Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně (soudce zpravodaje) a soudců Pavla Šámala a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti Libora Dušila a Ireny Dušilové, zastoupených Mgr. Janem Koptišem, advokátem, sídlem Krokova 2776/59, České Budějovice, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. dubna 2024 č. j. 26 Cdo 607/2024-142, rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. září 2023 č. j. 7 Co 715/2023-119 a rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. dubna 2023 č. j.
9 C 38/2022-93, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního soudu v Českých Budějovicích, jako účastníků řízení, a právnické osoby Společenství vlastníků X, jako vedlejší účastnice řízení, spojené s návrhem na zrušení § 9 odst. 2 písm. l) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, v části "s výjimkou sporů o příspěvky členů společenství vlastníků na správu domu a pozemku, sporů o zálohy na úhradu za služby a způsobu rozúčtování cen služeb", takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví označených soudních rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi byl porušen zejména čl. 1, čl. 11 odst. 1 a 3, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že napadeným rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích (dále jen "okresní soud") bylo stěžovatelům (jako žalovaným) uloženo společně a nerozdílně zaplatit vedlejší účastnici (jako žalobkyni) částku 65 789,02 Kč s příslušenstvím, která představovala dlužné příspěvky na správu domu a pozemku a zálohy na služby, a dále částku ve výši 23 326,20 Kč jako náhradu nákladů řízení.
3. K odvolání stěžovatelů Krajský soud v Českých Budějovicích v záhlaví označeným rozsudkem rozsudek okresního soudu potvrdil a rozhodl, že stěžovatelé jsou povinni zaplatit vedlejší účastnici společně a nerozdílně náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 10 318 Kč.
4. Proti tomuto rozsudku brojili stěžovatelé dovoláním, to však Nejvyšší soud napadeným usnesením podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), odmítl a stěžovatelům uložil zaplatit společně a nerozdílně vedlejší účastnici na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 888,40 Kč. Uvedený soud dospěl k závěru, že dovolání není přípustné, neboť napadené rozhodnutí krajského soudu je v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, zejména s usnesením ze dne 7. 12. 2022 sp. zn. 26 Cdo 2612/2022, které se týkalo obdobné věci týchž účastníků řízení a proti němuž byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud usnesením ze dne 21. 3. 2023 sp. zn. I. ÚS 501/23 odmítl. Dále shledal, že případná není ani námitka, že k vedení řízení v prvním stupni byl podle § 9 odst. 2 písm. l) o. s. ř. příslušný krajský soud, neboť předmětem sporu nebyl přezkum procesu přijetí rozhodnutí shromáždění vedlejší účastnice, nadto o věcné příslušnosti již rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 12. 1. 2023 č. j. Ncp 31/2023-35.
5. Stěžovatelé tvrdí, že vedlejší účastnice předepsala platby měsíčních záloh na plnění poskytovaná s užíváním bytu a plateb na provoz a správu domu a pozemku nesprávně, protože vycházela z nelegitimně provedené změny stavby, spočívající ve vybudování nových výtahů, na kterou nereagovala vyhotovením změny prohlášení vlastníka. Od roku 2018 jsou tak nuceni hradit měsíčně položky "splátka účelového úvěru" ve výši 1 079 Kč a "výtah" ve výši 80 Kč. Odmítají, že by rozhodování o nových výtazích spadalo do působnosti shromáždění vedlejší účastnice, majíce za to, že daná výstavba měla být řešena smlouvou o výstavbě (§ 1163 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník).
6. V této souvislosti stěžovatelé argumentují, že vedlejší účastnice není vlastníkem žádného bytu, spoluvlastníkem společných částí domu ani vlastníkem pozemku, a nemůže proto vystupovat v pozici stavebníka, přičemž upozorňují, že stavebnímu úřadu byla jako rozhodnutí shromáždění o výstavbě nových jednotek předložena (a jako důkaz ve správním řízení byla použita) listina označená jako "Schválení výtahů podle nových stanov", i když ji napadli žalobou v občanskoprávním řízení. Upozorňují, že vedlejší účastnice nerespektovala jejich vůli v podobě nesouhlasu s daným stavebním záměrem a že při rozhodování o vybudování nových výtahů nepostupovala v souladu se stanovami a zákonem. Soudům nižších stupňů pak vytýkají, že se danou argumentací nezabývaly, a tvrdí, že proto jsou jejich rozhodnutí nepřezkoumatelná.
7. Stěžovatelé dále namítají, že na posuzovanou věc bylo třeba aplikovat § 9 odst. 2 písm. l) o. s. ř., neboť předmětem sporu nebylo jen rozhodování o (ne)splnění jejich platební povinnosti, ale především rozhodování o jednání vedlejší účastnice, které spočívalo v přijetí usnesení na shromáždění dne 26. 10. 2016 a které je podle stěžovatelů svou povahou rozhodováním o statusové věci týkající se samotné podstaty právního života společenství vlastníků jednotek; věc tak měla být projednávána v režimu § 85 a násl. zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů. Okresní soud měl proto předložit věc nadřízenému soudu k rozhodnutí o věcné příslušnosti.
8. Vzhledem k nutnosti posuzovat celou věc nejen z pohledu platební povinnosti člena společenství, ale i z pohledu jednání společenství vlastníků jednotek jako celku, bylo podle stěžovatelů třeba uvedené ustanovení interpretovat ve "smyslu podřazení věci rozhodování krajským soudem jako soudem prvého stupně". Samotné napadené ustanovení pak "v tomto kontextu" má podle nich porušovat jejich ústavně zaručené právo (pozn.: zřejmě podle čl. 38 odst. 1 Listiny).
9. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu obecných soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování soudů. Úkolem Ústavního soudu je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo.
Nutno proto vycházet z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.
10. Stěžovatelé nesprávné stanovení příspěvků na správu domu a pozemku a záloh na služby vyvozují z údajné neplatnosti usnesení, které přijalo shromáždění dne 26. 10. 2016 ohledně výstavby nových výtahů, a absence prohlášení vlastníka, přičemž namítají, že se obecné soudy s touto jejich argumentací nevypořádaly, a že tudíž jsou jejich rozhodnutí nepřezkoumatelná. Ve skutečnosti však stěžovatelé jen opakují své argumenty, na které obecné soudy reagovaly v odůvodnění napadených rozhodnutí a náležitě se s nimi vypořádaly, když stěžovatelům vysvětlily, že jednak jejich námitky nejsou s hlediska jejich povinnosti hradit spornou částku relevantní, a jednak že se otázkami, na nichž stěžovatelé staví nesprávné stanovení příspěvků a záloh, nemohou zabývat, neboť již byly vyřešeny v jiných řízeních.
Vzhledem k tomu plně obstojí i závěr Nejvyššího soudu, že předmětem sporu bylo pouze zaplacení příspěvků na správu domu a pozemku a záloh na služby, a že tudíž k vedení řízení v prvním stupni byl podle § 9 odst. 2 písm. l) o. s. ř. věcně příslušný okresní soud.
11. Z hlediska ústavnosti tak Ústavní soud (stejně jako v obdobné věci stejných účastníků, kde rozhodl již zmíněným usnesením sp. zn. I. ÚS 501/23 ) nemá co obecným soudům vytknout. Z tohoto důvodu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný. Návrh na zrušení části ustanovení § 9 odst. 2 písm. l) o. s. ř., jakožto návrh akcesorický, sdílí osud věcně "neprojednatelné" ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. července 2024
Jan Svatoň v. r. předseda senátu