Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jana Svatoně, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Pavla Šámala ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky V. M., zastoupené Mgr. Filipem Hajným, advokátem se sídlem Rubešova 83/10, Praha 2, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. dubna 2024 č. j. 18 Co 115/2024-6782, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
8. Celkový prostor pro kasační zásah Ústavního soudu je proto v kombinaci s omezeným přezkumem předběžného opatření jako rozhodnutí zatímní povahy velmi zúžen, v důsledku čehož se jeho přezkumná pravomoc soustředí pouze na posouzení toho, zda nejde o extrémní rozhodnutí, které by bylo založeno na libovůli, resp. které by jinak zasáhlo do práva účastníka řízení na soudní ochranu.
9. Ústavní soud má za to, že stěžovatelce lze dát za pravdu v tom smyslu, že odvolací soud pochybil, pokud ve svém rozhodování nezohlednil závěry obsažené v nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. 16/09 a změnil rozhodnutí nalézacího soudu, čímž prakticky vyloučil možnost podání opravného prostředku proti rozhodnutí, jímž jsou, byť dočasně, upravována práva a povinnosti účastníků řízení. V souvislosti s uvedeným však Ústavní soud v minulosti připustil prolomení závěrů nálezu sp. zn. Pl. ÚS 16/09 , a to vždy ve zcela výjimečných případech. Lze odkázat např. na usnesení sp. zn. III. ÚS 470/12 ze dne 14. 11. 2013, v němž zrušení předběžného opatření Ústavním soudem představovalo hrozbu přímého, bezprostředního a nadále již nenapravitelného zásahu do sféry možností faktického uspokojení v řízení uplatněného nároku. V rodinně-právních řízeních je pak možné uvést např. usnesení sp. zn. II. ÚS 1710/16 ze dne 9. 8. 2016, ve kterém Ústavní soud přistoupil k posouzení kolize mezi právem na uplatnění námitek vůči odvolání proti zamítavému rozhodnutí prvostupňového soudu na nařízení předběžného opatření (tedy právem na rovnost účastníků řízení a právem na spravedlivý proces) a potřebou (zatímní) úpravy nejen práv a povinností pěstouna ve vztahu k nezletilému, ale v konečném důsledku i úpravy samotných výchovných poměrů nezletilého (změna bydliště v důsledku změny bydliště pěstouna, nástup do MŠ v místě nového bydliště).
10. Odvolací soud tak sice může zcela výjimečně i změnit rozhodnutí o zamítnutí návrhu na předběžné opatření, avšak pouze za předpokladu, že řádně odůvodní naplnění zákonných podmínek pro vydání předběžného opatření (tzn. je prokázána naléhavost zatímní úpravy poměrů) a zároveň - s ohledem na konkrétní okolnosti případu předloží zvláštní zdůvodnění, proč nebyl možný standardní postup, např. hrozbu přímého, bezprostředního a nadále již nenapravitelného zásahu do sféry možností faktického uspokojení v řízení uplatněného nároku nebo jiné okolnosti, které takový postup podle soudu odůvodňují.
11. Ústavní soud se zabýval především tím, zda z odůvodnění napadeného usnesení lze seznat důvody, které odvolací soud považoval za natolik akutní, že se odchýlil od shora uvedené judikatury Ústavního soudu a sám ve věci rozhodl. Ústavní soud záměrně vypsal v narativní části svého odůvodnění hlavní body právní argumentace odvolacího soudu, jejichž sumář jej vedl k takovému postupu ve věci, který z hlediska zásad spravedlivého procesu nelze považovat za zcela bezvadný. Ústavní soud má přitom za to, že prvky legitimizující postup odvolacího soudu lze spatřovat především v té části rozhodnutí, která se týká zdraví nezletilého a nerespektování předchozích rozhodnutí a doporučení. Městský soud vyzvedl, že úprava vzájemných vztahů mezi rodiči a nezletilým se řeší již několik let, čemuž odpovídá též rozsah soudního spisu. Přitom již v předchozích soudních řízeních jak nalézací, tak i odvolací soud považovaly psychoterapeutickou léčbu nezletilého za urgentní. Pokud se v přístupu stěžovatelky k tomuto nepodařilo dosáhnout žádné změny, lze postup odvolacího soudu považovat za přiléhavý, byť s výše uvedenými výhradami. V situaci, kdy obecné soudy považovaly potřebu psychoterapeutické léčby nezletilého za akutní již minulosti, lze očekávat, že při nezměněném stavu věci se tato potřeba bude s plynoucím časem stávat naléhavější. Z výše vyložených důvodů považoval odvolací soud odbornou pomoc nezletilému za jeho nejlepší zájem, přičemž v osobě otce shledal rodiče, který již s nezletilým na terapeutické sezení dochází a je tak tím, kdo je schopen a ochoten nezletilému tuto pomoc zajistit. Z toho důvodu rozhodl o svěření nezletilého do jeho péče.
12. Odvolacímu soudu nelze vytknout, že by práva stěžovatelky, co by matky nezletilého, byla zcela pominuta. Je tomu tak proto, že výrokem, jímž došlo ke svěření nezletilého do péče otce, bylo rozhodnuto také o styku nezletilého s matkou. Tento sice nedosahuje takového rozsahu, jako předchozí asymetrická střídavá péče, nicméně odpovídá běžně praktikovanému rozsahu styku (dva víkendy v měsíci). V souvislosti s uvedeným považuje Ústavní soud za přiléhavé poznamenat, že střídavá péče představuje nejnáročnější formu styku, která klade na oba rodiče zvýšené požadavky stran jejich vzájemné komunikace a pochopení pro odlišný názor druhého rodiče.
13. Namítá-li stěžovatelka, že nezletilý nebyl v řízení před obecnými soudy zastoupen opatrovníkem, lze ji odkázat na obsah odůvodnění nalézacího (odst. 3) a odvolacího soudu (odst. 7). Spatřuje-li stěžovatelka pochybení obecných soudů v tom, že jí nebylo doručeno odvolání otce proti zamítnutí předběžného opatření, odkazuje Ústavní soud na svoji ustálenou judikaturu [např. nálezy ze dne 26. 9. 2005 sp. zn. IV. ÚS 310/05 (N 180/38 SbNU 443), ze dne 25. 1. 2007 sp. zn. III. ÚS 639/06 (N 15/44 SbNU 193) nebo ze dne 25. 4. 2012 sp. zn. I. ÚS 3428/11 (N 90/65 SbNU 213)], v níž se mimo jiné vyslovil k problematice ústavně souladného výkladu § 210 odst. 1 o. s. ř., z něhož vyplývá, že soud není povinen doručovat opisy odvolání směřující proti nikoliv meritorním rozhodnutím ostatním účastníkům řízení, a to z hlediska potenciálního rozporu s ústavně zaručeným právem účastníků řízení předložit své argumenty k podanému odvolání protistrany, jako součásti "spravedlivého" procesu ve smyslu čl. 37 odst. 3 Listiny, což však neznamená, že tak soud prvního stupně nemůže učinit na základě úvahy (ústavně souladné) o vhodnosti a účelnosti takového opatření s ohledem na okolnosti případu či specifikum věci. Ze sdělení stěžovatelky vyplývá, že tato se o podaném odvolání dozvěděla dva dny před vydáním napadeného usnesení, ovšem již nestihla reagovat. K tomu lze uvést, že v případě, kdy předmětem řízení byl návrh na vydání předběžného opatření, bylo lze očekávat, že odvolací soud rozhodne promptně a bez zbytečného odkladu.
14. S ohledem na výše uvedené proto Ústavní soud dospěl k závěru, že s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem nyní projednávaného případu je nutné před ochranou procesních práv stěžovatelky upřednostnit potřebu hájit nejlepší zájmy nezletilého, zde v rámci zatímní úpravy jeho výchovných poměrů prostřednictvím předběžného opatření městského soudu. Ústavní soud vnímá stěžovatelkou přednesenou právní argumentaci, ovšem s jejím hodnocením by se měly primárně zabývat obecné soudy. V této souvislosti Ústavní soud znovu připomíná zatímní charakter takového procesního rozhodnutí, a proto tvrzení obou stran sporu, ze strany stěžovatelky překládaných i v ústavní stížnosti, mohou být do budoucna předmětem řízení ve věci samé před obecnými soudy, v němž bude stěžovatelce dán dostatečný prostor pro uplatnění svých námitek i důkazních návrhů. Obdobný procesní prostor stěžovatelce skýtá i postup podle ustanovení § 77 odst. 2 o. s. ř. V každém případě však budou obecné soudy vždy povinny svá rozhodnutí činit s přihlédnutím k nejlepšímu zájmu nezletilého dítěte (ve smyslu čl. 3 Úmluvy o právech dítěte). Ostatně ten by však měli mít na paměti všichni účastníci sporu, řešeného v nyní přezkoumávaném řízení před obecnými soudy.
15. S ohledem na výše uvedené proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
4. Z odůvodnění napadeného usnesení se podává, že městský soud shledal vážné ohrožení zájmů nezletilého na jeho zdravém psychickém a fyzickém vývoji a z toho důvodu přistoupil k úpravě výchovného prostředí nezletilého. Soud naznal, že na straně nezletilého došlo od poslední úpravy (před cca třemi měsíci) k podstatné změně poměrů, kdy měl být nezletilý ze strany stěžovatelky vážně ohrožen na vývoji, neboť tato nerespektovala soudní rozhodnutí, doporučení, výzvy, kterých se jí během opatrovnického řízení dostalo.
Městský soud ve věci konstatoval, že rodiče nejsou schopni se dohodnout ani na tom, jaké zdravotnické zařízení bude lékařskou péči poskytovat, ale toliko vyhledávají péči jimi zvolených zdravotnických zařízení, kde se jim dostalo podpory v náhledu na jejich diagnózu. Stran poranění kotníku nezletilého vzal odvolací soud v potaz matkou předložené lékařské zprávy, které však byly následně negovány zprávou otce vydanou Thomayerovou nemocnicí v Praze. Pochybnost o závažnosti zdravotního stavu nezletilého vyplynula podle odvolacího soudu též ze zprávy Policie ČR o zásahu dne 21.
3. 2024 v Základní škole X, při které byl zdravotní stav nezletilého prověřen a bylo konstatováno, že nezletilý nejeví známky zhoršeného zdravotního stavu. Ve třídě se pohyboval bez známek poranění končetiny, pouze poté co byl dotázán na zranění, chvíli kulhal, přičemž posléze kulhat opomněl. Rovněž třídní učitelka si žádného zdravotního omezení nevšimla a psycholožka při pohovoru s nezletilým vyjádřila podezření, že nezletilý zranění toliko předstírá. K tomu odvolací soud poukázal na stanovisko stěžovatelky, která se listinnými důkazy snaží prokázat opak.
Za problematické považoval odvolací soud též tu skutečnost, že stěžovatelka nespolupracovala se soudy určenou psycholožkou, byť souhlas matky s poskytováním péče nezletilému byl nahrazen rozsudkem soudu. Ze zpráv psycholožky podle městského soudu vyplývá, že matka nezletilého instruovala, jak se v ordinaci má chovat, ukázala nezletilému zprávy psycholožky určené soudu. Z těchto důvodů psycholožka dospěla k závěru, že matka s největší pravděpodobností manipuluje s dítětem proti druhému rodiči, nepodporuje péči o jeho zdraví a zneužívá dítě k dosažení vlastních cílů.
Již v předchozích soudních rozhodnutích, jak opatrovnický, tak i odvolací soud považovaly psychoterapeutickou léčbu nezletilého za urgentní. Odvolací soud vzal ve svém rozhodnutí v potaz zprávu OSPOD, podle níž by měl soud zvážit, zda nejsou splněny podmínky pro změnu péče formou předběžného opatření, avšak při zachování styku s matkou. Dále odvolací soud přihlédl ke sdělení otce, že nezletilý v době, kdy se nachází v péči matky, vykazuje výrazně vyšší počet zameškaných hodin, než je tomu v situaci, kdy se nachází v jeho péči.
Městský soud vzal v potaz i to, že matka stále pořizuje nahrávky nezletilého, a to i přesto, že jí byla v minulosti vysvětlena nevhodnost a škodlivost takového jednání pro nezletilého. Otec podle městského soudu na rozdíl od matky navázal spolupráci s psycholožkou, pročež byl shledán mírný pokrok v léčbě nezletilého. Matka podle zjištění odvolacího soudu znemožňuje nezletilému trávit běžný den s kamarády v kroužcích a ve škole a nedovolí mu prostřednictvím psychoterapeutické péče vytvářet si zdravý a pozitivní vztah ke světu a blízkým lidem.
Soud zvažoval i mírnější opatření, ovšem dospěl k závěru, že matka žádné doporučení zainteresovaných orgánů a osob či rozhodnutí soudů, apely a jiné podněty vedoucí k naplnění postulátu nejlepšího zájmu dítěte nerespektuje. Z výše vyložených důvodů považoval odvolací soud svěření nezletilého do výlučné péče otce za nejlepší zájem dítěte, neboť mu bude možno poskytovat plnou psychoterapeutickou pomoc, ve které otec syna podporuje a pravidelně ho na terapie vodí. Současně bude podle soudu zajištěno, že nezletilý bude pravidelně navštěvovat školu a oblíbené kroužky.
Nezletilému bude dovoleno učinit si svůj názor na otce, jeho rodinu, školu, spolužáky či psycholožku a nebude nikým nahráván při svém mluveném projevu. S ohledem na přání nezletilého a při vědomí jeho pozitivního vztahu s matkou stanovil městský soud rozsah styku s matkou na dva víkendy v měsíci.
sp. zn. Pl. ÚS 16/09 ze dne 19. 1. 2010, kterým bylo zrušeno ustanovení § 220 odst. 3 o.s.ř., ve znění účinném do 31. 3. 2011, umožňující odvolacímu soudu změnit rozhodnutí o předběžném opatření. Na základě stávající právní úpravy lze tak rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí předběžného opatření potvrdit jako věcně správné nebo zrušit jako vadné. Nikoliv však změnit, jak učinil Městský soud v Praze.
6. Stěžovatelka dále uvedla, že obecné soudy neustanovily nezletilému kolizního opatrovníka. Tím, že došlo k vyhovění návrhu až odvolacím soudem, neměla stěžovatelka k dispozici žádný procesní prostředek, jímž by se mohla tomuto rozhodnutí bránit. V uvedeném pak spatřuje zásah do práva na spravedlivý proces. Podle stěžovatelky nebyla ve věci osvědčena základní podmínka nezbytnosti zatímní úpravy účastníků. Odvolací soud nepředložil žádné zvláštní odůvodnění, proč nebyl možný standardní postup ve věci a proč bylo využito institutu předběžného opatření.
Stěžovatelce nebyl doručen návrh otce na vydání předběžného opatření, s tímto se seznámila až nahlédnutím do soudního spisu. Stejně tak neměla dostatek času na seznámení se s obsahem otcova odvolání. Rozhodnutí městského soudu je podle stěžovatelky založeno na svévoli. Odvolací soud ignoroval zdokumentovaný zdravotní stav nezletilého a zanedbání zdravotní péče ze strany otce. V souvislosti s uvedeným poukázala stěžovatelka především na zranění nezletilého při parkuru (otec nezletilému opakovaně sundal z nohy fixaci kotníku) a přetrvávající bolest uší.
Podle náhledu stěžovatelky se otec dopouští na nezletilém násilí, o čemž svědčí hematomy a škrábance na jeho těle. Své výhrady směřovala stěžovatelka též vůči otcem vybrané terapeutce paní Čepelíkové, která není oprávněna poskytovat nezletilému jakoukoliv terapeutickou péči. Při projednávání věci městský soud pominul nejlepší zájem dítěte a nepřihlédl k tomu, že nezletilý má z otce obavu, kterou měl v minulosti opakovaně vyjádřit. V případech, kdy nezletilý pobývá u otce, dostává se mu malých porcí jídla, přičemž podle stěžovatelky otec se k nezletilému a ostatním svým dětem chová odlišně.
Nezletilý se tímto jeho jednáním cítí být poškozován a vylučován z rodinného kruhu. Návrh otce na vydání předběžného opatření je podle stěžovatelky založen nejen na lživých informacích nejen o nezletilém L., ale též o jejím duševním stavu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 5. listopadu 2024
Jan Svatoň v. r. předseda senátu