Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jana Svatoně, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Pavla Šámala ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Miloše Majnera, zastoupeného JUDr. Michalem Krýslem, advokátem, se sídlem náměstí Republiky 204/30, Plzeň, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. března 2024 č. j. 11 Co 70/2024-191 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. listopadu 2023 č. j. 32 Nc 10092/2022-127, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení shora uvedených rozhodnutí. Má za to, že byla porušena jeho práva, uvedená v čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a v čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky,
2. Stěžovatel v odůvodnění ústavní stížnosti uvedl, že podáním ze dne 14. 5. 2022 se domáhal po žalované České republice náhrady škody v souhrnné výši 3 000 000 Kč, a to s paralelní žádostí o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení právního zástupce z řad advokátů. Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl usnesením pod č. j. 32 Nc 10092/2022-127 ze dne 29. 11. 2023 tak, že stěžovateli osvobození od soudních poplatků nepřiznal a neustanovil mu ani právního zástupce. O odvolání stěžovatele následně rozhodl senát Městského soudu v Praze usnesením vydaným pod č. j. 11 Co 70/2024-191 ze dne 14. 3. 2024, kterým změnil výrok I. rozhodnutí obvodního soudu tak, že řízení o žádosti stěžovatele o osvobození od soudního poplatku a ustanovení právního zástupce zastavil.
3. Stěžovatel je toho názoru, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, když tento odůvodnil své rozhodnutí, jímž změnil předcházející usnesení obvodního soudu, tím, že se jedná v rámci probíhajícího řízení o opakovaný návrh stěžovatele o osvobození od soudních poplatků a o určení zástupce z řad advokátů, přičemž stěžovatel ve své nynější žádosti údajně netvrdí žádné nové skutečnosti, které by znamenaly změnu od posledního soudního rozhodnutí soudu v této záležitosti.
Za tohoto stavu odvolací soud řízení o žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků a o žádosti stěžovatele o ustanovení zástupce z řad advokátů zastavil pro překážku věci rozsouzené, a to s odkazem na ustanovení § 104 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 159a odst. 4 o.s.ř. Stěžovatel však tvrdí, že ve svých podáních ze dne 7. 11. 2023 a ze dne 8. 11. 2023, ve kterých opětovně požádal obecný soud o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů, náležitě uvedl další nové významné skutečnosti k posuzované věci.
Soudy prý rovněž řádně nepřihlédly k jeho tíživé životní a finanční situaci, na kterou opakovaně poukazoval a zdůrazňoval ji.
4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud setrvale zastává stanovisko, že rozhodnutí o tom, zda jsou splněny zákonem stanovené podmínky pro osvobození od soudních poplatků, spadá výhradně do rozhodovací sféry obecných soudů. Současně však v řadě rozhodnutí uvádí, že příslušná ustanovení právních předpisů, upravující osvobození od soudních poplatků, je třeba vykládat v souladu se smyslem a účelem této právní úpravy tak, aby účastníkům řízení nebylo v opodstatněných případech upíráno právo na přístup k soudu a aby zneužíváním práva na osvobození od soudních poplatků nedocházelo ke zbytečnému zatěžování soudů, tedy aby byla správně použita příslušná ustanovení upravující osvobození pro daný typ řízení (srovnej např. nález sp. zn. II. ÚS 2432/08
ze dne 5. března 2009)
5. V daném případě Ústavní soud shledal, že stěžovatelem uplatněná argumentace nesvědčí o existenci jakýchkoliv skutečností, které by měly být důvodem ke zrušení ústavní stížností napadených rozhodnutí. Obecné soudy srozumitelně svá rozhodnutí odůvodnily; okresní soud i krajský soud ústavně souladným způsobem aplikovaly příslušné právní předpisy, postupovaly v souladu s judikaturou Ústavního soudu a při rozhodování o opakované žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků v napadených usneseních řádně vyhodnotily skutečnosti uvedené stěžovatelem, a neshledaly existenci žádných nových skutečností oproti těm, které posuzovaly při rozhodování o předchozí žádosti stěžovatele.
6. Ústavní soud již mnohokrát zdůraznil, že není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo dohledu nad jejich rozhodovací činností, do které je povinen zasáhnout pouze tehdy, pokud zásahem orgánu veřejné moci dojde k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele. K takové situaci ovšem ve zkoumaném případě nedošlo, ačkoliv stěžovatel je zjevně jiného právního názoru.
7. Ústavní stížnost tak byla odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. září 2024
Jan Svatoň v. r.
předseda senátu