Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně (soudce zpravodaje) a soudců Pavla Šámala a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky J. V., právně zastoupené Mgr. Hedvikou Hartmanovou, advokátkou, sídlem Kaprova 15/11, Praha 1 - Josefov, proti výroku I. rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. března 2024 č. j. 13 Co 297/2023-404, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníka řízení, a D. V. a nezletilého D. V., v řízení před opatrovnickými soudy zastoupeného opatrovníkem statutárním městem Most, sídlem Radniční 1/2, Most, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, a to pro tvrzené porušení jejích základních práv zaručených čl. 32 odst. 1 a 4, čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a práv zaručených čl. 3, 6, 8, 9, 12 a 18 Úmluvy o právech dítěte.
2. Rozsudkem Okresního soudu v Mostě (dále jen "okresní soud") ze dne 10. 8. 2023 č. j. 54 Nc 3547/2022-156 byl svěřen nezletilý syn stěžovatelky (dále též "matka") pro dobu před i po rozvodu manželství rodičů do její péče (výrok I). Výrokem II. soud uložil otci povinnost přispívat na výživu nezletilého počínaje dnem 1. 1. 2023, jakož i právní mocí rozsudku o rozvodu manželství rodičů, částku 30 000 Kč měsíčně, splatnou vždy do každého 20. dne v měsíci s tím, že částku 15 000 Kč je povinen hradit k rukám matky a částku 15 000 Kč je povinen hradit na spořicí účet nezletilého. Výrokem III. byla otci uložena povinnost zaplatit dluh na výživném pro nezletilého za období od 1. 1. 2023 do 31. 7. 2023 ve výši 137 600 Kč, a to ve splátkách po 10 000 Kč měsíčně spolu s běžným výživným vždy do každého 20. dne v měsíci pod ztrátou výhody splátek, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku k rukám matky. Výrokem IV. bylo rozhodnuto, že otec je oprávněn stýkat se s nezletilým vždy v měsících říjen, prosinec, únor, duben a červen, a to vždy druhý celý týden v konkrétním měsíci od pondělí po skončení školního vyučování, kdy nezletilého převezme ve školském zařízení, do neděle do 18:00 hod., kdy nezletilého předá v místě bydliště matky; o letních prázdninách vždy po dobu čtyř týdnů s tím, že otec matce vždy sdělí přesný termín kontaktu nejpozději do 30. 4. daného roku; o vánočních prázdninách v každém sudém roce vždy od 24. 12. od 10:00 hod. do 26. 12. do 10:00 hod. a od 30. 12. od 18:00 hod. do 1. 1. do 18:00 hod., a v každém lichém roce vždy od 26. 12. od 10:00 hod. do 30. 12. do 18:00 hod.; formou videohovoru v rozsahu 30 minut každou středu od 20:30 hod. s tím, že ke kontaktu o shora uvedených prázdninách otec nezletilého v uvedený čas převezme a následně v uvedený čas předá v místě bydliště matky. Matce byla uložena povinnost nezletilého řádně na styk s otcem připravit. Výrokem V. bylo rozhodnuto o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
3. Proti výrokům II., III. a IV. shora uvedeného rozsudku podala stěžovatelka odvolání. V něm uvedla, že okresní soud neúplně zjistil skutkový stav, neprovedl navrhované důkazy, provedené důkazy nesprávně vyhodnotil a rovněž dospěl k závěrům, které neodpovídají provedenému soudnímu řízení, a to zejména v tvrzení, že mezi rodiči byla v rámci ústního jednání uzavřena dohoda o styku otce se synem. Ve vztahu k výživnému nesouhlasila s tím, aby na spořicí účet byla placena polovina výživného. Dále namítla, že okresní soud neúplně zjistil výši příjmu otce a neúplně zjistil jeho majetkové poměry.
Proti výrokům II. a III. uvedeného rozsudku podal odvolání rovněž otec. Podle něho okresní soud neprovedl dostatečné dokazování ve vztahu k majetkovým poměrům matky a určená výše výživného nekoresponduje s jeho majetkovými poměry v době vydání rozsudku. Má zásadní výhradu k rozsahu dokazování, pokud jde o majetkové poměry obou rodičů. Soud se dotazoval otce na jeho podnikání a výdělkové poměry až dvacet let zpátky, tedy do období, kdy začínal život v USA. Dále byl povinen doložit výpisy ze všech svých účtů.
Matka však obdobně vyzvána nebyla a ani sama toto nijak dobrovolně nedoložila. V jejích tvrzeních jsou přitom rozpory, zejména pokud jde o její příjmy a majetkové poměry. Z průběhu řízení je zřejmé, že matka má hlavní zájem právě na majetkových poměrech otce a následném vypořádání společného jmění.
4. Ústavní stížností napadeným výrokem rozsudku rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "odvolací soud") tak, že v odvoláním napadených výrocích II., III. a IV. rozsudek okresního soudu změnil a nově upravil výši výživného i styk otce s nezletilým. Otec je povinen platit na výživu nezletilého D. počínaje dnem 1. 1. 2023, jakož i právní mocí rozsudku o rozvodu manželství rodičů, částku 25 000 Kč měsíčně, splatnou vždy do každého 20. dne v měsíci, z toho částku 15 000 Kč je povinen hradit k rukám matky a částku 10 000 Kč je povinen hradit na spořící účet nezletilého. Dluh na výživném za období od 1. 1. 2023 do 31. 3. 2024 ve výši 55 000 Kč je otec povinen zaplatit k rukám matky, a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí. Otec je oprávněn stýkat se s nezletilým D. v době od 27. 5. 2024 do 3. 6. 2024 a dále v každém roce v měsíci říjnu, prosinci, únoru, dubnu a červnu vždy od pondělí druhého celého týdne do následujícího pondělí s tím, že si nezletilého převezme po skončení školního vyučování ve školském zařízení, které nezletilý navštěvuje a předá nezletilého před začátkem školního vyučování ve školském zařízení. Pokud nebude mít nezletilý školní vyučování, dojde k převzetí a předání nezletilého v místě bydliště matky. V každém roce v době od 1. 7. do 14. 7. a od 15. 8. do 31. 8. s tím, že si nezletilého převezme v 10:00 hodin a předá v 18:00 v místě bydliště matky. V každém sudém roce v době od 24. 12. do 26. 12. a od 30. 12. do 1. 1. a v každém lichém roce od 26. 12. do 30. 12. s tím, že si nezletilého převezme v 10:00 hodin a předá v 18:00 v místě bydliště matky. Dále i formou videohovoru v rozsahu 30 minut každou středu od 19:00 hodin. Matka je povinna nezletilého na styk s otcem řádně připravit a zajistit funkční zařízení a aplikaci pro realizaci videohovorů, sdělit otci do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí kontakt, na kterém bude videohovor realizován, a umožnit otci nerušenou komunikaci s nezletilým D.
5. Stěžovatelka se změnou rozsudku okresního soudu nesouhlasí. V ústavní stížnosti se zaměřuje zejména na rozporování vyměřeného výživného. To podle jejího přesvědčení neodpovídá skutečným příjmům otce a stěžovatelka podrobně popisuje podle jejího názoru relevantní skutečnosti, na jejichž základě by vyměřené výživné mělo být vyšší. Uvedla, že opakovaně upozorňovala zejména v průběhu odvolacího řízení na zásadní pochybnosti o věrohodnosti daňových přiznání předložených otcem, jakož i na pochybnosti o příjmech otce, nákladech otce a dalších tvrzeních, včetně důkazů, které otec předložil. Stěžovatelka je přesvědčena, že z hlediska práva na řádný proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny je nutno rozsudek odvolacího soudu považovat za protiústavní. Bylo na zúčastněných soudech, aby provedly i jiné důkazy potřebné ke zjištění skutkového stavu, tj. ke zjištění skutečných příjmů otce. Výživné je pro nezletilého zásadní, zejména s ohledem na životní úroveň otce, a nezletilý by měl tedy dosahovat stejné životní úrovně. Odvolací soud nevzal pro posouzení majetkových poměrů otce v úvahu všechna potřebná hlediska, proto je odůvodnění rozsudku nepřezkoumatelné.
6. Stěžovatelka nesouhlasí ani s určeným rozsahem styku nezletilého s otcem. Nezletilý v pohovoru vedeném u odvolacího soudu dne 26. 3. 2024 uvedl, že se s otcem vídat nechce. Nulový styk s otcem podle stěžovatelky není pro nezletilého žádoucí, potřebuje oba rodiče, nicméně jeho názor měl být alespoň částečně zohledněn. Soud mohl rozhodnout o kratším časovém úseku trvání styku, resp. vyhovět návrhu matky na styk každý měsíc v trvání čtvrtek až pondělí, což by bylo pro nezletilého příznivější a odpovídalo by to částečně i jeho přání. Stěžovatelka rozporuje také styk o vánočních svátcích i styk prostřednictvím videorozhovoru.
7. Ústavní soud nejprve posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastníkem řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
8. Ústavní soud předesílá, že není součástí soustavy soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy), který není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo rozhodnutími v něm vydanými nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody účastníka tohoto řízení, a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy (zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé). Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna.
9. Podstatou věcných námitek stěžovatelky je nesouhlas s právními závěry obecných soudů (dále též "opatrovnické soudy"), a to zejména ohledně určení výše výživného. Ústavní soud podotýká, že řízení o ústavní stížnosti již není pokračováním opatrovnického řízení před obecnými soudy, nýbrž samostatným specializovaným řízením, jehož předmětem je přezkum napadených soudních rozhodnutí toliko v rovině porušení základních práv či svobod zaručených ústavním pořádkem, jak je popsáno výše. Nelze se v něm tedy úspěšně domáhat vlastního hodnocení skutečností, na nichž by měla spočívat úprava péče o děti či stanovení výživného.
Ústavní soud ve své ustálené praxi zastává zdrženlivý postoj při přezkumu rozhodování obecných soudů ve věcech péče o nezletilé děti. Posuzování těchto otázek je především v pravomoci obecných soudů také proto, že tyto soudy znají konkrétní specifické okolnosti případu, mají nejlepší podmínky pro dokazování a pro následné řádné rozhodování. Ústavní soud do rozhodování obecných soudů zasahuje pouze v případech extrémního vykročení z pravidel řádně vedeného procesu. Jeho úkolem je především posoudit, zda soudy neporušily základní práva a svobody stěžovatele a zda řízení před soudy bylo konáno a přijatá opatření byla činěna v nejlepším zájmu dítěte, tj. zda byly za účelem zjištění nejlepšího zájmu dítěte shromážděny potřebné důkazy a zda byla rozhodnutí vydaná v průběhu řízení náležitě odůvodněna [srov. např. bod 17 nálezu sp. zn. I.
ÚS 2482/13 ze dne 26. 5. 2014 (N 105/73 SbNU 683)].
10. K zásahům do rozhodování opatrovnických soudů o výživném Ústavní soud ve své judikatuře přistupuje pouze ve výjimečných případech, zejména pokud z odůvodnění rozhodnutí soudu nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé; v těchto případech odůvodnění nejenže nevyhovuje zákonným hlediskům, ale současně představuje porušení zákazu libovůle v soudním rozhodování, a v konečném důsledku takové rozhodnutí způsobuje porušení základního práva účastníků řízení na řádný proces.
11. Po přezkoumání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska stěžovatelkou uplatněných námitek dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně opodstatněná.
12. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění okresního soudu, dokazování doplnil a také vyslechl nezletilého. Své závěry poměrně podrobně odůvodnil, zejména co se týká opodstatněných potřeb nezletilého a příjmů a majetkových poměrů obou rodičů. Pokud stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že opatrovnické soudy skutkový stav týkající se příjmů otce z podnikání v USA zjistily nedostatečně, z napadeného rozsudku a jemu předcházejícího rozsudku okresního soudu toto nevyplývá. Lze konstatovat, že z jejich odůvodnění je zřejmé, jaká skutková zjištění a skutkové závěry obecné soudy učinily a jak věc posoudily po právní stránce.
Jak okresní soud, tak soud odvolací, se v rámci řízení snažily jasně vymezit skutkovou stránku věci, z níž by bylo možno dovodit výši výživného pokud možno tak, aby byla jak dostatečná s ohledem na potřeby nezletilého, tak pro otce únosná. Ve věci proběhlo před okresním soudem rozsáhlé dokazování k majetkovým, výdělkovým, a osobním poměrům otce. Toto dokazování bylo doplněno odvolacím soudem, přičemž oba soudy se určením výše výživného zabývaly zcela v souladu s právními předpisy i judikaturou Ústavního soudu.
13. Pokud jde o námitky stěžovatelky, týkající se rozsahu styku nezletilého s otcem, ani zde nelze konstatovat porušení práv stěžovatelky. Jak okresní, tak i odvolací soud se řídily především nejlepším zájmem nezletilého. Situace v rodině je specifická, rodiče od narození nezletilého žili v podstatě odděleně, když otec pracovně pobýval převážnou část roku v USA.
14. Odvolací soud, jehož rozsudek je ústavní stížností napaden, se v tomto směru věcí náležitě zabýval a dospěl i k logickým a akceptovatelným závěrům. Vzhledem ke skutečnosti, že otec žije a pracuje v USA, není podle něj realistické, aby se s nezletilým synem stýkal každý měsíc, jak navrhuje matka. Otec by musel zásadním způsobem omezit svoji pracovní činnost, a to minimálně o jeden týden v měsíci, rovněž náklady spojené s realizací styku by byly neúměrné. K zachování bazálního vztahu otce a syna by měl sloužit pravidelný týdenní půlhodinový videohovor.
Již okresním soudem byl vhodně upraven styk tak, aby se otec stýkal se synem každý druhý měsíc (s výjimkou letních prázdnin, kdy ke styku dojde ve dvou následujících měsících), a to po dobu celého týdne. Požadavek matky na nastavení adaptačního režimu nebyl shledán jako důvodný. Z průběhu řízení je rovněž zřejmé, že dochází k narušení vztahu otce se synem. Lze očekávat, že déletrvající a nerušená doba kontaktu povede k vytvoření takového prostředí, ve kterém se nezletilý bude u otce cítit dobře.
Odvolací soud přistoupil ke změně rozhodnutí okresního soudu pouze v tom, že speciálně pro tento rok upravil s ohledem na školu v přírodě, kterou má nezletilý absolvovat, termín květnového styku. Dále s ohledem na skutečnost, že rodiče nejsou ochotni se ve vztahu k synovi domluvit téměř na ničem, byl přesně vymezen styk otce o letních prázdninách. Nebyl přitom shledán žádný důvod, proč by nezletilý neměl trávit polovinu prázdnin s matkou a druhou polovinu s otcem. Odvolací soud také správně konstatoval, že rodiče měli možnost si rozsah styku upravit dohodou, ale když tak neučinili, umožnili soudu ingerovat do jejich rodinného života.
Při úpravě styku otce o Vánocích a na Nový rok pak odvolací soud neshledal žádný důvod, proč se v projednávané věci odchýlit od úpravy určené okresním soudem, která vychází rovněž z judikatury Ústavního soudu, podle které má-li být upraven styk nerezidentního rodiče přiměřeně, je nutné, aby měl možnost být s dítětem i na Štědrý den (tedy v ten pro dítě i jeho rodiče "nejsvátečnější" den v roce).
15. Při rozhodování o styku se odvolací soud zabýval rovněž názorem a přáním nezletilého, přičemž jeho přání s "otcem nebýt" s ohledem na jeho věk a nejlepší zájem nepromítl do rozsudku. Nezletilý měl možnost s členy odvolacího senátu přímo hovořit a z rozhovoru nabyl soud dojmu (vyjádřeného v rozsudku), že dochází k narušení jeho vztahu s otcem, a že nezletilý nekriticky přejímá postoje matky. Názor a přání nezletilého jsou podle něj zjevně nad přiměřenou míru ovlivněny matkou a odvolací soud neměl jinou možnost, než rozhodnout v rozporu s přáním dítěte. Přání dítěte totiž není možno nekriticky promítnout do soudního rozhodnutí, předním hlediskem vždy zůstává nejlepší zájem dítěte. Tím v projednávaném případě je zachování a rozvíjení vztahu nezletilého s oběma rodiči.
16. Uvedené konstatování odvolacího soudu vychází rovněž z judikatury Ústavního soudu. Ta se ustálila na tom, že v řízení, týkajícím se dítěte, s ním má být zacházeno jako s důležitým subjektem práv, nikoliv jako s pouhým pasivním objektem, o němž je rozhodováno [srov. např. nález sp. zn. II. ÚS 2866/17 ze dne 28. 2. 2018, bod 44 (N 39/88 SbNU 535)]. Ústavní soud již dříve označil svobodně vyjádřený názor dítěte za podstatné vodítko při zjišťování jeho nejlepšího zájmu ze strany obecných soudů. Současně ale zdůraznil, že se nejedná o jediné kritérium, které soud musí při komplexním posouzení nejlepšího zájmu dítěte vzít v potaz, což ovšem znamená, že takto vyjádřený názor nezletilého není možné při rozhodování pouze převzít a následovat bez dalšího.
Z uvedeného vyplývá, že dítě má právo být slyšeno v řízeních, jež se jej týkají, a jeho názoru musí být přikládána patřičná váha, která se odvíjí od věku a rozumové vyspělosti dítěte. Přání dítěte však někdy nelze označit za absolutní hodnotu (ačkoliv má bezesporu značný význam), od níž by se soud nemohl odchýlit, pakliže tento krok dostatečně odůvodní relevantními důležitými zájmy, mezi nimiž bude (také v otázce péče či stykového režimu) hrát nejzásadnější roli nejlepší zájem dítěte. Odvolacímu soudu nelze ve světle uvedené judikatury ničeho vytknout.
17. Ze shora vyložených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 17. července 2024
Jan Svatoň v. r. předseda senátu