Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudce Martina Smolka o ústavní stížnosti stěžovatele V. N., zastoupeného JUDr. Ing. Pavlem Cinkem, LL.M., MBA, advokátem, sídlem Veleslavínova 363/33, Plzeň, proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 14 Co 347/2025-279 ze dne 14. listopadu 2025 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. 50 P 104/2022-244, 63 P a Nc 118/2024 ze dne 24. června 2025, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5, jako účastníků řízení, a A. C. a nezletilých M. N. a R. N., jako vedlejších účastnic řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel se domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Tvrdí, že jimi soudy porušily jeho právo zaručené čl. 3 odst. 1, čl. 4 odst. 4, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 6 a 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 7 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.
2. Stěžovatel (otec) a vedlejší účastnice (matka) jsou spolunežijícími rodiči nezletilých vedlejších účastnic. Nezletilým je nyní osm a šest let.
3. Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem č. j. 50 P 104/2022-82 ze dne 12. září 2023 (předchozí rozsudek) schválil dohodu rodičů o (asymetrické střídavé) péči o nezletilé tak, že v péči otce budou od pátku sudého týdne od 12:00 hodin do středy bezprostředně následujícího lichého týdne do 12:00 hodin a v péči matky od středy lichého týdne od 12:00 hodin do pátku následujícího sudého týdne do 12:00 hodin. Zvlášť byla upravena péče o prázdninách a svátcích. Návrhem ze dne 20. září 2024 se pak otec domáhal změny úpravy běžné péče tak, aby obě nezletilé byly svěřeny do (symetrické) střídavé péče rodičů v týdenním intervalu od středy do středy. Měl za to, že od poslední úpravy nastala podstatná změna okolností. Změnily se poměry na straně matky, matka se v mezidobí znovu provdala a narodilo se jí další dítě, v důsledku čehož je příliš zaneprázdněna a není schopna zajistit nezletilým odpovídající péči, nezletilé postupem času vyspěly, lépe dokáží formulovat své názory.
4. Obvodní soud návrh otce zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Obvodní soud zjistil názor nezletilých, mladší z nich si přála trávit více času u matky, starší si dovedla představit o den navíc s otcem. Kolizní opatrovník navrhl zamítnutí návrhu otce s odůvodněním, že změna by mohla narušit stabilitu prostředí nezletilých. Obvodní soud uzavřel, že výhrady otce vůči péči matky nejsou důvodné a poměry v rodině se nezměnily od předchozího rozsudku natolik, aby to odůvodňovalo změnu dosavadního rozložení péče. Uvedl, že dosavadní režim zajišťuje dostatečný psychický a fyzický komfort nezletilých, nevyhověl proto ani návrhu otce na symetrický model péče, ani návrhu matky na zúžení péče otce ve všední dny. Konstatoval, že mezi rodiči je špatná vzájemná komunikace ústící v problémy, které ani úprava rozsahu výchovy a péče nevyřeší. Rodiče by tak měli především zapracovat na zlepšení svých vzájemných vztahů.
5. Městský soud v Praze k odvolání otce rozsudek obvodního soudu napadeným rozsudkem změnil tak, že přenastavil úpravu běžné péče, jak byla doposud upravena předchozím rozsudkem. Asymetrii střídavé péče z dosavadního poměru 9 : 5 změnil na 8 : 6 (vždy ve prospěch péče matky) a rozhodl, že v péči otce budou nezletilé od pátku sudého týdne od 12:00 hodin do čtvrtka následujícího lichého týdne do 12:00 hodin a v péči matky budou od čtvrtka lichého týden od 12:00 hodin do pátku následujícího sudého týdne do 12:00 hodin. Žádnému z rodičů neuložil povinnosti platit výživné a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Do úpravy styku o prázdninách a svátcích, jak byla nastavena předchozím rozsudkem, nezasáhl.
6. Městský soud se neztotožnil se závěry obvodního soudu, že nejsou splněny předpoklady pro změnu úpravy péče. Shledal, že nezletilé mají u obou rodičů materiální i citové zázemí a je o ně řádně postaráno. Životní styl otce, který obvodní soud považoval za nevýchovný, městský soud hodnotil jako kvalitativně rovnocenný s životním stylem matky. Bral v potaz, že nezletilé jsou ve věku, kdy jsou schopny vyjádřit svůj názor, a přihlédl k tomu, že obě se vyjadřují pozitivně o vztahu k otci i společně trávenému času. Nezletilé mají podle městského soudu silný citový vztah též k polorodým sourozencům (narozeným v roce 2023 a 2024) a k dětem současného manžela matky, proto se přiklonil k zachování asymetrické střídavé péče z důvodu zachování a posilování vazeb mezi nezletilými a jejich sourozenci, péči otce však rozšířil o další den.
7. Otec v ústavní stížnosti namítá, že obecné soudy náležitě a srozumitelně neodůvodnily svá rozhodnutí a spatřuje nedostatky v provedení a vyhodnocení důkazů. Má za to, že nerespektovaly právní úpravu a současnou judikaturu (nálezy
sp. zn. I. ÚS 3065/21
ze dne 3. května 2022,
sp. zn. I. ÚS 1609/23
ze dne 29. srpna 2023 či
sp. zn. I. ÚS 2364/24
ze dne 5. února 2025 aj.) ohledně rovnoměrné/symetrické péče o dítě jako preferované formě péče za splnění náležitých podmínek, které podle otce byly naplněny. Nerespektováním této judikatury došlo k porušení principu legitimního očekávání a práva na předvídatelnost soudního rozhodnutí, a tím došlo ke zkrácení práv otce na jeho rodičovských právech. Obecné soudy otce při rozhodování diskriminovaly z důvodu pohlaví, otcovství a jeho životního stylu. Městský soud podle otce neprovedl test proporcionality a samovolně upřednostnil ústavně nechráněný zájem na udržování vztahů s nevlastními sourozenci nad právem dětí na péči obou rodičů a právo otce na rodičovskou péči. Rozsudek městského soudu považuje otec za nepřezkoumatelný.
8. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti proti rozsudku městského soudu příslušný, proti rozsudku obvodního soudu Ústavní soud příslušný není, neboť nemůže rušit rozhodnutí, které bylo změněno nebo zrušeno. Ostatní procesní předpoklady pro řízení o ústavní stížnosti jsou splněny.
9. Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování obecných soudů v rodinně-právních věcech. Rozhodování v této citlivé oblasti je doménou obecných soudů, které se znalostí dlouhodobého vývoje rodinné situace a v bezprostředním kontaktu s účastníky řízení mohou nejlépe poznat a posoudit skutkové okolnosti věci a učinit rozhodnutí, které bude odrážet zájmy rodičů, ale zejména nezletilých dětí (např. nález
sp. zn. I. ÚS 3216/13
ze dne 25. září 2014). V rámci přezkumu Ústavní soud také vždy posuzuje, zda soudy v řízení konaly a přijatá opatření činily v nejlepším zájmu dítěte (ve smyslu čl. 3 Úmluvy o právech dítěte) (srov. např. nález
sp. zn. I. ÚS 2482/13
ze dne 26. května 2014). Při přijímání individuálních rozhodnutí musí být nejlepší zájem dítěte hodnocen a stanoven ve světle specifických okolností konkrétního dítěte (srov. např. nález
sp. zn. IV. ÚS 1328/20
ze dne 28. července 2020).
10. Ústavní soud dospěl k závěru, že rozhodnutí městského soudu z mezí ústavnosti nevybočilo. Střídavá symetrická péče nemusí být obecnými soudy vždy upřednostňována, každou rodinnou situaci je zapotřebí posuzovat individuálně, s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem a zvláštnostem (srov. např. nálezy
sp. zn. I. ÚS 1506/13
ze dne 30. května 2014 a zejména
sp. zn. I. ÚS 2364/24
ze dne 5. února 2025, body 29, 31 a 34). V souzené věci městský soud těmto požadavkům dostál. Věcí se zabýval se zjevnou pečlivostí a respektem k nejlepšímu zájmu dětí. Vyšel z podrobných skutkových zjištění obvodního soudu založených na rozsáhlém dokazování, včetně názoru nezletilých. S přihlédnutím k věku nezletilých a vztahu s rodiči naznal, že oba z rodičů jsou schopni poskytnout kvalitativně vhodné výchovné prostředí. Po zvážení všech okolností na rozdíl od obvodního soudu shledal důvod ke změně úpravy a rozšířil rozsah běžné péče otce o jeden den oproti původní dohodě mezi rodiči. Nepřehlížel tedy změnu poměrů a neodepřel otci výkon rodičovské péče. Při svém rozhodování současně vycházel z nejlepšího zájmu dětí v konkrétním časovém okamžiku a poměrech. Učiněné závěry v ústavním přezkumu obstojí, nevykazují znaky svévole a ani jiného ústavního excesu.
11. Ústavní soud nepřisvědčuje námitce otce o znevýhodňování z důvodu otcovství a jeho životního stylu. Městský soud nepřejal názor obvodního soudu a otcův životní styl nehodnotil k jeho tíži. Městský soud bral v potaz přínos zkušenosti z rozdílných životních stylů a podmínek každého z rodičů. Zkušenost takto získaná může být prospěšná pro budoucí život a rozhodování nezletilých.
12. V souvislosti s námitkou upřednostnění sourozenců před otcem, je vhodné zmínit, že pod právo na respektování rodinného života podle čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod patří nejen právo ve vztahu rodič-dítě, ale též sem může spadat vztah se širší rodinou, např. sourozenec-sourozenec, pokud mezi nimi existuje dostatečně silná citová vazba (např. rozsudky Evropského soudu pro lidská práva ze dne 24. března 1988 ve věci Olsson proti Švédsku, stížnost č. 10465/83, ze dne 18. února 1991 ve věci Moustaquim proti Belgii, stížnost č. 12313/86 a ze dne 9. července 2002 ve věci Jahnová a Vařílek proti České republice, stížnost č. 66448/01). Udržování vztahů nejen mezi rodiči a dětmi, ale mezi sourozenci navzájem, je důležité pro budoucí vývoj dětí a vzájemných vztahů v dospívání a poté i dospělosti. Ústavní soud k tomu současně i připomíná, že městský soud rozhodoval podle § 907 odst. 2 občanského zákoníku ve znění účinném do 31. prosince 2025, které okolnost, že soud má při rozhodování o svěření do péče brát ohled mimo jiné i na citové vazby k sourozencům dítěte, zmiňovalo dokonce výslovně.
13. Východiska ústavního přezkumu věcí týkajících se úpravy styku dětí s příbuznými (zejména prarodiči, může se to však v tomto případě vztahovat i na sourozence) Ústavní soud shrnul v recentním nálezu
sp. zn. II. ÚS 395/22
ze dne 28. července 2022. Vyřkl přitom výše zmíněnou tezi, že při rozhodování o rozsahu styku dítěte s dalšími příbuznými (§ 927 občanského zákoníku) je třeba pečlivě zvažovat nejlepší zájem dítěte. Obecně je v zájmu dítěte, aby pozitivně rozvíjelo vztah k blízkým příbuzným, tím spíše jde-li o nezletilé sourozence, u nichž je snížena možnost osobně usilovat o stanovení styku. Ústavní soud nezpochybňuje, že styk s otcem a styk se sourozenci nelze stavit na roveň. Avšak tak městský soud nepostupoval. Soud hledisko zájmu dětí na rozvíjení blízkých citových vztahů s dalšími členy rodiny považoval pouze za významnou okolnost pro nastavení (mírně asymetrické) péče ve prospěch matky (poměr 8 : 6). Takové úvahy nejsou svévolné a ani jinak ústavně excesivní a nepředstavují neústavní zásah do práva otce na rodičovskou péči či práva dětí na péči obou rodičů.
14. Ústavní soud z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků dílem jako návrh, k jehož projednání není příslušný [§ 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu] a ve zbylém rozsahu jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 11. února 2026
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu