Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem ve věci ústavní stížnosti E. S., zastoupeného JUDr. Jiřím Slezákem, advokátem v Hradci Králové, směřující proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 16. 9. 2005, č. j. 1 T 67/2005-2052, a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 1. 2006, č. j. 12 To 447/2005-2177, za účasti Okresního soudu v Hradci Králové a Krajského soudu v Hradci Králové jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
O d ů v o d n ě n í
I.
Stěžovatel se obrátil na Ústavní soud s návrhem na zrušení obou v záhlaví označených rozsudků s tvrzením, že jejich vydáním bylo porušeno jeho základní právo na soudní ochranu, jak je zakotveno ve čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Pro jednání v rozsudku blíže popsané shledal Okresní soud v Hradci Králové stěžovatele vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) trestního zákona, poškozování cizích práv podle § 209 odst. 1 písm. a) trestního zákona ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 trestního zákona se spoluobviněným P. F., a dále trestným činem poškozování cizích práv podle § 209 odst. 1 písm. a) trestního zákona. Stěžovateli uložil trest odnětí svobody, peněžitý trest a trest zákazu činnosti. Taktéž stěžovateli uložil povinnost nahradit způsobenou škodu. Krajský soud v Hradci Králové pak z podnětu státního zástupce tento rozsudek ve všech výrocích o trestech zrušil a sám o nich nově rozhodl. Jinak zůstal prvostupňový rozsudek nezměněn. Podle stěžovatele soudy nesprávně zhodnotily provedené důkazy a dospěly k chybným právním závěrům, což pak v textu své stížnosti blíže rozvádí.
Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") ukládá soudci zpravodaji zkoumat každou podanou ústavní stížnost nejprve z hlediska, zda má veškeré formálních náležitosti a zda je přípustná. V posuzovaném případě dospěl, pokud jde o přípustnost, k závěru negativnímu.
Ústavní stížnost podanou prostřednictvím advokáta, pak stěžovatel sám opakovaně doplnil. Z podání doručených Ústavnímu soudu dne 18. 5. a 27. 6. 2006 vyplynulo, že stěžovatel napadl rozsudek odvolacího soudu též dovoláním. Příslušná trestní kancelář Okresního soudu v Hradci Králové pak soudci zpravodaji potvrdila, že stěžovatel podal proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, č. j. 12 To 447/2005-2177, dne 22. 3. 2006 dovolání, které bude postoupeno spolu s příslušným spisem Nejvyššímu soudu ČR, aby o něm rozhodl.
Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když stěžovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). V projednávané věci stěžovatel využil možnosti podat proti rozsudku krajského soudu napadeného touto ústavní stížností dovolání, o kterém dosud nebylo rozhodnuto. Podanou ústavní stížnost je proto nutno hodnotit jako předčasnou, neboť stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu trestní řád k ochraně práv poskytuje. Za dané situace musel soudce zpravodaj ústavní stížnost hodnotit jako návrh nepřípustný, a podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jej proto odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 11. července 2006
Jiří Nykodým, v. r. soudce zpravodaj
Za správnost : H. Kyprová