Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Ronovské (soudkyně zpravodajky) a soudců Pavla Šámala a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele J. P., zastoupeného Mgr. Ladislavem Veselým, advokátem, sídlem Vídeňská 11/127, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 19 Co 188/2023-186 ze dne 20. 3. 2024, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a M. P. a nezl. B. P., jako vedlejších účastnic řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Podanou ústavní stížností stěžovatel brojí proti zvýšení výživného pro jeho nezletilou dceru, a to i zpětně.
2. Matka nezletilé podala k Městskému soudu v Brně (dále jen "městský soud") dne 1. 12. 2022 návrh na zvýšení výživného otce pro nezletilou, a to zpětně od 1. 12. 2019. Předchozím rozhodnutím bylo výživné pro nezletilou stanoveno rozhodnutím soudu v roce 2017, a to ve výši 3 500 Kč (stejným rozhodnutím bylo stanoveno i výživné pro druhou, nyní již zletilou dceru stěžovatele, a to ve výši 4 000 Kč). Stěžovatel se zvýšením souhlasil, nikoli však pro rok 2021, kdy se potýkal s nepříznivým zdravotním stavem - pro tento rok naopak navrhl snížení výživného.
3. Městský soud rozhodl tak, že výživné stanovil ve výši 5 000 Kč měsíčně od 1. 10. 2022 a stěžovateli uložil uhradit nedoplatek na výživném činící ke dni vydání rozhodnutí 15 000 Kč. Naopak jeho návrh na snížení výživného zamítl a žádnému z účastníků nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení. Zohlednil růst potřeb nezletilé i růst příjmů stěžovatele, a to i přes pokles jeho příjmů ze zaměstnání v roce 2021. Přihlédl též k tomu, že až do podzimu 2022 stěžovatel s dcerou udržoval "nadstandardní vztahy" a finančně přispíval na její potřeby a zájmy nad rámec stanoveného výživného. Co se týče zamítnutí návrhu na snížení výživného, poukázal městský soud též na § 923 odst. 2 občanského zákoníku, podle něhož se spotřebované výživné nezletilého nevrací.
4. Proti tomuto rozsudku podala odvolání matka. Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") rozsudek městského soudu změnil tak, že změnu výše výživného stanovil ke dřívějšímu dni a odstupňovaně: pro rok 2021 uložil stěžovateli hradit výživné ve výši 4 000 Kč měsíčně, od 1. 1. 2022 do 31. 8. 2023 ve výši 5 000 Kč a od 1. 9. 2023 ve výši 5 700 Kč. Tomu odpovídajícím způsobem změnil i výrok o výši dlužného výživného. Potvrdil výrok o náhradě nákladů a sám žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů odvolacího řízení. Zohlednil, že stěžovatelův čistý měsíční příjem až do konce roku 2020 dosahoval 24 000 Kč, což při stanovených vyživovacích povinnostech nepřipouštělo navýšení nad dříve stanovených 3 500 Kč. Odůvodnil ale, že s tím, jak stěžovatelův čistý měsíční příjem v dalších letech rostl (z 25 700 Kč v roce 2021 až na 32 000 Kč v letech 2023 až 2024), se měl formou výživného podílet na úhradě zvýšených potřeb dcery. Přisvědčil tomu, že dárky a způsob trávení volného času s nezletilou (dovolená) nelze považovat za plnění nad rámec vyživovací povinnosti.
5. V ústavní stížnosti stěžovatel rekapituluje, jakým způsobem bylo soudy rozhodováno o výši výživného pro obě jeho dcery. Vyjadřuje se k vývoji vztahu s dcerami, který byl až do roku 2022 dobrý, poté se ale odcizili, nad čímž pociťuje lítost. Zmiňuje také svůj zdravotní stav a majetkové poměry, včetně způsobu vypořádání společného jmění manželů mezi stěžovatelem a matkou.
6. Stěžovatel cituje z nálezu
sp. zn. IV. ÚS 2173/23
ze dne 24. 1. 2024, v němž Ústavní soud zdůraznil nezbytnost vycházet z výdělkových možností rodiče odpovídajících reálné situaci v čase a místě; výši výživného určeného zpětně je podle něj nutno posuzovat podle tehdejších poměrů rodiče. Výživné, které krajský soud stanovil zpětně, podle něj tyto zásady popírá, jelikož bylo stanoveno nepřiměřeně vysoké. V tomto pochybení stěžovatel spatřuje porušení svého práva na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, dále jen "Listina"), dále poukazuje též na ochranu své důstojnosti (čl. 10 odst. 1 Listiny) a právo na ochranu vlastnictví (čl. 11 Listiny).
8. Ústavní soud předesílá, že není dalším instančně nadřízeným stupněm soustavy obecných soudů (srov. čl. 91 odst. 1 Ústavy). Jeho úkolem je podle čl. 83 Ústavy ochrana ústavnosti, z čehož plynou omezení v jeho přezkumné činnosti. Do rozhodnutí obecných soudů zasahuje jen tehdy, došlo-li k porušení ústavou chráněných práv stěžovatele (srov. např. nález sp. zn. II. ÚS 45/94
ze dne 25. 1. 1995; všechna odkazovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz). Řízení před Ústavním soudem tedy neslouží k pokračování v polemice s rozhodnutími obecných soudů v rovině podústavního práva, jestliže nemá přesah do roviny ústavou chráněných práv. Současně je povinností stěžovatele, aby v ústavní stížnosti vymezil, v čem konkrétně spatřuje porušení svých ústavně chráněných práv.
9. Stěžovatelova ústavní stížnost je formulovaná tak, že sice označuje práva, která měla být napadeným rozhodnutím porušena (čl. 36 odst. 1, čl. 10 odst. 1 a čl. 11 Listiny), ústavněprávní argumentace však rozpracovaná není. Je nicméně seznatelné, že vytýká městskému soudu, že nenásledoval nález sp. zn. IV. ÚS 2173/23
. V něm se Ústavní soud kriticky vyjádřil k tomu, pokud obecné soudy při stanovení výživného zpětně nezohlední skutečné poměry povinného rodiče, a namísto toho vycházejí z tzv. potenciality příjmu, aniž však výši takto určeného potenciálního příjmu podpoří dostatečně přesvědčivými důvody. Ze stěžovatelovy ústavní stížnosti už však neplyne, v čem konkrétně měl krajský soud porušit stěžovatelova práva obdobným způsobem jako obecné soudy ve věci řešené nálezem sp. zn. IV. ÚS 2173/23
. Krajský soud (stejně jako před ním soud městský) nevycházel ze stěžovatelova potenciálního příjmu, nenavyšoval tak svou vlastní úvahou jeho skutečné příjmové poměry. Naopak se zjištěním jeho skutečných příjmových poměrů v minulém období zabýval pomocí podrobného dokazování v souladu s vyšetřovací zásadou, která ovládá tento druh řízení (viz nález sp. zn. I. ÚS 593/04
ze dne 20. 12. 2005). Od takto zjištěné výše příjmu potom odvíjel výši stanovené vyživovací povinnosti, přičemž přihlížel k tomu, že nemůže být stanovena nepřiměřeně vysoká (viz úvahy v závěru bodu 11 napadeného rozsudku). Ústavní soud má proto za to, že se krajský soud snažil důsledně posuzovat stěžovatelovy tehdejší poměry. Za přiléhavý pro danou věc pak Ústavní soud považuje svůj závěr o ústavně konformním výkladu § 922 občanského zákoníku ve prospěch zpětného stanovení výživného v souladu s nejlepším zájem dítěte (viz nález sp. zn. I. ÚS 871/24
ze dne 25. 9. 2024), v jehož intencích se krajský soud pohyboval.
10. Lze proto mít za to, že stěžovatel spíše rozporuje konkrétní závěry, k nimž krajský soud dospěl. Ani v rovině podústavního práva však stěžovatelova argumentace není dostatečně konkrétní na to, aby se jí potenciálně bylo možné zabývat.
11. Ústavní soud proto vzhledem k nedostatečnosti odůvodnění ústavní stížnosti posoudil věc obecně z pohledu záruk práva na soudní ochranu, které dopadají i na řízení soudu ve věci výživy nezletilého dítěte (srov. např. nález sp. zn. IV. ÚS 1578/23
ze dne 14. 5. 2024, body 24 až 25 a v nich dokazovaná judikatura). Otázka posouzení návrhu na určení výživného pro nezletilé děti je věcí volné úvahy soudu závislé na posouzení možností a schopností osoby k výživě povinné a odůvodněných potřeb osoby oprávněné. Krajský soud dostál své povinnosti tuto úvahu jasným a přezkoumatelným způsobem vyložit. Jasně vymezil, jaká učinil skutková zjištění ohledně příjmů stěžovatele a srozumitelně odůvodnil svou úvahu o postupném zvyšování výživného. Krajský soud dále přezkoumatelně vysvětlil, proč započetl mezi příjem stěžovatele část jeho měsíčních cestovních náhrad a v roce 2021 také pobírané nemocenské ? zohlednil tedy specifické okolnosti, které ovlivnily stěžovatelovy příjmové poměry v tomto roce, kdy prodělal infarkt, což omezilo jeho výdělkové možnosti. Stěžovatel neupozorňuje na to, že by se krajský soud opomněl jakoukoli podstatnou skutkovou okolností zabývat.
12. Ústavní soud z výše uvedených důvodů mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 27. listopadu 2024
Kateřina Ronovská v. r.
předsedkyně senátu