Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce zpravodaje Jiřího Přibáně a soudce Jaromíra Jirsy, o ústavní stížnosti stěžovatele M. E., zastoupeného JUDr. Editou Lebedovou, advokátkou, sídlem Špitálka 113/41, Brno, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2025, č. j. 18 Co 514/2024-447, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 10. 9. 2024, č. j. 41 P 123/2015-390, 41 P a Nc 99/2024, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 10, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo odepřeno právo stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("Listina") a čl. 26 odst. 1 Listiny. Současně navrhl, aby v souladu s § 39 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, byl návrh stěžovatele projednán přednostně.
2. Stěžovatel se z důvodu tvrzené změny svých životních (příjmových) poměrů nejprve pokusil dohodnout s matkou dcery na snížení původního výživného ve výši 40 000 Kč, s čímž matka nesouhlasila, a následně se pak s návrhem na snížení výživného na 15 000 Kč obrátil na soud.
3. Obvodní soud pro Prahu 10 zamítl v záhlaví uvedeným rozhodnutím návrh stěžovatele na snížení výživného (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). Dosavadní úprava výživného vycházela z rozsudku téhož soudu, který nabyl právní moci 30. 8. 2016 - tímto rozhodnutím bylo na základě dohody rodičů určeno stěžovateli výživné na nezletilou dceru ve výši 40 000 Kč. Stěžovatel v minulosti pracoval jako ředitel hotelu, jeho průměrný měsíční příjem činil 180 000 Kč. Ke dni 31. 5. 2022 s ním tehdejší zaměstnavatel ukončil pracovní poměr dohodou s odstupným ve výši 668 939 Kč. V řízení stěžovatel namítal, že má od vypuknutí pandemie covidu příjmy toliko z provozování obchodu ve výši 2 000 EUR. Výše příjmu z tohoto podnikání podle závěru obvodního soudu odpovídá, přičemž stěžovatel tento obchod provozoval i v době, kdy byl ještě v pracovním poměru s nadprůměrným příjmem. Obvodní soud dospěl k závěru, že stěžovateli nic nebrání, aby byl zaměstnán a dosahoval vyšších příjmů než nyní. Argument vznesený při účastnickém výslechu stěžovatele, že stěžovatel nesehnal obdobné zaměstnání, zůstala v rovině obecného tvrzení, k němuž stěžovatel nepředložil žádné důkazy. Reálná hodnota výživného, stanoveného před 8 lety, se navíc značně snížila. S ohledem na aktuální zjištěné potřeby nezletilé tak soud ponechal výživné ve stejné výši jako doposud.
4. Městský soud v Praze následně odvolání stěžovatele nevyhověl, rozsudek obvodního soudu v záhlaví uvedeným rozhodnutím potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II). Stěžovatel neprokázal, že došlo na jeho straně k takové změně majetkových poměrů, které by odůvodňovaly navrhovanou razantní změnu výživného na nezletilou. Stěžovatel před obvodním soudem potvrdil, že nyní práci nehledá, neboť se stará o obchod, který vede již od roku 2019, což ostatně činil i v době, kdy zastával vysokou manažerskou pozici. I podle odvolacího soudu je výdělkový potenciál stěžovatele významný. Za takto zjištěného skutkového stavu je třeba s odkazem na § 913 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ("o. z.") uzavřít, že se stěžovatel bez dalšího důvodu vzdal svého potenciálně výhodnějšího zaměstnání. Uvedené nebylo zpochybněno ani předloženými e-maily z roku 2022 a 2023 o neúspěšném hledání práce stěžovatelem, a to již vzhledem k jejich neaktuálnosti. Stagnace cestovního ruchu a navazující stagnace provozu hotelových služeb z důvodu covidové situace, s ohledem na rozvoj pravidel cestovního ruchu v létě roku 2022, již nemůže být aktuálním důvodem, pro který stěžovatel nemůže být zaměstnán ve svém oboru. Navíc sám stěžovatel před obvodním soudem uvedl, že si práci v oboru nyní nehledá.
5. Městský soud se podrobně zabýval majetkovými poměry obou rodičů. K tvrzené majetkové situaci stěžovatele bylo daňovým přiznáním prokázáno, že hrubý roční příjem stěžovatele je 19 470,10 EUR a obrat 239 950,92 EUR. Je zřejmé, že stěžovatel má nepřiměřené náklady na dosažení zisku, což souvisí s tvrzením vedlejší účastnice (matky nezletilé) o stěžovatelově zakoupení vozidla značky Tesla na leasing. Městský soud upozornil, že na výpisech z účtu banky stěžovatele se ještě v roce 2023 počáteční zůstatky pohybují v rozmezí 50 000 Kč až 150 000 Kč. Až v roce 2024, kdy stěžovatel podal žalobu na snížení výživného, se výše počátečních zůstatku začala pohybovat v rozmezí 500 Kč až 1 500 Kč. Pokud stěžovatel namítá, že má k dispozici částku 2 000 EUR měsíčně, tato zcela zjevně neodpovídá stěžovatelem deklarovaným měsíčním výdajům (jen za automobil jde podle stěžovatele měsíčně o 660 EUR, nájemné je deklarováno ve výši 989 EUR měsíčně; přičemž není zřejmé, z jakých finančních zdrojů stěžovatel hradí ostatní běžné výdaje sobě a své současné rodině). Městský soud nemohl odhlédnout od dalších stěžovatelem uváděných skutečností, které celkově hodnotil jako nevěrohodné (např. stěžovatel ještě v říjnu 2023 poslal své manželce částku podpory ve výši 99 000 Kč, přičemž o půl roku později již uvádí, že nemá k dispozici žádné úspory). Tvrzení stěžovatele z hlediska jeho majetkové situace odvolací soud hodnotil jako značně nevěrohodná. Na základě provedeného dokazování je zřejmé, že stěžovatel nemůže hospodařit pouze s deklarovanou částkou. Obvodní soud nepochybil, vycházel-li z příjmového potenciálu stěžovatele. Rovněž příjmy matky nezletilé (vedlejší účastnice) byly obvodním soudem hodnoceny přiléhavě. Poměry nezletilé se změnily, po osmi letech dívka studuje soukromou střední školu a je v jejím zájmu, aby dokončení školy nebránila nedostatečná saturace potřeb jejími rodiči.
6. Stěžovatel nesouhlasí s tím, že obecné soudy nepřistoupily ke snížení výživného pro jeho nezletilou dceru. Ústavnímu soudu doložil další e-maily, nad rámec důkazů provedených před odvolacím soudem, které prokazují jeho neúspěšnou snahu o nalezení zaměstnání v oboru cestovního ruchu. Rozhodnutí obecných soudů jsou povšechná, nedostatečně zohledňující reálné příjmy stěžovatele. Soudy bez dalšího přisvědčily tvrzením matky nezletilé (vedlejší účastnici), která si své příjmy a výdaje před obecným soudem nezvládla prokázat vyúčtováním. Soudy tak pouze mechanicky aplikovaly příjmovou situaci stěžovatele v minulosti a pominuly situaci současnou.
7. Ústavní soud nejprve zkoumal splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou, která byla účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu, a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny přípustné zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
8. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, a proto k přezkumu jejich rozhodovací činnosti přistupuje zdrženlivě. V kontextu rodinného práva pak zasahuje pouze ve skutečně extrémních případech. Posouzení konkrétních okolností každého případu a přijetí odpovídajícího rozhodnutí totiž náleží opatrovnickým soudům, které mají k účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí důkazy, komunikují se všemi dotčenými osobami, a činí tak relevantní skutkové závěry z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci.
9. Ústavní soud nemá rozhodovat, kterému z rodičů má být dítě svěřeno do péče, jaký má být rozsah styku dítěte s druhým rodičem, ani jak vysoké má být výživné. Nepřísluší mu ani přehodnocovat již provedené důkazy. Jeho úkolem je pouze posoudit, zda opatrovnické soudy nevybočily z mezí ústavnosti. Vztáhne-li obecný soud své právní závěry k dostatečným skutkovým zjištěním a podepře-li je přezkoumatelným a logickým odůvodněním, nelze jeho postup hodnotit jako neústavní [usnesení ze dne 10. 11. 2020
sp. zn. II. ÚS 2598/20
(U 18/103 SbNU 411), bod 11 či usnesení ze dne 10. 12. 2019
sp. zn. II. ÚS 1740/19
, bod 5]. Ústavní soud se tedy zaměřuje zejména na to, zda opatrovnické soudy za účelem zjištění nejlepšího zájmu dítěte shromáždily veškeré potřebné důkazy, zda hodnocení důkazů odpovídalo principům zakotveným v hlavě páté Listiny a v občanském soudním řádu, a zda byla jejich rozhodnutí řádně odůvodněna [nálezy ze dne 14. 1. 2020
sp. zn. I. ÚS 3241/19
(N 8/98 SbNU 56), bod 17, či ze dne 16. 6. 2015
sp. zn. II. ÚS 2943/14
(N 110/77 SbNU 607), bod 19].
10. Argumentaci, která by z pohledu výše nastíněného přezkumu Ústavního soudu byla způsobilá zpochybnit odůvodnění poskytnuté obecnými soudy, stěžovatel v ústavní stížnosti neuvádí.
11. Obecné soudy při rozhodování o návrhu stěžovatele na změnu výživného vycházely jak z listinných důkazů předložených stěžovatelem, tak i z výpovědi stěžovatele, z výpovědi matky nezletilé a účastníky předložených dokumentů; dále z vyjádření nezletilé a dalších řádně provedených listin. Zjevně neopodstatněná je tak námitka stěžovatele, že soudy nezjistily skutečné příjmy a majetek matky. Městský soud (ani obvodní soud) svá rozhodnutí nepostavily na nezodpovědném způsobu života stěžovatele, podstatný byl toliko závěr o neexistenci změny poměrů v příjmech otce a snížení reálné hodnoty výživného v důsledku plynutí času. Na závěrech o nevěrohodnosti (resp. vzájemné rozpornosti) jednotlivých tvrzení stěžovatele k jeho majetkové situaci Ústavní soud neshledal žádné ústavně relevantní pochybení. Závěry obecných soudů plynoucí z dokazování jsou v tomto ohledu plně přezkoumatelné a racionální.
12. Protože Ústavní soud neshledal důvodnou ani ostatní argumentaci stěžovatele, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. O návrhu podle § 39 zákona o Ústavním soudu tento soud samostatně nerozhodoval, neboť se věcí zabýval bez zbytečného odkladu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. července 2025
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu