřezkoumává a nehodnotí důkazy provedené a vyhodnocené obecnými soudy, a do jejich rozhodování zasahuje toliko v případech extrémního vykročení z pravidel řádně vedeného procesu. V posuzované věci neshledal Ústavní soud v postupu a v rozhodnutí obecných soudů žádné kvalifikované pochybení, jež by mohlo být z hledisek výše uvedených posuzováno jako porušení základních práv stěžovatele a jež by mělo vést ke zrušení napadeného rozhodnutí, a to ani ve vztahu ke stanovení výživného.
Ústavní soud nemůže mít postavení konečného univerzálního "rozhodce", jeho úkol může spočívat pouze v posouzení vzniklého stavu z hlediska ochrany základních práv toho účastníka, jemuž byla soudem eventuálně upřena jejich ochrana [srov. např. usnesení ze dne 17. 3. 2015 sp. zn. IV. ÚS 106/15
(U 5/76 SbNU 957)]. To se v posuzované věci nestalo.
11. Senát Ústavního soudu proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. S ohledem na skutečnost, že Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti ihned, jak to bylo možné, nerozhodoval samostatně o akcesorickém návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 15. srpna 2023
Tomáš Lichovník, v. r. předseda senátu