Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce Jaromíra Jirsy a soudce zpravodaje Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelky STATUS stavební a.s., sídlem Nádražní 998, Humpolec, zastoupené Danielem Rosickým, B.A LL.B., advokátem, sídlem Jáchymova 26/2, Praha 1, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 5. 2025, č. j. Ncd 23/2025-1301, za účasti Vrchního soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Kinskych 602 s.r.o., jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Vrchní soud v Praze ("vrchní soud") rozhodl napadeným usnesením o přikázání věci, kterou vedl původně Okresní soud v Pelhřimově ("okresní soud") pod sp. zn. 12 C 18/2021, Obvodnímu soudu pro Prahu 5 ("obvodní soud"). Podnět k přikázání věci podala vedlejší účastnice.
2. Vrchní soud i přes nesouhlas stěžovatelky shledal podnět vedlejší účastnice důvodným. Vycházel ze skutečnosti, že u navrhovaného soudu jsou vedena další řízení týkající se téže smlouvy o dílo uzavřené mezi účastnicemi řízení. Většina svědků a znalci, kteří jsou navrhováni k výslechu, bydlí či mají sídlo v Praze. Také oba právní zástupci účastnic sídlí v Praze. Podle vrchního soudu bude přikázáním věci obvodnímu soudu zcela zřejmě dosaženo účelu sledovaného ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. - hospodárnějšího a rychlejšího projednání věci. Současně nebude navozen stav, který by byl v poměrech některé z účastnic zásadně nepříznivý, a žádná z účastnic řízení nebude znevýhodněna v přístupu k soudu a možnosti uplatňovat svá práva.
3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že v předmětném řízení jde o částku cca 10 094 000 Kč s příslušenstvím. Té se po stěžovatelce domáhá vedlejší účastnice z titulu smluvní pokuty z důvodu porušení smlouvy o dílo. U okresního soudu již proběhlo v letech 2022-2055 celkem 11 soudních jednání, téměř každé z nich trvalo 4 hodiny. Byly provedeny takřka všechny důkazy a vyslechnuti navrhovaní svědci i znalci (konkrétně jmenuje devět osob). V průběhu řízení nedošlo ke změně obsazení soudu, věc od samého počátku řeší tentýž samosoudce.
4. Teprve po 4 letech vedlejší účastnice navrhla přikázání věci jinému soudu, přitom to byla právě vedlejší účastnice, která si v roce 2021 místně příslušný soud podáním žaloby sama zvolila. Stěžovatelka okresnímu soudu sdělila, že s přikázáním věci nesouhlasí, neboť je dané řízení po 4 letech již v pokročilé fázi, takřka před rozhodnutím soudu prvního stupně. Přikázání jinému soudu naopak povede k průtahům v řízení, jelikož se obvodní soud bude muset detailně seznámit s obsahem celého spisu a se všemi již provedenými důkazy. Některé z nich bude muset navíc zopakovat (výslechy znalců a výslechy svědků). Delegace věci tak není namístě, neboť nepovede k rychlejšímu a hospodárnějšímu vyřízení věci.
5. Stěžovatelka ve svém vyjádření okresní soud upozornila, že není pravdivé tvrzení vedlejší účastnice o lepší dostupnosti projektové dokumentace, neboť její kompletní sada, včetně relevantních soutisků, je již součástí spisu vedeného okresním soudem. Rovněž namítala, že okresním soudem již byly provedeny výslechy svědků, a proto není relevantní místo jejich bydliště. Vrchní soud se však námitkami stěžovatelky nezabýval a své rozhodnutí založil pouze na tvrzení vedlejší účastnice. Napadené rozhodnutí proto stěžovatelka považuje za nepřezkoumatelné. Stěžovatelka uzavírá, že v dané věci nebyly prokázány důvody natolik mimořádné a významné, aby ospravedlnily průlom do ústavně zaručeného práva na zákonného soudce. Své výhrady podpořila odkazy na judikaturu Ústavního soudu.
6. Z uvedených důvodů se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, a to pro porušení základních práv zaručených čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
7. Po prostudování ústavní stížnosti a připojených dokumentů dospěl Ústavní soud k závěru, že představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
8. Ústavní soud ve své rozhodovací činnosti opakovaně zdůrazňuje, že rozhodnutí o místní příslušnosti je procesním rozhodnutím. Na takové rozhodování nelze klást stejné nároky jako na rozhodování meritorní. Ústavněprávní přezkum rozhodování obecných soudů totiž primárně směřuje k přezkumu meritorních rozhodnutí a přezkum procesních rozhodnutí Ústavní soud připouští pouze výjimečně tam, kde by porušením procesních předpisů v průběhu řízení došlo k nenapravitelnému důsledku, tzn. k zásahu do základních práv účastníků řízení. Jde především o to, aby takové rozhodnutí nebylo svévolné, tzn. ústavně excesivní (k tomu srov. např. usnesení ze dne 8. 10. 2019, sp. zn. I. ÚS 3043/19 a další).
9. Ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. určuje, že věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána z důvodu vhodnosti. Podle § 12 odst. 3 o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána, a účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu a z jakého důvodu má být věc přikázána. Při rozhodování o přikázání věci jde tedy o výklad a aplikaci podústavního práva, což ovšem přísluší výlučně obecným soudům. Jak bylo uvedeno, výjimku by představovalo např. porušení procesních pravidel zakládající porušení práva na soudní ochranu nebo učinění závěrů, které by zcela vybočovaly z metod právního výkladu. Až v takovém případě by byl namístě kasační zásah Ústavního soudu.
10. Ústavní soud je se stěžovatelkou zajedno, že přikázání věci přichází v úvahu jen výjimečně, a tento procesní institut je proto třeba vykládat restriktivně. Hlavní podmínkou je naplnění okolností umožňujících hospodárnější, rychlejší či po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. Posouzení konkrétních okolností, které by mohly odůvodnit přikázání věci jinému místně příslušnému soudu, je však na obecných soudech, a proto i důvody uváděné vrchním soudem v nyní posuzované věci mohou být relevantní. Vrchní soud návrhu vedlejší účastnice na delegaci vhodnou vyhověl, přičemž důvody pro hospodárnější a rychlejší projednání věci dovodil ze skutečnosti, že před obvodním soudem jsou vedena další řízení týkající se téže smlouvy o dílo a že se bydliště svědků i sídla právních zástupců stěžovatelky i vedlejší účastnice nachází v Praze.
11. Ústavní soud si je (i ve světle své judikatury) vědom toho, že vrchním soudem uváděné důvody nejsou natolik výjimečné a mimořádné, že by muselo k přikázání jinému soudu dojít, avšak zároveň jde o okolnosti, které k takovému rozhodnutí vést mohou. Jde-li o námitky stěžovatelky, lze si jistě představit i podrobnější odůvodnění napadeného usnesení a vrchní soud měl bezesporu reagovat na stěžovatelčiny námitky. Ani popsané nedostatky však v tomto konkrétním případě nevedou Ústavní soud k závěru, že jde o exces, neboť teprve ten by otázku vhodné delegace povýšil na ústavněprávní úroveň. Jak již bylo řečeno, jde o procesní rozhodnutí, kterým se řízení nekončí a nerozhoduje se tak meritorně o právech a povinnostech účastníků řízení.
12. Ústavní soud tedy uzavírá, že v nyní posuzované věci jde pouze o výklad podústavního práva opřený o konkrétní okolnosti, které Ústavnímu soudu zásadně nepřísluší přehodnocovat. Pro Ústavní soud je ústavní stížností napadené rozhodnutí, jímž vrchní soud věc přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 5, z ústavního hlediska akceptovatelné.
13. Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 22. července 2025
Pavel Šámal v. r. předseda senátu